Výpočet není tak složitý, jak se může jevit na první pohled. Nabízím svůj pokus o jeho srozumitelný popis. Tu a tam přidám komentář – například ohledně chudnutí důchodců, solidárnosti systému nebo manévrovacího prostoru vlády.

(Předmluva pro důchodové experty: Toto je text pro nás obyčejné smrtelníky, kterým se výpočet důchodu zdá jako kapitola z učebnice pokročilé matematické fyziky. V textu je jistě řada zjednodušení, ale snad jen v detailech, které nejsou pro základní představu důležité.)
(Předmluva pro všechny: Text se snaží držet znění příslušných předpisů v listopadu 2019. Řeč bude výhradně jen o starobních důchodech, protože jsou objemově zdaleka nejdůležitější: na starobní důchody jdou v Česku cca 2/3 výdajů na všechny důchody.)

Nejstručnější stravitelný popis je řekl bych tento: Celkový nově vyměřený důchod se skládá ze základní výměry ve výši 10 % nedávné průměrné mzdy a z procentní výměry, která vychází z dnešní hodnoty žadatelova průměrného výdělku za jeho života; pokud ale tato hodnota přesahuje určitou úroveň, do procentní výměry se zahrne jen její část. Valorizace průměrného dříve vyměřeného důchodu se stanoví tak, aby nejen kompenzovala nárůst životních nákladů, ale aby navíc odpovídala aspoň části růstu průměrné mzdy.

VÝPOČET NOVĚ PŘIZNANÉHO DŮCHODU

Zaměříme se na případ žadatele o důchod jménem Pepa. Aby měl Pepa nárok na přiznání starobního důchodu, musí splnit určité podmínky týkající se věku, součtu délky všech období, kdy Pepa platil příspěvky do důchodového systému atd.
Tyto podmínky tady v zájmu stručnosti pominu (nejsou triviální); budu předpokládat, že Pepa tyto podmínky splní tak, že mu v roce 2020 vznikne nárok na přiznání starobního důchodu. Zmiňme pouze tolik, že lidé mohou o vyměření důchodu požádat i o něco dříve (resp. později), než je jejich „základní“ čas; v tom případě jsou za toto své rozhodnutí potrestáni (resp. odměněni) přiznáním důchodu ve výši pod (resp. nad) úrovní, kterou by získali v případě žádosti ve svém „základním“ čase.
Předpokládejme ale, že náš Pepa požádá o přiznání důchodu právě včas, tedy v roce 2020. Půjde o důchod přiznaný - tj. poprvé vypočtený a vyplacený - v roce 2020 (o vývoji důchodů přiznaných v předchozích letech bude řeč níže v části věnované valorizaci). Jak se vypočte výše takto nově v roce 2020 přiznaného důchodu?
Výpočet zahájíme obecnou úvahou: je vymyšlen tak, aby souběžně plnil dva základní cíle: (1) aby byla určitým žádoucím způsobem nastavena reálná kupní síla průměrného důchodce, tedy výše průměrného důchodu vůči cenám zboží a služeb, a (2) aby byla tato kupní síla určitým žádoucím způsobem nastavena vůči kupní síle lidí pobírajících mzdy. Klíčovými parametry výpočtu důchodu jsou proto především růst cen a růst mezd.
Parametry pro výpočet nově přiznaných důchodů vyhlašuje vláda. V ideálním případě by tedy měla vyjít z růstu cen a růstu mezd v mnoha budoucích letech, během nichž bude Pepa důchod pobírat. Vláda ale budoucí růst cen a mezd pochopitelně nezná (důchody se ve světle následně pozorovaného růstu cen a mezd upravují postupně v dalších letech po jejich přiznání skrze valorizaci - opět viz níže).
Dobrá; vláda by tedy měla stanovovat parametry důchodů přiznaných v roce 2020 aspoň podle vývoje cen a mezd za celou minulost a současnost, tj. do roku 2019 včetně. Ale ani to nejde. Parametry pro výpočet důchodů přiznaných v příštím roce (zde tedy v roce 2020) totiž musejí být vypočteny a oficiálně vyhlášeny vládou vždy do 30. září aktuálního roku (zde tedy roku 2019).
Růst cen a růst mezd v celém aktuálním roce (2019) není v září pochopitelně ani zdaleka znám. Podle zákona má proto vláda zohlednit růst cen a růst mezd aspoň v první polovině aktuálního roku. Tyto růsty můžeme chápat jako zjednodušenou (jen na vývoji v prvním pololetí založenou) předpověď toho, jaký bude růst cen a růst mezd v celém aktuálním roce.
Konkrétně u mezd se jejich meziroční nárůst v první polovině aktuálního roku proti první polovině předchozího roku označuje v oficiálních důchodových výpočtech jako přepočítací koeficient. Vládě vyšlo (na základě údajů ČSÚ), že konkrétně pro první polovinu roku 2019 versus první polovinu roku 2018 má přepočítací koeficient hodnotu 1,0715. A tak v září 2019 vynásobila průměrnou českou mzdu v roce 2018 (32 510 Kč) tímto přepočítacím koeficientem, a získala tak zjednodušenou předpověď (34 834 Kč) úrovně průměrné mzdy v celém roce 2019. V oficiálních výpočtech důchodů se skutečná nebo předpovídaná průměrná česká mzda v daném roce označuje jako všeobecný vyměřovací základ (VVZ) pro daný rok. VVZ pro rok 2019 má tedy hodnotu 34 834 Kč.
A teď už můžeme konečně přikročit k výpočtu Pepova důchodu. Důchod bude součtem dvou velmi odlišných složek neboli výměr: základní výměry a procentní výměry. Začněme základní výměrou, jejíž výpočet je výrazně jednodušší.

(A) Základní výměra nově přiznaného důchodu

Základní výměra důchodu přiznaného v roce 2020 se spočítá jako 10 % z oné zjednodušeně předpovězené výše (34 834 Kč) průměrné mzdy v roce 2019; po zaokrouhlení je to 3 490 Kč. Všichni lidé v situaci Pepy tedy budou mít v rámci přiznaného důchodu zcela stejnou základní výměru 3 490 Kč; bez ohledu na to, jak dlouho pracovali (stačí, že splnili výše zmíněné časové podmínky) a kolik v životě zaplatili do penzijního systému na pojistném. Toto je první skulina, kterou na nás z českého penzijního systému vykukuje myšlenka solidarity (tj. že důchodci neberou tolikrát víc, kolikrát víc si vydělávali).
Od roku 2019 se z oné zjednodušeně předpovězené průměrné mzdy bere 10 %, předtím se po dlouhá léta bralo pouze 9 %.

(B) Procentní výměra nově přiznaného důchodu

Úkol vzít v úvahu Pepovy bývalé výdělky má až druhá složka jeho důchodu, tedy procentní výměra. Předpokládejme, opět pro jednoduchost, že Pepa byl celý život zaměstnancem a nepodnikal.

(B1) minulé výdělky
Výpočet procentní výměry začíná právě tím, že se zjistí Pepův celkový hrubý výdělek v každém roce jeho života od 19 let výše, a to zpětně až do roku 1986 (nebo později, pokud mu bylo 19 let později).
Výdělky před rokem 1986 se nezohlední, protože tyto údaje se nepokládají za dostatečně spolehlivé. Jak ale uvidíme dál, procentní výměra vychází z průměrného, nikoli celkového výdělku, takže nezohlednění Pepových výdělků před rokem 1986 by nemělo být fatálním problémem, ledaže jako na potvoru zrovna před rokem 1986 Pepa vydělával mnohem víc než později.

(B2) přepočet minulých výdělků na dnešní hodnotu
Z Pepových výdělků za minulé roky budeme chtít udělat průměr. Jenomže čím dál do minulosti půjdeme, tím mají výdělky z daných let oproti dnešním výdělkům menší kupní sílu (mzdy téměř pořád rostly). Je tedy třeba všechny minulé výdělky přepočítat do dnešních mzdových poměrů (pozor: tento přepočet se v angličtině označuje jako valorisation, kdežto proces, kterému se v češtině říká valorizace důchodů a který je rozebrán ke konci tohoto příspěvku, se v angličtině označuje jako indexation).
Přepočet uděláme tak, že Pepův výdělek řekněme z roku 1997 zvýšíme tolikrát, kolikrát se od roku 1997 do roku 2019 (i když pro tento rok máme jen tu zjednodušenou předpověď) zvýšil VVZ, tedy v podstatě průměrná mzda. Tím získáme Pepův roční vyměřovací základ za rok 1997. Tento přepočet na dnešní mzdové poměry brání Pepu před důsledky toho, že „dřív byly mzdy v průměru nižší“.
Podíl VVZ z aktuálního roku (2019) a některého vzdáleného roku (např. 1997) se označuje jako koeficient nárůstu VVZ.
Pomocí příslušných koeficientů nárůstu získáme dnešní hodnoty Pepových někdejších výdělků, tedy roční vyměřovací základy, za všechny jednotlivé roky, kdy vydělával.

(B3) průměrný minulý měsíční výdělek v dnešní hodnotě
Z těchto ročních základů spočteme měsíční průměr zvaný osobní vyměřovací základ (OVZ), a to tak, že je všechny sečteme a výsledný součet vydělíme celkovou délkou všech období, ze kterých tyto výdělky pocházejí. To jest, dělíme celkovou délkou zvažovaného období po vyloučení vyloučených dob, kdy Pepa vydělával málo nebo nic. Vyloučenými dobami jsou například dočasné pracovní neschopnosti, s jistými omezeními období strávená v evidenci na úřadu práce, péče o dítě do 4 let věku atp. (OVZ se počítá jako průměrný výdělek za den a pak se přepočítá na průměrný měsíc.)

(B4) redukce tohoto průměrného výdělku
Dalším postupným bodem je nalezení Pepova výpočtového základu (VZ). Je-li Pepův měsíční průměr dostatečně vysoký, hrozí mu v tomto kroku částečné „tupírování“. Pokud totiž Pepův měsíční průměr přesáhne první redukční hranici (která činí 44 % hodnoty VVZ pro rok 2019, tedy 15 328 Kč), pak se z hodnoty přesahující tuto hranici bude Pepovi do VZ počítat jen 26 %; tolik činí první redukční koeficient. Pokud snad Pepův měsíční průměr přesáhne dokonce i druhou redukční hranici (která činí 400 % hodnoty VVZ pro rok 2019, tedy 139 340 Kč), pak z hodnoty přesahující tuto hranici se Pepovi nebude počítat vůbec nic; druhý redukční koeficient tedy činí 100 %.
Uveďme konkrétní číselný příklad. Pokud Pepovi vyšel OVZ dejme tomu 20 000 Kč, pak jeho VZ bude roven 15 327 Kč + 0,26*(20 000 Kč - 15 327 Kč) = pouze 16 543 Kč. Pokud jeho kamarádce Jiřce odcházející do důchodu taktéž v roce 2020 vyšel OVZ dejme tomu dvakrát vyšší, tedy 40 000 Kč, pak bude její VZ roven 15 327 Kč + 0,26*(40 000 Kč - 15 327 Kč) = pouze 21 742 Kč. Zatímco tedy Jiřka v minulosti pobírala mzdu oproti Pepovi v průměru dvojnásobnou, její VZ nebude ve srovnání s Pepovým VZ ani zdaleka dvakrát vyšší.
Obecně platí, že VZ bude sice tím vyšší, čím vyšší byly minulé výdělky žadatele o důchod vyjádřené hodnotou OVZ, ale zdaleka nejde o přímou úměru: redukce způsobuje, že VZ roste výrazně pomaleji než OVZ. Náhradový poměr neboli podíl přiznaného důchodu a předchozích výdělků tedy v důsledku popsané redukce není pro všechny důchodce stejný, nýbrž je tím nižší, čím vyšší byly ony předchozí výdělky: Pepa se při svém přechodu do důchodu může těšit na vyšší náhradový poměr (a tedy menší pokles svého životního standardu) než Jiřka.
Závislost VZ na OVZ je vyjádřením myšlenky zásluhovosti, podle níž platí, že čím vyšší byly výdělky (a tedy zaplacené pojistné), tím vyšší by měl být přiznaný důchod. Právě popsaná redukce je druhým místem (vedle základní výměry), kde naši zákonodárci protlačili do českého penzijního systému už výše zmíněnou myšlenku solidarity.
Čím vyšší redukční hranice a čím vyšší redukční koeficienty zvolíme, tím méně solidární (více zásluhový) bude výsledek redukce. V minulých letech se vedla horká debata, jak velké hodnoty redukčních hranic a redukčních koeficientů mají být. Debatu utnul až Ústavní soud, a to rozhodnutím, že tehdejší hodnoty byly tak nízké (tak solidární a tak málo zásluhové), že vazba mezi důchody a předchozími výdělky už popírala (v Listině základních práv a svobod zakotvené) právo na „přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří“.

(B5) kousek zredukovaného průměrného výdělku za každý rok doby pojištění
Jsme ve finále výpočtu Pepova důchodu. Pepovu procentní výměru získáme tak, že vezmeme počet celých roků jeho doby pojištění (což je doba, kdy platil pojistné, plus některá další období podobná výše zmíněným vyloučeným dobám) a za každý takový rok přihodíme 1,5 % z jeho VZ. Pokud je těch roků třeba 41 a Pepův VZ je 16 543 Kč, pak Pepův důchod bude činit 41*1,5 %*16 543 Kč = 10 174 Kč.
Celkově tak bude Pepovi přiznán důchod 3 490 Kč + 10 174 Kč = 13 664 Kč. Kontrolu lze provést na vcelku přehledné kalkulačce MPSV zde.
Korunové hodnoty všeobecného vyměřovacího základu, přepočítacího koeficientu, redukčních hranic a základní výměry, které jsem uvedl výše, lze nalézt v příslušném nařízení vlády z 30.9.2019.

VALORIZACE DŘÍVE PŘIZNANÝCH DŮCHODŮ

Teď přesuňme pozornost k Pepovu otci Pepanovi. Pepan je v důchodu už řadu let; konkrétně v roce 2019 pobíral důchod ve výši řekněme 13 000 Kč. Jakou může čekat výši v roce 2020? Lze to odvodit z dalších čísel, která musí vláda vyhlásit každoročně do konce září.
Vláda má při stanovování rychlosti valorizace do jisté míry svázané ruce. Zákon o důchodovém pojištění (ZDP) totiž (v § 67) stanovuje, jak velký má být v následujícím roce (v našem případě tedy v roce 2020) procentuální nárůst hodnoty průměrného dříve přiznaného důchodu oproti jeho hodnotě v aktuálním roce (2019). Tomuto zákonem požadovanému nárůstu říkejme třeba standardní valorizace.
ZDP konkrétně praví, že standardní valorizace musí odpovídat součtu těchto dvou údajů:
(a) složka cenová, tj. meziroční růst cen v červnu aktuálního roku (2019), přičemž se zvolí buď celkový růst cen, nebo růst životních nákladů důchodců, pokud je vyšší než celkový růst cen,
(b) složka mzdová, tj. polovina růstu průměrné reálné mzdy v předchozím roce (2018).
Čím vyšší tedy byla celková inflace (nebo inflace životních nákladů důchodců) mezi půlkou minulého roku (2018) a půlkou aktuálního roku (2019), tím vyšší bude valorizace důchodů v roce 2020. A čím vyšší byl růst reálných mezd v předchozím roce (2018), tím vyšší – ovšem v polovičním rozsahu – bude valorizace důchodů v roce 2020. Shodou okolností právě v roce 2018 byl růst reálných mezd nezvykle svižný, takže dal základ pro taktéž poměrně svižné tempo standardní valorizace důchodů v roce 2020. V roce 2021 bude (soudě podle dosavadního vývoje reálných mezd v letošním roce) tento základ nejspíš zřetelně menší, ale to se s určitostí dozvíme až z dalšího vládního nařízení v září 2020.
Data pro hodnoty obou složek standardní valorizace dodává Český statistický úřad. Jak vidno, výpočty této pro mnohé z nás poměrně nenápadné instituce jsou tedy pro výši důchodů zcela klíčové.
Pokud by standardní valorizace (tedy součet cenové a mzdové složky) vyšla menší než 2,7 %, vláda má (od roku 2017) podle ZDP možnost stanovit faktickou valorizaci nad standardní tempo, a to až do výše právě těchto 2,7 %.
Uvedený způsob výpočtu standardní valorizace má jeden zásadní důsledek. Ten můžeme vyjádřit tak, že důchodci absolutně bohatnou a relativně chudnou: úroveň nově vyměřeného důchodu následně během let roste tempem
(a) vyšším v porovnání s cenami zboží a služeb (tj. Pepan pobytem v důchodu absolutně bohatne)
ale
(b) nižším v porovnání s růstem průměrné mzdy těch, kteří pracují (tj. Pepan pobytem v důchodu oproti zaměstnaným lidem relativně chudne).
Jinak řečeno, důchodci (a) bohatnou, ale (b) bohatnou pomaleji než lidé zaměstnaní. S efektem ad (b), tedy efektem relativního chudnutí, nepomáhá ani ona možnost stanovit valorizaci ve výši až 2,7 %; průměrný růst mezd totiž dlouhodobě činí zhruba 5 %. Valorizace důchodů tak, aby důchodci ve srovnání s aktuálně zaměstnanými lidmi nechudli, nepřichází v úvahu, protože by české veřejné rozpočty rychle přivedla k mamutím deficitům.
Relativní chudnutí důchodců je jedním z důvodů, proč v čase klesá dávkový poměr (podíl průměrného – přes všechny důchodce – v daném roce vypláceného důchodu a průměrné – přes všechny zaměstnance – v daném roce vyplácené mzdy). Dávkový poměr je ovšem ovlivněn také (už výše zmíněným) náhradovým poměrem, tedy podílem nově vyměřovaného důchodu a dosavadní mzdy těch lidí, kterým jsou důchody nově vyměřeny.
(Postup výpočtu standardní valorizace se v minulých letech různě měnil. Životní náklady důchodců se v cenové složce berou v úvahu až od roku 2017; v letech 2013 a 2014 se v cenové složce brala v úvahu pouze jedna třetina růstu cen; do roku 2017 se v mzdové složce brala v úvahu jen třetina růstu reálné mzdy; do roku 2011 bývala výsledná hodnota zákonem chápána jen jako minimum toho, co může vláda udělat; pro rok 2015 byla doplněna hodnota 1,8 %, které faktická valorizace měla dosáhnout, pokud by rozsah standardní valorizace byl nižší.)
Postup uplatnění rozsahu standardní valorizace je pak v praxi následující:
(1) Spočte se valorizace základní výměry. Tím je nutno začít, protože toto zvýšení plyne automaticky z předchozího růstu průměrné mzdy (viz výše bod (A)). Striktně vzato, zvýšení základní výměry je ze zákona automatické jen pro „nové“ důchody, tedy ty přiznané v následujícím roce (2020), nikoli pro důchody „staré“, tedy ty přiznané už v předchozích letech (do roku 2019 včetně). Pokud se ale chceme držet principu, že základní výměra má být stejná pro úplně všechny důchodce, pak se musí vyvíjet stejně pro nové důchodce (Pepu) i ty stávající (Pepana).
(2) Dopočte se valorizace procentní výměry u průměrného důchodu tak, aby zvýšení celkového průměrného důchodu (včetně zvýšení základní výměry popsané v předchozím odstavci) odpovídalo rozsahu standardní valorizace pro příští rok. Takto dopočtená valorizace procentní výměry u průměrného důchodu se pak uplatní na všechny jednotlivé důchody.
V praxi se může stát (a taky už se stalo – v roce 2016), že zvýšení základní výměry vyjde tak vysoké a zároveň celková standardní valorizace tak nízká, že zvýšením základní výměry se celkový prostor daný standardní valorizací zcela vyčerpá. Pro zvýšení procentní výměry v takovém případě už žádný prostor nezbude – a procentní výměra se vůbec nezvýší.
Konkrétně pro rok 2020 vyšla standardní valorizace takto: cenová složka 2,55 % + mzdová složka 2,95 % (polovina růstu reálné mzdy 5,9 %) = 5,5 % (úvahy vlády o tom, zda by měla valorizaci "uměle" zvýšit až na zákonem povolených 2,7 %, tedy nebyly potřebné). Valorizace základní výměry vyšla na 220 Kč. Odtud pak skrze příslušné propočty plyne valorizace procentní výměry o 5,2 %. Převedeno na koruny: celkově by se měl průměrný důchod v roce 2020 zvýšit o 749 Kč.
Ve skutečnosti se však zvýší ještě o dalších 151 Kč: tuto nadstandardní valorizaci nad rámec té standardní odhlasoval v září 2019 na návrh vlády Parlament v podobě novely ZDP. Jde o ilustraci výše použité formulace, že v otázce tempa valorizace má vláda ruce svázané zákonem jen „do jisté míry“: pokud Parlamentem protlačí příslušnou změnu zákona, dokáže si toto svázání přizpůsobit ke svému obrazu.