Nemám vůbec nic proti tomu, aby byl advokát Sokol charakterizován jako "elitní", jak to u příležitosti dočasného zabásnutí bývalého ministra vnitra Langera udělal někdo v médiích, a jiní to po něm hned opakovali. Zasloužilý bojovník proti korupci a jiným nepravostem si přece i jako soukromník zaslouží, aby ho z dalšího pravděpodobně křivého osočení vysekával někdo jiný než nějaký neelitní čičmunda !

Rád bych se však poučil, jak se to u nás vybírá a známkuje, kdo a proč je elitní, a čím se vyznačují ti neelitní, tedy ta druhá a třetí kategorie... Tak třeba ti advokáti - máme u nás advokáty elitní a neelitní? Jsou v nějakém seznamu, aby si málo informovaný občan někdy omylem nevybral neelitního? A co má advokát dělat, aby nejen byl elitní, ale aby se to o něm náležitě rozneslo? Má se učit a snažit a doufat, nebo jsou rychlejší a výhodnější techniky? Je lepší hrát golf s lidmi, kteří se už mezi elity dostali? A jakou to má skutečnou cenu být označen za elitního? Dají se pak zdvojnásobit honoráře?

U advokátů to jistě ví a může laikovi osvětlit advokátní komora, která by určitě ráda měla všechny své členy mezi elitou. Ale jak je to u jiných profesí a povolání? Máme přece také elitní detektivy a policejní útvary a přiznám se, že kdybych měl být někdy vyšetřován, určitě bych si přál, aby to bylo někým z elity. Mate mne ovšem, že někdy se i elitní policista stane v Česku předmětem vyšetřování. Tak daleko u nás došla neúcta k elitám!

Můžeme se tomu však divit, když nikdo vlastně neví, co to elita je, co musí umět a dělat, jakou má morální (ne právní!) odpovědnost a co se od ní dá očekávat? Když mnozí z nás nevědí, čím se liší elita a jelita? Jestli příslušník elity musí mít titul nebo stačí prachy? Ani jestli má být člověk pyšný na to, že patří k elitám, nebo se za to má raději stydět?

Přečtěte si třeba citát z díla jednoho významného českého státníka a myslitele, který vždy věděl všechno lépe než všichni ostatní v Česku i všude jinde ve světě: "Je třeba být s obyčejnými lidmi a ne s elitami. Elity si nepřejí svobodu pro všechny, chtějí svobodu a výjimečné postavení pro sebe, chtějí netržní ocenění výsledků své práce. Na české cestě z komunistického „otroctví" (v Hayekově smyslu) ke svobodě byly elity nebezpečnějšími nepřáteli než poražení komunisté a jejich souputníci." To přece není žádná sranda.

Není také jasné, jestli tento autor měl na mysli i politické elity, tedy i sebe sama. O tom, že politici jsou elitou národa, není přece pochyby. Kdo jiný by mohl být více elitou? A v současné demokracii nejsou politici elitou samozvanou, nebo dosazenou nějakou totalitní partají, nýbrž lidem vybranou a svobodnou volbou potvrzenou. Proto se také nesetkáváme se slovní vazbou "elitní politik", což by byl pouhý pleonasmus. Něco jako kdybychom napsali "poctivý poctivec".

Kdo nemůže být elitní, může se ovšem snažit být aspoň renomovaný, prestižní nebo něco podobného. I to jsou pěkné a výstižné charakteristiky, postmoderní a dynamické, svědčící o širokém rozhledu a vyvinuté soudnosti. Jaký pokrok proti minulosti, kdy člověk mohl být pouze známý, uznávaný, přední, významný, osvědčený, oblíbený atd., tedy samé vyčichlé přívlastky v provinční češtině!