Jak to bylo s tzv. pražskou smlouvou z roku 1973? (seriál Německo a my)

20. 06. 2018 | 08:30
Přečteno 3123 krát
Před napsáním této a dalších kapitol jsem na webu k danému tématu provedl ve své knihovně a na webu rešerše, abych se znovu ujistil v tom, že téma vzájemného dotýkání promítnuté do diplomatických vztahů a vzájemných smluv je natolik složité a, že bych ho asi raději měl přenechat odborníkům a specialistům. Přesto se do něj pouštím a pokusím se soustředit na některá fakta, která nejsou příliš známá, a o nichž bychom měli vědět, aniž bychom podléhali jejich deformovaným interpretacím.

Podíváme-li se na časový průběh přijímání východních smluv na začátku 70. let, pak vidíme, že tzv. Pražská smlouva stojí až na konci tohoto procesu. Byla podepsána v prosinci 1973, tedy tři roky poté, co se v roce 1970 SRN dohodla se Sovětským svazem a s Polskem, dva roky poté, co čtyřmocenská dohoda v rámci nové východní politiky stabilizovala situaci v Berlíně a rok poté, co dva německé státy podepsaly smlouvu o základech vzájemných vztahů.

Některé prameny říkají, že dohoda s Československem nebyla pro SRN prioritou. Pro SRN bylo nejdůležitější dohodnout se v Moskvě, protože tam se rozhodovalo také o zahraniční politice jejích satelitů. Jenomže Sovětský svaz měl zájem, aby byl smluvně ošetřen status quo a výsledky druhé světové války v celé Evropě, včetně Československa, což zahrnovalo německý postoj k Mnichovské dohodě z roku 1938, jejíž neplatnost deklarovaná již za druhé světové války měla různé interpretace. Proto SSSR tlačil na obě smluvní strany, aby se nějak dohodly.

Šlo o to, zda její neplatnost jako dokumentu vnucenému československému státu pod pohrůžkou síly začala v září roku 1938 „ex tunc“ nebo až v březnu 1939 „ex nunc“, když Hitler obsadil českomoravskou část Československa, a tím tuto dohodu porušil a zneplatnil. Každá ze zvolených variant výrazným způsobem ovlivňuje a mění pohled na případné spory v řadě komplikovaných a závažných otázek (občanství, majetkové nároky a náhrada, platnost právních aktů na daném území apod.).

S výjimkou Velké Británie, která si vzhledem ke své koloniální minulosti nemohla dovolit přihlásit se ke zneplatnění smlouvy ex tunc, signatáři Mnichovské dohody Francie a Itálie, jakož i Sovětský svaz a další státy se ve věci neplatnosti Mnichovské dohody vyjádřily v souladu se stanoviskem Československa ex tunc, nikoli však Německá spolková republika, která sice uznávala její neplatnost, ale až od okamžiku, kdy jí Hitler porušil.

Diplomatická jednání o normalizaci vztahů mezi tehdejší SRN a Československem probíhala už v šedesátých letech. Výsledkem bylo zřízení obchodního zastupitelství v Praze v šedesátých letech. Pokud vím, tak tehdy byly ještě ve hře otázky válečných reparací, majetkového vyrovnání a náhrady škod, při nichž se proti sobě stavěly náhrady za škody způsobené německou okupací a majetek, který zde zůstal po odsunutých Němcích. Ale tuhle historii přenechávám do pera odborníků specialistů.

První sondážní rozhovory, které měly vést k uzavření Smlouvy o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa začaly v Praze v červnu 1972. Československou stranu zastupoval náměstek ministra zahraničí, zeť prezidenta Svobody Milan Klusák. Proti němu stál zkušený diplomat státní tajemník západoněmeckého ministerstva zahraničí Paul Frank.

Ve svých stylizovaných memoárech „Dešifrované poselství“ („Entschlüsselte Botschaft“) Paul Frank popisuje první setkání s Milan Klusákem. Už při prvním kole vyjednávání po pouhých deseti minutách přišel Milan Klusák s požadavkem vyhlásit Mnichovskou dohodu za neplatnou od samého počátku, včetně všech důsledků z toho plynoucích. Paul Frank na to ironicky odpověděl: „Ano, souhlasím s Vámi, ale žádám také, aby ve smlouvě bylo k tomuto požadavku přidáno prohlášení, že v roce 1415 nebyl Jan Hus upálen jako kacíř. Osobně mi na tom záleží, protože pocházím z Kostnice.“

Po dvou kolech sondážních rozhovorů v Praze a v Bonnu, kde se nedosáhlo žádného pokroku, ministerského byrokrata Klusáka vystřídal Jiří Götz, člověk z aparátu KSČ, který přešel na ministerstvo. Přes nálepku aparátčíka, kterou zmiňuje i Paul Frank (Götz - KP-Funktionär), si u profesionálního diplomata Franka Jiří Götz získal respekt.

Zde mohu posloužit svoji vlastní – byť dnes už jen velice mlhavou – vzpomínkou. Jako redaktor televizního zahraničního zpravodajství jsem se někdy v roce 1974 zúčastnil pravidelného brífinku v Černínském paláci, na němž Jiří Götz ještě před tím, než odešel velvyslancovat do Bonnu, o smlouvě informoval. Bohužel jsem si tehdy nedělal poznámky, ale pamatuji se na některá jeho slova, která dnes mohu jen parafrázovat:

„Seděli jsme proti sobě, oba jsme věděli, že se musíme nějak dohodnout, protože to bylo zadání, které se muselo splnit. Dali jsme stranou veškeré majetkové záležitosti, protože tak bychom smlouvu nikdy neuzavřeli. Kromě toho jsem věděl, že v Bonnu znají všechna naše stanoviska a interní informace z předchozích jednání, včetně našeho výpočtu reparací a dalších materiálů, které do Německa vynesl pracovník našeho ministerstva emigrovavší po srpnu 1968 do západního Německa.“

Jiří Götz tehdy vyprávěl, jak na návrhu formulace textu v článku jedna o Mnichovské dohodě, který se později příliš neměnil, se víceméně dohodli při diskusi v restauraci. Frank ji zapsal na ubrousek, který, když se smlouva podepisovala, Jiřímu Götzovi při závěrečné recepci jako upomínku věnoval.

Tuhle historku popisuje i Frank ve své knize, navíc s místním určením. Odehrála se v Bad Godesbergu v Hotelu Rheinland. Když Jiří Götz přišel s kompromisním návrhem, který opustil původní československý požadavek „neplatná od samého počátku,“ a navrhl německý výraz „nichtig“, v českém překladu „nulitní“, Paul Frank v knize napsal: „Každý student ve druhém semestru věděl, že „Nichtigkeit“ znamená neplatnost od počátku a tak bylo zmobilizováno pět právníků, kteří přišli se záchrannou formulací: Mnichovská dohoda bude ve smlouvě označena za nulitní „podle této smlouvy“, čímž se její platnost její nulity „nach Massgabe des Vertrages“ omezuje.“ Uvedenou formulaci pak v restauraci Frank napsal na známý ubrousek, který však ve Frankově podání vystupuje jako ubrus.

Kromě prvního článku smlouvy byl pro československou stranu důležitý i text preambule, na němž československá strana trvala: „uznávajíce, že mnichovská dohoda z 29. září 1938 byla Československé republice vnucena nacistickým režimem pod hrozbou síly.“ Samotný článek jedna uzavřené smlouvy o nulitě byl kompromisem, který však i nadále byl předmětem výkladového sváru.

Projevilo se to již krátce po podpisu dohody, když ministr Chňoupek do důvodové zprávy pro parlament napsal, že přijaté ustanovení „vyjadřuje původní čs. požadavek na uznání neplatnosti mnichovské dohody ze strany NSR od samého počátku.“
Německá strana pak protestovala zejména proti tvrzení, že smlouva „potvrzuje čs. svrchovaná práva nad obyvatelstvem na území odtrženém v důsledku mnichovské dohody, které právně nikdy nepřestalo být součástí ČSR.“

Různice panovaly také kolem českého překladu Bundesrepublik Deutschland. Pro tehdejší západoněmecký stát se u nás běžně užíval název Německá spolková republika. Tento překlad zavedla ČTK v roce 1949 a od té doby se v médiích i v oficiálních dokumentech mluvilo buď o západním Německu nebo o NSR. Při jednání o pražské smlouvě německá strana žádala, aby česká strana použila přesnější překlad: Spolková republika Německo. Protože tato verze vycházela vstříc koncepci jednoho jednotného Německa a česká strana v duchu tehdejší zahraniční politiky respektovala existenci dvou německých států, do překladu smlouvy se dostal název „Spolková republika Německa“, v němž genitiv zeměpisného názvu odkazoval na to, že SRN je jen jedním státem na německém území. Od té doby se zkratka SRN a název Spolková republika Německa používaly jen v oficiálních dokumentech, v médiích se nadále psalo o Německé spolkové republice a NSR.

To vše se změnilo v roce 1990, kdy česká média – včetně Rudého práva – začala používat zkratky SRN a názvu Spolková republika Německo, již bez koncového „a“. Spory o český překlad Bundesrepublik Deutschland zanikly říjnem roku 1990 po vzniku jednoho jednotného německého státu, nicméně zkratka NSR čas od času v českých médiích setrvačností ještě setrvávala.

seriál Německo a my:
Úvod
Kdy byla uzavřena mírová smlouva s Německem?
Jak se Německo rozdělilo?
Jak se Německo spojilo?
Jak se SRN stala propagandistickou zbraní studené války?
Jak to bylo s východní politikou západního Německa a s tzv. východními smlouvami?

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peka Karel · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy