Jsem přesvědčen o tom, že kvalitu politika dělá nejen jeho osobnost, ale také jeho štáb, lidé, kteří ho obklopují. Netušil jsem, jak se moje slova naplní, když jsem před osmi lety, po volbě prezidenta Václava Klause, napsal:
„Jednoho se však stále obávám. Již od roku 1991 jsem byl někdy až šokován Klausovou nevybíravostí při volbě svých spojenců a spolupracovníků. Jakoby při tomto výběru rozhodovala především loajalita a okamžitá využitelnost, než lidské charakterové, morální a odborné kvality…. Je sice výhodné a pohodlné obklopit se lidmi, kteří nás poslouchají, slouží, uctívají a nedělají problémy. Stará pravda však praví, že důležité je nejen to, co dělám, ale také s kým a jak to dělám. Nehledě na to, že dialektika vztahu šéf a jeho podřízení se často obrací v neprospěch šéfa, kdy šéf se stává rukojmím svých podřízených a jejich činů.“