ČNB ohlásila, že je připravena pomáhat některým nebankovním finančním institucím v případě, že budou potřebovat vyplatit klientům najednou hodně peněz. I když to tak vypadá, o samotnou záchranu těchto institucí centrálním bankéřům nejde. Tak o co tedy?

Nedávno přijatá novela zákona o ČNB dala této instituci širší pravomoce, mj. i k obchodování s nebankovními institucemi. A ČNB toho hned využila ke zřízení nové tzv. repo facility, tedy nového typu transakcí, skrze které bude moci poskytovat likviditu na dva týdny pojišťovnám, penzijním společnostem a investičním společnostem výměnou za státní dluhopisy, státní pokladniční poukázky a poukázky ČNB.
Ano, i ČNB vydala a podle potřeby dál vydává „poukázky“, tedy cosi jako dluhopisy. Například ke konci loňského roku jich podle Roční účetní závěrky ČNB za rok 2019 bylo na světě v hodnotě přes 2 tisíce miliard Kč. ČNB je používá dlouhá léta, ale (doposud) jen jediným způsobem: jako protihodnotu při stahovacích repo operacích s bankami (tj. když banky ukládají v ČNB svou likviditu). Ostatně proto se mluví o „repu“, tedy o „repurchase agreement“: ČNB bance „prodá“ své poukázky a za 14 dní se je zase koupí zpět (re-purchase). Za jistých okolností se poukázky ČNB coby protihodnota v bankovních repech mohou dostat z rukou bank do rukou nebank – a ty je pak můžou nabídnout naopak ČNB jako protihodnotu v rámci nově zavedeného dodávacího repa (kde nebanka prodá ČNB její vlastní poukázky a za 14 dní je koupí zpět).
Na první pohled může nově zavedené nebankovní dodávací repo působit jako humanitární gesto ČNB připravující záchranný kruh pro případ, že se dostanou do potíží dotčené typy finančních institucí; a že vymezení typů aktiv, která může zachraňovaná instituce nabídnout ČNB jako protihodnotu, je jen nezajímavou technikálií. Ve skutečnosti je to ale opačně: primárním smyslem nového nástroje je ochrana trhů s těmito typy aktiv. A seznam přípustných institucí je pak dán pouze úvahou, kdo všechno může svým chováním tyto trhy ohrozit.
Pokud by totiž pojišťovny, penzijní společnosti (skrze penzijní fondy) nebo investiční společnosti (skrze podílové fondy) náhle potřebovaly svým klientům vyplatit celkově velkou sumu peněz, může jim dojít jejich zásoba peněz na běžných účtech, a tudíž můžou být nuceny bleskově prodávat některá svá aktiva (například státních dluhopisů). To může způsobit paniku na trhu s těmito aktivy, prudký pokles jejich cen, a nakonec otřesy ve fungování celého finančního systému včetně realizace nynější uvolněné měnové politiky ČNB (připomeňme, že z poklesu ceny aktiva plyne automaticky zvýšení jeho výnosu neboli „úrokové sazby“, zatímco ČNB uvolněnou měnovou politikou usiluje naopak o nízké úrokové sazby). Obrazně řečeno: jednotlivým pasažérům padajícím přes palubu chce ČNB pomáhat hlavně proto, aby nerozhoupali celou loď.
Úmysl ČNB chránit dodávacím repem spíš trhy než jednotlivé finanční instituce je také důvodem, proč ve výčtu nebank, které mohou toto repo využívat, chybí například nebankovní poskytovatelé úvěrů: u nich totiž scénář náhlé potřeby velkého objemu peněz a z toho plynoucího bleskového prodeje aktiv nehrozí. Neboli: nebankovní poskytovatelé úvěrů svým pádem přes palubu celou loď rozhoupat nemůžou.