Včera 30. října se vzpomínalo na šedesát let existence divadla Semafor a já si při té příležitosti vzpomněl na vlastní setkání s jeho předchůdcem, Divadlem Na zábradlí, když mi bylo necelých patnáct let. Setkal jsem se s ním nejprve na stránkách Světa v obrazech, jediného obrázkového týdeníku té doby. Přinesla ho domů moje o sedm let starší sestra Eva, v té době studentka Institutu osvěty a novinářství, která držela prst na tepu pražských kulturních událostí a přinášela domů zprávy o tom, že v Redutě a v novém Divadle Na zábradlí se cosi nového děje.
Hospodaření Československé televize je deficitní. Tímto ohromujícím sdělením zahájil poslanec za hnutí ANO Pavel Juříček včerejší rozpravu ke sněmovním tiskům 113 a 114, což jsou Výroční zprávy o činnosti a hospodaření České televize za rok 2016. Kdy přijdou na řadu sněmovní tisky 143 a 251 (výroční zprávy za rok 2017) a 441 a 562 (výroční zprávy za rok 2018), je zatím ve hvězdách.
Okamurův pohled na Evropskou unii jako na převlečený nacistický projekt sám o sobě nestojí za polemiku. Každý člověk se zdravým rozumem a s elementární znalostí evropské historie 20. století se Okamurovým fantasmagoriím může jen vysmát. Mne však zaujaly zdroje Okamurova textu na Facebooku, který začíná těmito slovy:
Některá témata a události sociálních sítí je dobré přenést do blogosféry, kde se tak rychle neztratí pod nánosem přívalu dalších informací. Proto bych rád upozornil na dopis historika Michala Stehlíka, kterým včera nabídl předsedovi hnutí Svoboda a přímá demokracie a místopředsedovi Sněmovny Tomio Okamurovi semestrální kurs soudobých dějin zdarma, který by napravil "fatální nedostatek zcela základních znalostí, zejména z moderních dějin".