Podle některých indícií to vypadá, že hlavní vlna energetické drahoty do Česka teprve přijde. Nedostatek dat o českém maloobchodním prodeji energií nám bohužel neumožňuje tuto obavu přesněji posoudit.

Téměř všeobecně se očekává, že meziroční inflace by měla svého maxima dosáhnout v tomto čtvrtletí. V druhé polovině letoška by měl nastat přinejmenším pozvolný pokles inflace přispět souběh, a to v důsledku hned několika faktorů.
Jedním je čistě statistický efekt vysoké loňské základny (zdražování zejména energií začalo před necelým rokem). Dále je tu počínající osekávání výdajů ze strany domácností ve snaze uchránit své rozpočty před propadem pod nulu tváří v tvář sílící drahotě a mnohem vyšším nákladům na splátky hypoték kvůli vyšším úrokovým sazbám po refixaci. A nesmíme zapomenout ani na meziročně silnější korunu: ta zlevňuje dovážené zboží a služby.
Očekávání slábnoucí inflace je ale bohužel zatíženo mnoha nejistotami. Ty se týkají například doznívání potíží s nemocí COVID-19 v Číně nebo trvání a dopadů invaze Ruska na Ukrajinu (jaké škody celkově Rusové napáchají na ukrajinské produkci zejména železné rudy a zemědělských komodit, kolik této produkce stihnou ukrást a nakolik poškodí schopnost Ukrajiny zbytky své na export určené produkce skutečně vyvézt).
Snad největší a nejdůležitější nejistoty jsou spjaté s cenami energií: jestli Evropa uvalí na Rusko ropné, nebo dokonce plynové embargo, jestli ji v tomto směru mezitím nepředběhne naopak samotné Rusko nebo třeba jaký bude vývoj ceny emisních povolenek.
Vývoj maloobchodních cen energií v nejbližších měsících je ale větší hádankou, než by musel být. Bude totiž hodně záviset i na tom, jak jsou v sektoru domácností rozloženy různé typy smluv pro odběr elektřiny a plynu z hlediska délky a termínu skončení fixace: kolika domácnostem skončí fixace (a tedy je čeká prudký nárůst cen) už v červnu, kolik domácností čeká tuto jobovku až během léta a kolik třeba až ke konci roku.
Jednotliví prodejci energií tyto informace samozřejmě mají a jistě by pro ně nebyl problém taková data agregovaně třeba jednou za měsíc reportovat například Energetickému regulačnímu úřadu – podobně, jako banky hlásí každoměsíčně spoustu čísel o své obchodní činnosti České národní bance.
Prozatím ale na tomto poli tápeme ve tmě. Nelze tudíž vyloučit, že je v Česku mnoho domácností, kterým fixace ceny elektřiny nebo plynu skončí teprve v nejbližších měsících. Dle Eurostatu byl v dubnu meziroční růst ceny elektřiny a plynu pro domácnosti třeba v takovém Nizozemí 156 a 141 procent, zatímco v Česku „jen“ 30 a 44 procent. Jedním vysvětlením tohoto propastného rozdílu je, že hlavní vlnu zdražování energií do Česka – zatím! – nepustily zdejší (oproti těm nizozemským možná delší) cenové fixace. Pokud by to tak bylo, pak se očekávání, že inflace začne od léta klesat, může ukázat jako bláhové.

(zkrácená verze vyšla v Hospodářských novinách)