Před 130 lety se narodil John Ronald Reuel TOLKIEN, stvořitel - či snad ještě spíš objevitel - mimořádně nádherného literárního světa Středozemě, tvůrce Pána prstenů, jednoho z nejkrásnějších, nejhlubších a nejmoudřejších děl 20. století i lidského písemnictví vůbec.



Tolkien byl jazykovědec, filolog, milovník slov. Dvanácti jazyky mluvil, patnáct jich vytvořil a také jeho příběhový svět se právě z jazyka (Quenya) zrodil.

Na počátku přitom stálo jediné neznámé jméno, které se Tolkienovi stalo inspirací a provokací a které ho jako nějakého archeologa vtáhlo do objevitelského dobrodružství hledání dalších jmen, postav, souvislostí, reálií, místopisů a map, historek, příběhů a jejich větvících se důsledků, které se postupně nabalovaly a splétaly do hluboce propracovaného okouzlujícího světa.

Kdo Tolkiena neznáte, určitě si Pána prstenů přečtěte, nebo poslechněte jako audioknihu – je namluvená opravdu nádherně a hodí se na dlouhé procházky přírodou nebo na večery u krbu.

Kdo Pána prstenů znáte, ale rádi byste se dozvěděli víc o duchovních pramenech, z nichž Tolkien čerpal a svět Středozemě upletl, doporučuji skvělou přednášku či knížku religionisty Pavla Hoška: Sloužím Tajnému ohni.

Mne samotného Tolkien a jeho svět velmi ovlivnil, Pána prstenů se snažím číst každý rok a každý rok v něm nacházím hlubší a hlubší vrstvy. Není to žádná naivní pohádka, je to příběh archetypální, který Vás – pokud mu to dovolíte – vtáhne a promění Vaše vnímání a pohled na svět.

Když Tolkiena jeden jeho čtenář v dopise upozornil na jistou nesrovnalost týkající se názvu jednoho konkrétního místa ve Středozemi (který se u Tolkiena objevil ve dvou variantách) a dotázal se, jak je to tedy správně, odpověděl mu Tolkien, že neví, ale ať počká, že to ZJISTÍ. Není to kouzelné?

Skoro jako by si následujícího dne hodil batoh na ramena, obul kožené boty a vydal se s nacpanou dýmkou a poutnickou holí prozkoumat, jak to tedy s tím konkrétním místem ve Středozemi vlastně je.

A kdoví, možná to tak opravdu dělal.