Služební zákon ve finiši: Co s náměstky a jak dál? (část 3)
Nejedná se o žádný nový problém! Z této funkce ve vrcholné sféře ministerských aparátů si politické partaje už dávno udělaly nástroj prosazování svých zájmů a cílů přímo v lůně státní správy. Jejich nadřazování nad skutečné potřeby a zájmy státu, a zanášení politických hledisek a požadavků až do nejnižších pater státní správy, se stalo stěžejním pravidlem politické kultury.
Tím není řečeno, že všichni náměstkové byli jen političtí trafikanti - předčasně zesnulý Eduard Janota byl mnohokrát citován jako příklad odborníka i oddaného služebníka státu, jakých bychom potřebovali více, a to na každém ministerstvu. I četní náměstci nejprve prosazení do funkce jako vyvolenci koaličních stran odvedli dobrou odbornou práci. Dost jich však nebylo.
Dlouhý proces vyhledávání a jmenování náměstků ministrů v prvních měsících po ustavení současné koaliční vlády jen potvrdil, jak hluboce je tato praxe vžitá. Několik veřejných vystoupení partajních špiček ukázalo, jak pevně jsou přesvědčeni o její správnosti a nezbytnosti. Partaje si nárokují, a dostávají, pozice náměstků i tam, kde je na nic nepotřebují a kde kandidáty ani nemají a shánějí jen s obtížemi. Nezáleží na tom, zda bude vybrán člověk pro takovou funkci nejvhodnější z hlediska potřeb státu - hodí se kdokoli jiný bůhví odkud se vynořivší, jen když přijde s potřebným stranickým puncem.
Autoři nového služebního zákona si byli vědomi toho, že tato praxe se už stala příliš nepopulární, veřejností stále více kritizovanou až zesměšňovanou a do budoucna neudržitelnou. Výsledkem je zapracování dvou typů náměstků do zákona - jednoho obecně-politického, pro zastupování ministra a speciální "politická" poslání, druhého odborného s přesně definovanou věcnou odpovědností, což je podtrženo tím, že tento náměstek má vlastně nahradit odborného sekčního šéfa či ředitele a posadit se na jeho místo. Nebo opačně - šéf sekce obsahující několik odborů by se měl stát náměstkem. Tím by se dokonce mohl ušetřit jeden stupeň řízení.
Vytrženo z reálného kontextu zaběhané praxe českých ministerstev to vypadá zajímavě, dokonce revolučně. Četné kritické reakce a nezodpovězené otázky však ukazují už teď, že existující reálný kontext podceňovat nelze a že by bylo iluzorní očekávat výrazné změny jen díky přijetí služebního zákona. Nejeden politicky dosazený náměstek si připravuje půdu už dnes, aby se dostal do pozice šéfa sekce a své místo si zachoval i dle nových pravidel. A možnosti politického ovlivňování výběru prostřednictvím členů výběrových komisí i jinými cestami s přijetím nového zákona nezmizí!
Ožehavý problém institutu náměstků, stejně jako problém ministerských poradců a kabinetů, nelze uspokojivě vyřešit služebním zákonem, zejména když už jeho úvodní §2 náměstky ministra z působnosti zákona vylučuje. Je proto nabíledni, že §173, byť jistě naformulován s dobrými úmysly, do zákona nepatří. Tvrdohlavě na něm trvat jen proto, aby se prezidentovi ukázaly svaly, je kontraproduktivní. Ve služebním zákoně by však bylo možné naznačit, že náměstek ministra může, ale nemusí, být pověřen funkcí ředitele sekce (nebo že ředitel sekce může být jmenován náměstkem), a jak se v těchto případech bude provádět výběr, ustanovení do funkce atd.
Nevidím žádný racionální důvod k tomu, aby náměstek pro řízení sekce nemohl vedle řízení sekce zastupovat ministra stále nebo v jednotlivých případech, ani aby jeden z náměstků nebyl jmenován prvním nebo hlavním náměstkem s tím, že bude v zastoupení ministra především koordinovat ministerský aparát včetně všech náměstků a dalších šéfů. Ale náměstek čistě "politický" uzákoněn v českém prostředí? V žádném případě! Vrcholné řízení ministerstva je jednotou politického a odborného řízení, přičemž odbornost v sobě zahrnuje zejména koncepční odbornost sektorovou a schopnost organizovat a řídit velké programy a celky.
Vytvoření nové nezvykle pojaté funkce státního tajemníka (de facto pouze přejmenovaného personálního šéfa), který má postavení jednoho z náměstků (§15(1)), přitom však laterální pravomoc jmenovat náměstky stojící na stejné úrovni ministerské hierarchie (§55(1)), ale jen ty, kteří budou řídit sekce, situaci jen dále znepřehledňuje. Zajímavou spleť organizačních vztahů lze předvídat například na ministerstvu vnitra, kde by v týmu vrcholného vedení mohli pod ministrovou koordinací družně spolupracovat náměstci pro řízení sekce, náměstci političtí, speciální náměstek pro státní službu s personálním ředitelem sekce pro státní službu, a samozřejmě státní tajemník pro ministerstvo vnitra. O poradcích atd. nemluvě.
Kontroverzní problémy a rozmanitě pojímané funkce náměstků, poradců, kabinetů aj. zmíněných v §2 i na jiných místech návrhu zákona reflektují situaci, která už dlouho v organizaci vrcholového řízení státu panuje. Tato situace je značně nepřehledná a služební zákon na tom sám o sobě nic nezmění, spíše vztahy ještě více znejasní. Souběžně se zaváděním služebního zákona by proto bylo žádoucí zmapovat, analyzovat a vyhodnotit organizaci, styl řízení a kulturu práce na úrovni vrcholového řízení ministerstev, včetně zkušeností s různými způsoby obsazování a využívání funkcí ministerských náměstků, poradců i státních tajemníků. Výsledkem by mohl být vzorový model organizace řízení ministerstev a jiných centrálních úřadů, který by se mohl stát doporučením a návodem pro funkcionáře nově jmenované, i určitá základní pravidla, která by vláda mohla vydat nařízením jako závazná.
Je třeba dodávat, že toto všechno nesplní očekávání, pokud se směrem k lepšímu neposune politická kultura?