Česká televize si bere z posledního vývoje při sledování televize na internetu trojí ponaučení.

České zápasy MS v hokeji měly na webu České televize stejnou sledovanost, jakou má průměrně při událostmi nabitém dni zpravodajská ČT24.

Souviselo to s výkony českého mužstva, ale nejenom.

Zájem o hokej na internetu předčil očekávání a ukázal, že zájem o televizi na internetu roste a netýká se jen pořadů z archivu iVysílání. Systém, jak byl v minulosti nastaven, nevydržel zpočátku masivní nápor a musel se za pochodu přebudovat, aby poté odbavil historicky nejvyšší čísla online sledování ČT.

Reakce lidí na přetížený internet měly jedno společné: bezmeznou víru v internet a odmítání vidět rozdíl mezi ním a televizí.

Na jedné straně je potěšitelné, že zápasy České republiky sledovalo živě na internetu ČT a poté ze záznamu až čtvrt milionu lidí. Je vidět, že vysokorychlostní internet je víc a víc v Česku běžnou věcí a část lidí přesouvá zájem o video z televize na počítač.

Na druhé straně to znamená i problém: fandové webu si občas myslí, že počítač napojený na internet poskytne totéž, co televize. To nemůže a stoprocentně nikdy nebude moci.

Televize byla kdysi pojmenována „televizí“ spojením řeckého slova „tele“ – daleko a latinského „vize“ – vidět. Od počátku se televize vyznačovala tím, že měla přenášet obrazy a příběhy z jednoho bodu do bodů jiných. Stát nechal vybudovat vysílače a skrze ně posílal „vysílatel“ signál z jednoho pracoviště do milionů českých domácností.

Jeden televizní program si tak mohl současně pustit neomezený počet lidí.

Internet je zcela jiný systém. Je to soustava vzájemně propojených počítačových sítí, které sdílejí data, komunikují spolu a umožňují, abychom skrze něj informace sdíleli i my, lidé. Na rozdíl od televize, je internet dvousměrné médium. Do televize dává data firma, televizní společnost a lidé tady figurují pouze jako uživatelé. Internet komukoliv umožňuje je aktivně nahrávat a vytvářet. To je zásadní rozdíl.

Internet není médiem jako televize nebo rozhlas, je živelně se rozvíjející distribuční platformou. Je pouze další možností, jak přesouvat digitální data.

Tím nejvýraznějším rozdílem je ale jiná věc. Televizní program si v jedné vteřině může pustit milion lidí a ani lístek na stromě se nepohne. Naproti tomu milion lidí, který si chce pustit během jedné minuty živé vysílání na internetu je problém.

Není přitom problém, aby se milion lidí díval na pořady ČT na internetu, to systém zvládne. Je tady ale podmínka: Musejí se připojovat na stránku postupně po pěti až deseti tisících za minutu například a měli by sledovat různé pořady.

Pro televizní stránky je likvidační davový nástup na jeden živě vysílaný pořad. To internet nezvládne.

Proč? Jelikož internet funguje na systému dotazů počítačů na servery, komunikuje přes protokoly při vydávání odkazů ke zhlédnutí, může zvládnout jen omezený počet současně se hlásících lidí na jeden odkaz. Když si v 16.15 klikne na živé vysílání hokeje 5 tisíc lidí, je to v pohodě, pokud jich je 10 tisíc, začne systém některé uživatele odmítat a zoufalá snaha video spustit nakonec vede k zablokování stránek a shození celého systému.

Nakonec dojde k tomu, že uživatel nejenom že nespustí video, nýbrž se nedostane ani na stránky ČT.

Častý dotaz byl, proč nemá ČT kapacitu, která by neomezený počet lidí zvládla? Takovou kapacitu nemá na národní úrovni nikdo. Masový nápor typu, jaký zažívá internet ČT během hokeje, je navíc jedinečnou akcí svého typu, která se děje čtrnáct dnů za rok.

Pokud by se mělo eliminovat riziko pádu systémů, znamenalo by to investici v řádu set milionů korun, která by se využila několik dnů v roce a pak spala.

Vždycky ale existuje možnost, že přibude deset lidí „nad limit“, který za drahé peníze koupíte, a stejně to pak spadne tomu milionu. Zapeklitá věc.

Ani to navíc není žádná záruka stability. U internetu vstupují do hry další faktory: momentální kvalita připojení, kapacita počítače a také zda se díváte v ČR nebo zahraničí. Vše hraje různou roli.

Česká televize si proto bere z posledního vývoje při sledování televize na internetu trojí ponaučení.

MS v hokeji ukazuje, že vedle rozvoje televizního technického zázemí, čeká všechna audiovizuální média také nutnost zvětšovat, optimalizovat a efektivně posilovat zázemí internetové. Přesun části diváků od klasické televize k počítači nebo tabletu je evidentní a éra „chytrých“ televizorů, která umožní stahování filmů, seriálů nebo přenosů z archivu, na něm nic nezmění. Naopak: hybridní vysílání HbbTV, kdy se stahují věci z archivu, bude napojené na internet a jeho stabilita tak bude muset být mnohonásobně vyšší než dnes. Navíc: Část mladší generace si na sledování televize nezvykla a o jejich pozornost bude s počítačem bojovat tablet typu iPadu nebo chytré telefony, nikoliv „chytrá“ televize. To je realita.
Rozmach videa a zájmu o sledování televizního vysílání na internetu bude tlačit přenosové operátory k posilování jejich zázemí a zvyšování výkonu přenosu dat. Rozmach multimédií v mobilech a na tabletech přenášených přes 3G síť, wifi a v budoucnu 4G je nevídaný a jde jednoznačně o trvalý trend. S tím musíme počítat. Televize by o tom měly začít s operátory mluvit. Mohlo by se totiž stát, že posílí služby pro nové zákazníky, tedy online sledování v počítači, tabletu nebo mobilu, ale nebude jim odpovídat přenosová síť.
Česká televize musí v tomto období dramatických technologických změn a způsobů mediálního chování lidí ještě aktivněji komunikovat s divákem. ČT byla budovaná a stále je především televizí. Tento přenos obrazu sice stále společnosti dominuje a z hlediska kvality šíření signálu je zatím nenahraditelný, ale diváci chtějí i online služby na jiných platformách a žádají o ně hlasitě. Má-li být ČT relevantní veřejná služba do budoucna i pro ně, musí bedlivě naslouchat a jednat.

Internet je velmi dynamické prostředí a ukazuje se, že jeho možnosti se mají kam dál rozšiřovat. Jeho rostoucí popularita souvisí s rozvojem sociálních sítí, které umožňují interaktivitu a tedy aktivní sdílení zážitku, pořadu a přenosu. Problém je, že internet nezajistí takovou stabilitu jako televize, v online přenosu masového zážitku jakým je hokej.

Vždycky se najde někdo, kdo se nepřipojil, kdo měl problémy, komu se obraz trhal, nebo stránka spadla. Internet není z hlediska sportovních přenosů stoprocentní, stejně jako jej nejde stoprocentně zabezpečit nebo se spolehnout na jeho rychlost.

Přesto je to ale distribuční platforma, kterou ČT bere velmi vážně a bude ji budovat s vědomím, že část diváků chce její programy sledovat v počítači nebo v aplikacích, které vycházejí z internetových stránek pro tablety a mobily. Právě kvůli tomu nakonec vznikla před devíti měsíci divize ČT Nová média.

Pokusíme se udělat možné i nemožné, abychom z internetu udělali co nejvěrnější kopii televizního vysílání s jeho stabilitou a spolehlivostí, i když víme, že nezáleží jen na ČT a jejích systémech.

Internet není a nebude nikdy televizí, ale to nikoho nezajímá. Úkol lidí z nových médií je nastavit co největší symbiózu obou platforem a vysvětlovat jejich rozdíly, dokud to bude potřeba.

Během příštího mistrovství světa v hokeji ještě určitě bude. I když Česká televize smaže ten rozdíl na úplné minimum.

Psáno pro rubriku "V síti Milana Fridricha" na www.mediar.cz