Pan premiér Babiš je na soupis investičních snů vlády a samospráv pyšný. Ano, je to hezké a užitečné dílko. Některé zatraceně důležité typy investic v něm ale chybí.

Vláda Andreje Babiše zveřejnila Národní investiční plán. Samotný předseda vlády následně připustil, že zatím jde jen o soupis možných budoucích veřejných investic. V dokumentu chybí časový a finanční harmonogram – tedy představa o tom, v jakém pořadí budou investice provedeny, kdy a za jaké peníze.
Připusťme, že „plán“ je v této fázi skutečně dost nadsazeným označením. Přesto ale má Národní investiční plán svou hodnotu: poprvé vidíme na jednom místě soupis oblastí, kde vláda a samosprávy vnímají investiční rezervy. Zveřejněný plán tak usnadňuje debatu (expertní, politickou i veřejnou) o prioritách, o vhodném pořadí různých projektů a o jejich návaznostech.
Také se snižuje pravděpodobnost duplicit, tedy souběžné realizace více investic, které řeší podobné potřeby. A optimista snad může doufat i v to, že díky Národnímu investičnímu plánu bude investiční aktivita veřejného sektoru méně kolísavá než v minulých letech, a tím se sníží problém střídání přebytku a nedostatku kapacit v českém stavebnictví.
I v podobě pouhého soupisu investic má ale plán minimálně dvě fundamentální vady. Zaprvé, záměrně zcela ignoruje investice do obrany – a že to je nějakých miliard. Zadruhé, přináší hrozbu, že ve stínu snů o nových dálnicích a nemocnicích se z veřejné debaty vytratí snad úplně nejpotřebnější investice: dramatické zvýšení platů učitelů.

(původně vyšlo v HN)