Svého bývalého kolegy Jana Jiráka si vážím jako vzdělaného mediálního teoretika, který dokáže analyzovat a zobecňovat jevy společenské komunikace a snaží se je zasazovat do širšího kontextu společenských teorií. Nemohu se mu vyrovnat v sečtělosti, uznávám a obdivuji jeho rétoriku a vyjadřovací schopnosti, které ho nicméně občas zavedou na scestí elegantního, leč prázdného bonmotu. Jenomže když přijde řeč na zcela konkrétní problémy mediální praxe, již vícekrát jsem nabyl dojmu, že jeho analýzy a názory na řešení některých problémů jsou akademické, vycházející z ideálních a idealistických představ vnějšího pozorovatele a konzumenta medií se sklonem ke generalizujícím výrokům.
V pátek 14. dubna se hrálo derby Sparta Slávia na Spartě s výsledkem 3:3, když Slavia ztratila vítězství těsně před koncem. Jak napsali v MF Dnes. "Pochod fanoušků fotbalové Slavie na Letnou probíhal letos v klidu.". Že tahle banda hulákajících výrostků svým pochodem vždy zablokuje část pražských komunikací, to už je dnes normál, jakož i pokřiky "Jude Slavie" ze sparťanského tábora, na což Slávisté odpovídají "Sparta buzerantů parta." Zkrátka takové "normální" derby včetně zakázané pyrotechniky, kterou pořadatelé nejsou schopni uhlídat a potrestat.
Veškeré události popsané v tomto románu jsou víceméně pravdivé, některé jsou jen maličko přibarveny v zájmu pestrosti děje. Kromě Standy Pekárka jsou rovněž jednající osoby autentické. Jejich jména jsou však změněna. Pod skutečným jménem tu vystupují pouze ti, kdo si to zaslouží.
Praha 2.8.2007