Mikropovídka ze světa, kde se covidová uzávěra okresů protáhla.

Kampak se chystáte na dovolenou, milostivá?

Představte si, má nejdražší, choť vymyslel, že pojedeme do okresu Vsetín.

Okres Vsetín? O tom jsem nikdy neslyšela. Kde to je, proboha?

Sama nevím. Někde v Karpatech.

Propána? Co to chotě napadlo?

Ono je to hrozně zvláštní místo. Kdysi v dobách pandemie na ministerstvu zdravotnictví vypadl systém, vymazala se data, na okres Vse|tín se zapomnělo a on byl kvůli tomu v lockdownu o šest set let déle než všechny ostatní okresy.

Šest set let??? To je hrozné!

Ano, šest set let. Představte si, že lidé tam mluví jazykem, který se nepodobá žádné jiné řeči na světě.

Opravdu? Ani kroměžíšštině?

Ani kroměřížštině. Ničemu.

A lidé jsou tam pohostinní?

Prý jsou hrozně plaší. Když spatří cizince, prchají a skrývají se. Choť koupil dalekohled, aby se nám povedlo někoho zahlédnout.

To vám držím palce. To bude obrovský zážitek.

Děkuji. A jak vy, má nejdražší, kam se chystáte?

Nikam, milostivá. Máme starosti!

Neříkejte! Copak?

Představte si, stádo Pražáků nám zdupalo pole. Máme po úrodě.

Ach Pražáci. Slyšela jsem, že se hrozně přemnožili.

Ano. Manžel se chystá jít na radnici a vyžádat si pro nás povolení k odstřelu. Modlím se, aby uspěl.

Jistě vám ho dají. Přece vás nenechají na holičkách! Lidé si mají pomáhat!

Viďte!

Kdyby se vám nebo manželovi podařilo trefit nějakého urostlého Pražáka, myslíte, že byste mi ho mohli dát? Švagrová učí biologii. Exemplář by se jí hodil. Ona by ho nechala vycpat.

To víte, že ano. Určitě vám dáme vědět, milostivá. Lidé si mají pomáhat.

Svatá slova – lidé si mají pomáhat!