Z internetového přenosu jednání Rady České televize jsem včera zachytil jen její závěr. Naštěstí dvouhodinový záznam diskuse je na webu k dispozici, takže je možné zrekonstruovat, jak se Rada postavila ke stížnosti 24 redaktorů zpravodajství ČT podepsané Danielou Drtinovou a Adamem Komersem (tento týden se k podpisu přihlásila i Nora Fridrichová, zbytek je stále anonymní).

Rada ČT po devadesátiminutové diskusi stížnost odmítla, podle všeho jednomyslně (v záznamu předsedající Dědič konstatoval: "bylo hlasováno všemi hlasy"). Ve schváleném usnesení se praví, že po seznámení se se všemi stanovisky a poté, co vzala na vědomí všechny předložené materiály, Rada je "posoudila v souladu s působností uvedenou § 8 odst.1, písm.i) zákona č.483/1991 Sb., o České televizi ve znění pozdějších předpisů. Rada konstatuje, že nelze seznat, natož potvrdit, zda došlo k nestandardním editorským zásahům do vysílání České televize. Rada jakožto orgán dohledu nad plněním úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání § 2 a 3 podle ustanovení § 8 odstavce 1, písm.i) konstatuje, že neshledala žádné porušení objektivity a vyváženosti ve zpravodajství ČT jako celku ve smyslu zákona č.483/1991 Sb. a Kodexu ČT. Rada bere na vědomí informace generálního ředitele, že dojde ke změně organizační struktury ve zpravodajství, bude vytvořen editoriální panel pro kontrolu objektivity a vyváženosti zpravodajství, a bude pokračovat interní audit. Generální ředitel dále seznámí Radu ČT s vyhodnocením článku 5 a článku 6 Kodexu ČT do konce 1. čtvrtletí roku 2014. Rada žádá generálního ředitele, aby Radu informoval o průběhu změn ve zpravodajství - termín do konce března 2014."

Jednomyslnost hlasování mě překvapila, protože ve hře byla ještě další dvě usnesení, z nichž jedno, z autorské dílny radního Radka Mezuláníka uvádělo, že "Rada ČT vyjadřuje znepokojení nad informací některých zaměstnanců ČT, že jim bylo a je vedením redakce bráněno v plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání, a že docházelo k cenzorským zásahům a pokusům o ně ze strany šéfredaktora zpravodajství." Jeho text byl tudíž v ostrém protikladu k usnesení předešlému. Mezuláníkův návrh usnesení však Rada odmítla s výsledkem hlasování: 1 pro, 8 proti, 5 se zdrželo.

O něco méně jednoznačné bylo hlasování o třetím usnesení, návrhu předsedy Rady ČT Milana Uhdeho. Ten v diskusi vyjádřil názor, že je třeba předložené "stanovisko generálního ředitele podrobit dalšímu přezkoumání," a že záležitost "vyžaduje arbitráž s účastí všech zúčastněných stran." Navrhoval, aby Rada ČT zřídila sedmičlennou pracovní skupinu pro přešetření závěrů generálního ředitele, do níž by Rada ČT, generální ředitel a zástupci stěžovatelů najmenovali po dvou členech, a těchto šest lidí by si vybralo nezávislého předsedu/arbitra. Rada tento návrh nepřijala, když 4 hlasy byly pro, 5 proti a 5 radních se zdrželo hlasování.

Tím by se mohla uzavřít závěrečná kapitola jedné aféry, která média zaměstnávala přes dva měsíce. Čím více prostoru dostávaly polemické příspěvky o tom, zda v ČT existuje či neexistuje cenzura, zda její zpravodajství je "cinknuté" ve prospěch Miloše Zemana či jiných zájmových skupin, tím menší pozornost dnes média věnovala konečnému rozhodnutí Rady. Výjimkou byly včerejší internetové komentáře, které rekapitulovaly průběh aféry a citovaly zklamání Daniely Drtinové nad "selháním Rady".

Do celé záležitosti jsem se namočil, když jsem se - jak se mi to občas přihodí - naštval na české novináře, kteří nejsou schopni (nebo ochotni) zkoumat to, co jim kdo pod nos podstrčí. Tak vznikl první příspěvek O tom televizním cenzurování - trochu jinak. Protože jsem si chtěl být jist, zda jsem ve svém úsudku nepochybil, po Šámalově vyjádření ke stížnosti jeho podřízených jsem se k aféře ještě jednou vrátil a strávil skoro celý den tím, že jsem si z archivu ČT všechny uvedené příspěvky vytáhl a postupně zhlédl. Tak vznikl další materiál O tom televizním cenzurování - naposledy? který generální ředitel ČT Petr Dvořák přiložil ke svému stanovisku Radě ČT. Nemám s tím žádný problém. Naopak, do dneška jsem nepochopil, jak se mohla Daniela Drtinová podepsat pod tvrzení, že "plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání je ohroženo" v dokumentu, který obsahoval tak mizerné a evidentně účelově nabroušené, na hranici pravdy balancující argumenty.

Případ tedy včerejškem skončil, byl konzumován, ale zůstává po něm jakási pachuť, nepříjemný pocit, že ne všechno se vyřešilo, jak se mělo, že ne všechno proběhlo fér. Tenhle pocit má podle mého názoru několik příčin. Když už zmíněná petice vznikla a byla podána Radě ČT - a já nijak nezpochybňuji právo redaktorů na to, aby si stěžovali, když došli k názoru, že po služební linii se jejich problémy (ať už fiktivní nebo skutečné) neřeší - pak Rada ČT měla ze svých členů vytvořit skupinu, která by stížnost přešetřila. Nejlépe za účasti obou stran - stěžovatelů a vedení zpravodajské redakce - na neutrální půdě Rady, a hlavně bez předčasného publikování stížnosti v médiích. Právě publikace uvedeného dokumentu situaci zdramatizovala, zpolitizovala a vyprovokovala nejrůznější protipetice a prohlášení.

Nechci patřit k těm, z nichž se po bitvě stávají generálové, proto nechci příliš mentorovat, i když mohu odkázat na svá předešlá vyjádření, s nimiž můj současný postoj není v rozporu. Nevím, proč už se tehdy, na začátku, nepřijalo řešení, které s křížkem po funuse včera navrhl předseda Rady, tj. vytvoření pracovní skupiny sestavené účastníky šetření s nezávislým arbitrem v čele. Rada se místo toho obrátila na generálního ředitele, aby nezávislý audit zprostředkoval vlastními silami, což podle mého názoru
nebylo systémovým ani šťastným řešením. Když už se tak stalo, pak další nešťastnou událostí byl rozpad pětičlenné komise nezávislých odborníků, který generální ředitel řešil autoritativním stanoviskem, byť podloženým četnými analýzami. Tím vznikl dojem, že se Rada dostala do vleku generálního ředitele, přestože jak včerejší jednání Rady ukázalo, radní netratili svůj vlastní úsudek, zohlednili nejrůznější pro a proti, a dokonce si nechali vyrobit vlastní analýzu u mého kolegy z FSV UK Štěpána Hájka. Takže nakonec i ti radní, kteří možná zpočátku stáli na straně nespokojených redaktorů, museli přiznat, že pro tvrzení uvedená v úvodu stížnosti chybějí důkazy.

Závěrem jeden osobní disclaimer: Jestliže zpochybňuji závěry a argumenty petice podepsané Danielou Drtinovou a Adamem Komersem, a jestliže se ve většině - nikoli však u všech - případů probíhajícího sporu stavím na stranu vedení zpravodajské redakce ČT, neznamená to, že tím vystavuji bianco atest kvality zpravodajství České televize. Do dokonalosti má daleko. Neznamená to také, že souhlasím s tím, aby se interní problémy uvnitř zpravodajské redakce ČT zametaly pod koberec. Pokud se však vyskytnou, měly by se řešit tak, aby nedávaly do rukou zbraň nepřátelům vysílání veřejné služby. Že politizace kompetenčních a osobních sporů nebývá tou nejlepší metodou řešení problémů, ukázala už před lety známá televizní krize.