Věta, kterou nikdy nikomu nepište.

Kdysi jsem byl jednou paní profesorkou doporučen jistému novináři. Text mailu, který obdržel (já byl v kopii) velmi zhruba zněl: „Mrkni se, jestli by mohly být pro tebe Petrákovy analýzy zajímavé. Pokud ne, zkusím ho doporučit někomu jinému.“ Novinář zareagoval obratem (s profesorkou v kopii). Jeho odpověď byla velmi vstřícná, nabídl mi setkání. Tím zablokoval možnost, že bych byl doporučen někomu dalšímu. V další komunikaci odložil setkání o týden a pak přestat reagovat.

Jeho jednání mi přišlo podivné a nesympatické, ale tím spíše jsem se ho nějakou dobu snažil dál zkontaktovat. Jeho motivaci jsem nakonec pochopil. Nejenže nedokázal říct ne, on ani nedokázal mlčet a jakési zvrácené vnitřní puzení ho nutilo snažit se budit dobrý první dojem a reagovat naoko velmi pozitivně. Slabošství a od něj se odvíjející touha působit jako „hodný“ člověk mi ovšem byly na škodu.

Sám z vlastní zkušenosti vím, že říct „Ne!“ je často velmi těžké. Snažím se chovat v souladu s tím, co píšu, ale vím, že v minulosti jsem nejednou selhal. Vím, že jen stěží dokáže někdo bez mrknutí oka vyslovit věty jako „Už se s tebou nechci vídat.“ nebo „Nestojím o to, abys mi volal.“ Častým výsledkem je hra na mrtvého brouka, případně nějaká variace na dvojnásobně nepravdivou výmluvu: „Teď zrovna nemám čas. Ozvu se.“

Pro odmítaného je to obzvlášť nepříjemná situace. Posíláme ho do oněch míst a zároveň mu dáváme najevo, že nám ani nestojí za to, abych s ním mluvili narovinu a dali si práci s ohleduplnou formulací záporné odpovědi. Takové chování by bylo asertivní a zdvořilé zároveň. Jenže my místo toho očekáváme, že daná osoba dříve nebo později pochopí, jak jsme to mysleli, a nechá nás na pokoji.

Elektronická komunikace tomuto chování značně přispěla. Je dostatečně neosobní a svým způsobem nás v tomto přístupu tak trochu trénuje. Neodpovídáme na spam (což je chvályhodné), mnohdy neodpovídáme na všelijaké hromadné výzvy našich přátel či kolegů (to už může být někdy maličko nezdvořilé) a odtud je již jen krůček k ignorování mailů a smsek, které byly určeny jen nám a u nichž víme, že odesílatel očekává naši odpověď. Technologie se rozvíjejí natolik rychle, že pravidla slušného chování zůstávají s odstupem daleko za nimi.

Vy, kteří umění říkat „Ne!“ zvládáte, máte můj obdiv. Vážím si vás a doufám, že s postupem času vás bude přibývat.

Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 12/2018.