Jedním z bodů, na kterém se shodli zástupci ODS, TOP 09 a Věcí veřejných hned na začátku vyjednávání o budoucí vládní koalici, bylo zredukování počtu výborů, komisí a dalších orgánů Poslanecké sněmovny. Ty - jak prohlásil šéf poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř - „zbytečně narostly.“

Stačí porovnat výbory, jejich podvýbory a stálé komise za pět uplynulých volebních období. Zatímco v v letech 1993 až 1996 Sněmovna měla dvanáct výborů, jeden podvýbor a šest stálých komisí, letos před rozpuštěním ve Sněmovně pracovalo osmnáct výborů, padesát čtyři podvýborů a dvanáct stálých komisí. Jak nedávno uvedl deník Právo, ze dvou stovek poslanců jich 165 získávalo různé příplatky, z nichž některé plynou z funkcí ve výborech, podvýborech, komisích. Není proto divu, že tyto orgány Sněmovny se snadno zakládaly, ale již hůře rušily.

Poučný může být pohled do historie mediální komise, oficiálně Stálé komise pro sdělovací prostředky. Vznikla v roce 1993 jako řešení jistého problému, který nastal po rozpadu federace. V bývalém Československu se totiž mediální politika řešila na úrovni federální vlády, národní vlády měly jen omezenou pravomoc. Kompetenční zákon dával českému ministerstvo kultury právo řídit periodický i neperiodický tisk, nikoli však rozhlasové a televizní vysílání.

A protože po zrušení federálu při české vládě chyběl útvar, který by se mediální politikou zabýval, a protože Rada pro rozhlasové a televizní vysílání neměla zákonodárnou iniciativu, vytvoření speciální komise Sněmovny mělo tuto mezeru zaplnit, neboť v té době existovala řada nevyřešených problémů.

Poslanecká iniciativa byla například u zrodu kontroverzní novely vysílacího zákona z roku 1995 (301/1995 Sb.), která vznikla – kromě jiného -z nutnosti rozhodnout o frekvencích někdejšího televizního okruhu OK3, na kterých vysílal druhý program České televize. Proč kontroverzní? Protože kromě jiného umožnila komerčním vysílatelům zbavit se licenčních podmínek, což později vytvořilo živnou půdu pro konflikty s investorem televize Nova, jež vyústily do mezinárodních arbitráží.

Novela kompetenčního zákona přijatá po volbách roku 1996 uvedený systémový nedostatek odstranila, na ministerstvu kultury vznikl zvláštní odbor hromadných sdělovacích prostředků. Jeho první ředitel Jiří Mejstřík tehdy v médiích (Slovo, 16. 1. 1997) prohlásil, že prioritou odboru bude sladění české legislativy s právem Evropské unie.

Zdálo by se, že mediální komise Sněmovny splnila svůj úkol a mohla by se po přidělení kompetencí ministerstvu rozpustit a přenechat projednávání masmediálních témat kulturnímu a vzdělávacímu výboru, jak je to v parlamentech obvyklé. Nestalo se tak. Naopak, nový vysílací zákon 231/2001 Sb., který je dodnes platným základem české mediální legislativy, vznikl na základě poslanecké iniciativy poté, co ministr kultury Pavel Dostál neměl dost sil na to, aby svůj vládní návrh protlačil parlamentem.

Bylo to na půdě mediální komise vedené Ivanem Langerem a podvýboru pro mediální legislativu, kde se – za aktivní účasti právníků komerčních médií – upekl onen opozičně smluvní kompromis, jehož podstatu lze zjednodušeně vyjádřit takto: My (opozice -ODS – Ivan Langer) vám (vláda -ČSSD – Miloslav Kučera) schválíme všechny bruselské předpisy sloužící harmonizaci legislativy a nezbytné pro vstup ČR do EU, když vy (vláda -ČSSD) nám (opozici -ODS) vyjdete vstříc ve věci komerčních rozhlasů a televizí, především co se týče bezproblémového prodlužování licencí.

Mediální komise přežila volby roku 2002 (předseda Jaromír Talíř z KDU/ČSL) i volby roku 2006 (předseda Vítězslav Jandák z ČSSD), přestože její raison d’etre dávno vyšuměl, a komise se stala víceméně diskusním klubem, jejíž usnesení – například při projednávání výročních zpráv veřejnoprávních médií – by se klidně mohla přijímat na půdě standardního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Také proto si myslím, že pokud se poslanci rozhodnou mediální komisi zrušit, nebude to žádná škoda.

Psáno pro www.mediar.cz

---

Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny

§ 44

(1) Každý výbor může zřídit pro řešení určité otázky nebo souboru otázek podvýbor. Členem podvýboru může být jen poslanec.

(2) Podvýbor předkládá výsledky svých jednání výboru, který jej zřídil.

(3) Pro činnost a jednání podvýboru platí přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výboru. Jednání podvýboru je neveřejné, pokud se podvýbor neusnese jinak.

§ 47

Komise Sněmovny

(1) Sněmovna může ze svých poslanců a dalších osob, které nejsou poslanci, zřizovat stálé nebo dočasné komise a stanovit jim v rámci své působnosti úkoly. Předsedou komise je vždy poslanec, kterého volí Sněmovna. Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem komise.

(2) Pro činnost a jednání komisí se užije přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výborů.

---

Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu

§ 8

Plat

Poslanci náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,08. Platový koeficient poslance se zvyšuje

a) místopředsedovi podvýboru o 0,11,

b) místopředsedovi výboru, předsedovi podvýboru a za každých 15 členů poslaneckého klubu jednomu místopředsedovi poslaneckého klubu o 0,22,

c) předsedovi výboru, předsedovi poslaneckého klubu, předsedovi komise a předsedovi vyšetřovací komise komory Parlamentu, předsedovi delegace Parlamentu České republiky v Parlamentním výboru přidružení Evropské unie a České republiky a vedoucím stálých delegací Parlamentu České republiky do meziparlamentních organizací o 0,44; předsedovi poslaneckého klubu se dále zvyšuje platový koeficient o 0,03 za každých i započatých deset členů poslaneckého klubu nad nejnižší počet stanovený zvláštním zákonem,

d) místopředsedovi komory Parlamentu o 0,98,

e) místopředsedovi komory Parlamentu, který jako první zastupuje předsedu komory Parlamentu, o 1,09,

f) předsedovi komory Parlamentu o 1,82.