Evropská unie řeší obaly. Bude jich mnohem méně a zbytek půjde snadno zrecyklovat
Evropská komise přišla s návrhem, který má za úkol současnou legislativu zpřísnit a zefektivnit. Nové nařízení, které bude harmonizovat pravidla recyklace pro celou EU, se týká tří klíčových oblastí.
Češi patří v oblasti recyklace k evropským špičkám. Odpad třídí 72 procent Čechů a skoro 90 procent našinců považuje omezení skládkování za jeden z nejdůležitějších nástrojů pro zlepšení kvality životního prostředí. Přesto dokázala Česká republika v roce 2018 recyklovat pouze necelou třetinu vytříděného odpadu. Na vině je dosavadní nedostatečná odpadová legislativa. Nyní Evropská komise přišla s novým návrhem celounijních pravidel, který by měl situaci vyřešit.
Snaha by byla, ale realita pokulhává
Každý Evropan vyprodukuje kolem 180 kg obalového odpadu ročně a toto číslo neustále roste. Zbytečné obaly v supermarketech i v krabicích od zásilkových služeb, nejasně označené biologicky rozložitelné plasty nebo zmatené značení způsobu, jak daný obal recyklovat. To vše jsou faktory, které přispívají k tomu, že i přes dobrou vůli Evropanů končí stále víc obalového odpadu na skládkách místo toho, aby se tento typ odpadu redukoval.
V roce 2020 na skládkách skončilo 30 milionů tun obalů, což představuje více než třetinu celkového objemu obalového odpadu. Tempo, kterým se zvyšuje hmotnost vyprodukovaného odpadu z obalů, se navíc neustále zrychluje. Pokud nebudeme jednat, skončí do roku 2030 na skládkách 92 milionů tun a do roku 2040 dokonce 107 milionů tun obalového odpadu. Jde přitom o oblast, která je obzvlášť klíčová pro naši snahu v oblasti ochrany klimatu a životního prostředí. Skládky jsou čtvrtým největším zdrojem emisí skleníkových plynů globálně. Proč se nám doteď nedařilo tento problém řešit?
Dosavadní směrnice o obalech a obalovém odpadu, která v EU tuto problematiku ošetřuje, v praxi není efektivní a podle tvrzení samotné Evropské komise se mnoha ohledech nedodržuje a obchází. Příliš mírná směrnice neposkytuje dostatečně silné incentivy pro firmy, aby investovaly do nových inovativních řešení a změnily své dosavadní procesy. V Česku navíc nedostatečné systémové ošetření způsobuje, že snaha více než dvou třetin Čechů recyklovat odpad vychází vniveč, jelikož na skládkách končí většina odpadu, kterou Češi považují za vytříděnou.
Přitom o inovace v této oblasti není v Česku nouze. Start up ETW si dokáže poradit s recyklováním ve velkém i se silně znečištěnými obaly. Ve vývoji jsou inovativní řešení zálohování nápojových lahví. Institut cirkulární ekonomiky funguje jako centrum shromažďující potřebnou expertýzu. Přínos těchto subjektů je ovšem limitovaný tím, že dosud po jejich službách a nápadech nebyla dostatečná poptávka.
Nová pravidla od Evropské komise
To se ale nyní změní. Evropská komise přišla s návrhem, který má za úkol současnou legislativu zpřísnit a zefektivnit. Nové nařízení, které bude harmonizovat pravidla pro celou EU, se týká tří klíčových oblastí. Zaprvé, vzniku odpadu z obalů musíme předcházet. S tím souvisí snížená produkce, omezení zbytečného používání obalů a podpora opakovatelně použitelných obalů. Zadruhé, Komise chce podpořit tzv. „uzavřenou“ recyklaci. To znamená, že obaly na evropském trhu by měly být plně recyklovatelné ekonomicky životaschopným způsobem. Zatřetí, Komise chce snížit spotřebu primárních materiálů – v současné chvíli totiž v EU využíváme polovinu papíru a 40 procent plastu jen na obaly. V rámci nové legislativy budou muset obchodníci u povinného podílu zboží za tímto účelem využívat recyklovaný materiál.
Nařízení má také řešit nejasnosti týkající se plastů z biologických materiálů nebo biologicky rozložitelných a kompostovatelných plastů. Přestože produkty nabízené pod touto hlavičkou mohou znít jako dobrá volba pro environmentálně šetrné, volba těchto materiálů automaticky neznamená pozitivní dopad na klima. Při špatném zacházení totiž mohou biologicky rozložitelné plasty situaci zhoršit. V žádném případě nesmí například být odhazovány jako odpad. Doteď také nebylo pravidlem, že se k jejich výrobě může využít pouze biomasa z udržitelných zdrojů. To znamená, že zákazník mohl mít pocit, že podporou plastů z biologických materiálů chrání životní prostředí, i když tomu tak nebylo. V novém nařízení Komise najdeme kroky, které budou sloužit k objasnění role biologických materiálů pro spotřebitele.
Návrh Komise počítá do roku 2040 se snížením odpadu z obalů u každého spotřebitele o 15 procent oproti roku 2018. V celé EU to pak znamená redukci obalového odpadu přibližně o třetinu. Podle Komise povede nová legislativa ke snížení hospodářských škod na životním prostředí, úsporám v domácnostech, tvorbě nových pracovních míst a příležitostem pro malé a střední podniky. Přesto mohl být návrh Komise ještě o dost přísnější. Při vyjednávacím procesu Komise pod vlivem tlaku stakeholderů cíle uvedené v legislativě významně snížila. Dobrá zpráva ovšem je, že nyní máme jasná nová pravidla, u kterých se předpokládá, že je firmy napříč EU budou dodržovat a odpovídajícím způsobem je ve svém podnikání budou reflektovat implementací inovací a nových postupů. Návrh Komise nyní putuje k Evropskému parlamentu a Radě.
Češi patří v oblasti recyklace k evropským špičkám. Odpad třídí 72 procent Čechů a skoro 90 procent našinců považuje omezení skládkování za jeden z nejdůležitějších nástrojů pro zlepšení kvality životního prostředí. Přesto dokázala Česká republika v roce 2018 recyklovat pouze necelou třetinu vytříděného odpadu. Na vině je dosavadní nedostatečná odpadová legislativa. Nyní Evropská komise přišla s novým návrhem celounijních pravidel, který by měl situaci vyřešit.
Snaha by byla, ale realita pokulhává
Každý Evropan vyprodukuje kolem 180 kg obalového odpadu ročně a toto číslo neustále roste. Zbytečné obaly v supermarketech i v krabicích od zásilkových služeb, nejasně označené biologicky rozložitelné plasty nebo zmatené značení způsobu, jak daný obal recyklovat. To vše jsou faktory, které přispívají k tomu, že i přes dobrou vůli Evropanů končí stále víc obalového odpadu na skládkách místo toho, aby se tento typ odpadu redukoval.
V roce 2020 na skládkách skončilo 30 milionů tun obalů, což představuje více než třetinu celkového objemu obalového odpadu. Tempo, kterým se zvyšuje hmotnost vyprodukovaného odpadu z obalů, se navíc neustále zrychluje. Pokud nebudeme jednat, skončí do roku 2030 na skládkách 92 milionů tun a do roku 2040 dokonce 107 milionů tun obalového odpadu. Jde přitom o oblast, která je obzvlášť klíčová pro naši snahu v oblasti ochrany klimatu a životního prostředí. Skládky jsou čtvrtým největším zdrojem emisí skleníkových plynů globálně. Proč se nám doteď nedařilo tento problém řešit?
Dosavadní směrnice o obalech a obalovém odpadu, která v EU tuto problematiku ošetřuje, v praxi není efektivní a podle tvrzení samotné Evropské komise se mnoha ohledech nedodržuje a obchází. Příliš mírná směrnice neposkytuje dostatečně silné incentivy pro firmy, aby investovaly do nových inovativních řešení a změnily své dosavadní procesy. V Česku navíc nedostatečné systémové ošetření způsobuje, že snaha více než dvou třetin Čechů recyklovat odpad vychází vniveč, jelikož na skládkách končí většina odpadu, kterou Češi považují za vytříděnou.
Přitom o inovace v této oblasti není v Česku nouze. Start up ETW si dokáže poradit s recyklováním ve velkém i se silně znečištěnými obaly. Ve vývoji jsou inovativní řešení zálohování nápojových lahví. Institut cirkulární ekonomiky funguje jako centrum shromažďující potřebnou expertýzu. Přínos těchto subjektů je ovšem limitovaný tím, že dosud po jejich službách a nápadech nebyla dostatečná poptávka.
Nová pravidla od Evropské komise
To se ale nyní změní. Evropská komise přišla s návrhem, který má za úkol současnou legislativu zpřísnit a zefektivnit. Nové nařízení, které bude harmonizovat pravidla pro celou EU, se týká tří klíčových oblastí. Zaprvé, vzniku odpadu z obalů musíme předcházet. S tím souvisí snížená produkce, omezení zbytečného používání obalů a podpora opakovatelně použitelných obalů. Zadruhé, Komise chce podpořit tzv. „uzavřenou“ recyklaci. To znamená, že obaly na evropském trhu by měly být plně recyklovatelné ekonomicky životaschopným způsobem. Zatřetí, Komise chce snížit spotřebu primárních materiálů – v současné chvíli totiž v EU využíváme polovinu papíru a 40 procent plastu jen na obaly. V rámci nové legislativy budou muset obchodníci u povinného podílu zboží za tímto účelem využívat recyklovaný materiál.
Nařízení má také řešit nejasnosti týkající se plastů z biologických materiálů nebo biologicky rozložitelných a kompostovatelných plastů. Přestože produkty nabízené pod touto hlavičkou mohou znít jako dobrá volba pro environmentálně šetrné, volba těchto materiálů automaticky neznamená pozitivní dopad na klima. Při špatném zacházení totiž mohou biologicky rozložitelné plasty situaci zhoršit. V žádném případě nesmí například být odhazovány jako odpad. Doteď také nebylo pravidlem, že se k jejich výrobě může využít pouze biomasa z udržitelných zdrojů. To znamená, že zákazník mohl mít pocit, že podporou plastů z biologických materiálů chrání životní prostředí, i když tomu tak nebylo. V novém nařízení Komise najdeme kroky, které budou sloužit k objasnění role biologických materiálů pro spotřebitele.
Návrh Komise počítá do roku 2040 se snížením odpadu z obalů u každého spotřebitele o 15 procent oproti roku 2018. V celé EU to pak znamená redukci obalového odpadu přibližně o třetinu. Podle Komise povede nová legislativa ke snížení hospodářských škod na životním prostředí, úsporám v domácnostech, tvorbě nových pracovních míst a příležitostem pro malé a střední podniky. Přesto mohl být návrh Komise ještě o dost přísnější. Při vyjednávacím procesu Komise pod vlivem tlaku stakeholderů cíle uvedené v legislativě významně snížila. Dobrá zpráva ovšem je, že nyní máme jasná nová pravidla, u kterých se předpokládá, že je firmy napříč EU budou dodržovat a odpovídajícím způsobem je ve svém podnikání budou reflektovat implementací inovací a nových postupů. Návrh Komise nyní putuje k Evropskému parlamentu a Radě.