Smrt nejbohatšího Čecha Petra Kellnera se pro česká média stala megaudálostí. Zpráva o zřícení vrtulníku na Aljašce dorazila z USA v pondělí 29. března ráno.
Jaroslav Kmenta nespravedlivě obvinil česká média, že zaspala, když o sobotní události informovala až v pondělí. Nedohlédl, že aljašská sobota byla naší nedělí a identitu obětí zveřejnily úřady v neděli odpoledne, u nás v pondělí ve tři hodiny v noci.

V průběhu dalších tří dnů vyhledávač monitoringu společnosti Newton našel přes tisíc textů, v nichž se objevila slova "Petr Kellner." Odfiltrujeme-li záznamy, které mají spíše zpravodajský charakter, pak stále ještě zbývají desítky, ne-li stovky komentářů nebo vzpomínkových reportáží.

Téměř každý, kdo přišel do styku s Petrem Kellnerem, cítil potřebu se vyjádřit. Spolužák, který s ním v Liberci hrával fotbal, architekt, který kdysi pro Kellnera stavěl dům ve Vraném (již dávno má jiného majitele), novinář, kterému se podařilo před 25ti lety udělat s PK rozhovor, nemluvě o Václavu Klausovi, který se v pořadu Byznys ČT24 přihlásil k Petru Kellnerovi a jeho obchodním úspěchům jako duchovní otec kupónové privatizace.

Komentátoři začali spekulovat, zda a jak smrt Petra Kellnera ovlivní českou politiku a byznys. Lenka Zlámalová v Echo24 nám sdělila, že po Petru Kellnerovi převezme kormidlo v PPF Daniel Křetínský (viz jeho vztah s Kellnerovou dcerou Annou). Vyjádřili se současní i bývalí šéfredaktoři. Za všechny jmenujme Jaroslava Plesla z MFDnes (Česko bez něj bude jiné), Jaroslava Maška z HN (PPF se změní, firmu i jejího nového šéfa čeká těžká zkouška), Petra Šimůnka z Forbesu ("žiju tady, tady voní les prostě jinak") nebo Istvána Léko z Lidovek (PPF najednou nemá krále ani korunního prince).

Jak výstižně poznamenal Petr Fischer v komentáři na Aktuálně.cz, postava úspěšného podnikatele a jeho peníze se staly fetišem: "Ať v Petru Kellnerovi pro jedny zemřel veřejný hrdina, či pro druhé nepřítel - jde jen o dvě strany téže fetišistické mince."

Z té dlouhé řady názorů, komentářů a vzpomínek - odhlédnu-li od vyprávění Vladimíra Mlynáře odpovědného v PPF za komunikaci v UK ČT24 - mne zaujalo několik textů. Jednak to byl věcný historický přehled Luďka Vainerta v HN "Od kopírek přes kuponovou privatizaci k miliardám. Vybudoval největší finanční impérium ve střední Evropě" (bohužel placený text), a rozsáhlý text dvojice István Léko/Adam Junek "Kovbojská cesta k miliardám. Jak Kellner vybudoval své byznysové impérium."

Za přečtení - neboť se opírá o osobní zkušenost a známost - stojí především vzpomínámí jiného českého miliardáře Ivo Lukačoviče "Petr Kellner: Ten, který pochopil princip hranic a mostů." Z osobní zkušenosti vychází i starší facebookové vyprávění Martina Jaroše, který rovněž, jako Lukačovič, dává nahlédnout za kulisy Kellnerova mlčení v médiích.

Někdy bych se rád dozvěděl, jak se Petru Kellnerovi povedlo ochránit soukromí před bulvárními médii. Detaily jeho života se v nich začaly objevovat až někdy po roce 2005 (například když Blesk v březnu 2006 zveřejnil nákup vily na Hanspaulce a pak sledoval další domácí akvizice), zřejmě poté, co PK kvůli rodině přesunul svůj život ze zahraničních lokací (včetně oblíbených Panenských ostrovů) zpět do vlasti. Na jedné straně zde fungovala nesmlouvavá ochranka odhánějící všechny zvědavce, kteří se pohybovali v blízkosti Kellnerových objektů. Na druhé straně bych rád znal příčiny zdrženlivosti bulváru, který je obvykle ochoten neúnavně a stále slídit za každou celebritou, proč některé české boháče nechává na pokoji.

Petr Kellner - na rozdíl od Pavla Tykače, který se v roce 1996 nechal natočit do cyklu V.I.P. - vlivní lidé - pochopil, že mediální sláva podnikání spíše škodí a čím méně o něm bude slyšet, tím lépe.

Jak Luděk Vainert, tak dvojice Léko/Junek, v historickém ohlédnutí nezapomněli na jednu epizodu z historie PPF, která je spojena s médii, a která nedopadla pro PPF dobře. Odehrála se pod heslem "hyperlokální média" na dnes neexistujícím webu "naseadresa.cz". Pod dojmem možností a rozmachu služeb webu 2.0 investovala PPF do projektu hyperlokálních médií, která rozhýbou trh. Základní ideou bylo vytvoření celostátního systému internetových kaváren/newsroomů, v nichž by se lacino - nejlépe místními nadšenci zadarmo - tvořil místní obsah, který by byl dostupný na webu a navíc by se stal náplní místních tištěných týdeníků v rozsahu kolem třiceti stran.

Česká televize projektu věnovala v květnu 2009 dokonce celý pořad Média a svět moderovaný Pavlínou Kvapilovou. Projekt podpořený masívní finanční dotací začal ve velkém stylu budovat futuroomy a lokální redakce, aby o rok později v srpnu 2010 celý projekt skončil se ztrátou 200 milionů Kč v situaci, kdy fungovaly veřejné newsroomy/kavárny ve čtyřech okresech, tisklo se sedm týdeníků a provozovalo třicet webů (potud moje informace, možná je zastaralá, možná, že v srpnu 2010 toho bylo více).

Petr Kellner na projekt hyperlokálních médií prý kývl také z toho důvodu, že s ním přišel jeho kamarád a do té doby člen vrcholového vedení PPF Evžen Hart. Že tím Hartovo účinkování v představenstvu PPF skončilo, není třeba dodávat.

Vylíčit, jak proběhla jiná "mediální epizoda PPF" v letech 2002-2005 s televizí Nova, to by chtělo jeden zvláštní a rozsáhlejší článek. Proto jen stručně. Když PK zjistil, že Jiří Šmejc, který poskytl Vladimíru Železnému peníze na nový rozjezd Novy na Barrandově (řádově jedna miliarda Kč), není na tom nijak dobře s penězi (rád bych věděl, čím tehdy ručil Jiří Šmejc za miliardový úvěr, směnka?), podnikl pokus o nepřátelské převzetí celého podniku s pomocí Železného advokáta Rozehnala a podporou spolumajitelů držitele licence CET 21. Nakonec z toho bylo převzetí téměř přátelské, neboť Jiří Šmejc ubránil alespoň část svého díla a stal se spolupracovníkem PPF a Petra Kellnera. Poté, co PPF zaplatila za Železného dluhy, zlikvidovala soudní spory s Ronaldem Lauderem a jeho CME tím, že od něj odkoupila bývalou servisní organizaci Novy ČNTS, v prosinci 2004 pak s velkou slávou a s velkým ziskem (za 900 milionů USD) takto očištěnou a stále prosperující Novu prodala zpět Ronaldu Lauderovi (ačkoli se očekávalo, že kupcem bude RTL).

Z výsadku, který v roce 2002 Petr Kellner vyslal do televize Nova, aby ji získal pod svou kontrolu (Aleš Minx, Petr Chajda, Petr Dvořák), dnes v televizním byznysu zůstává jen Petr Dvořák, kterého si CME ponechala ještě několik let ve vedení TV Nova, a který je dnes generálním ředitelem České televize. Aleš Minx se vrátil pod křídla PPF a Petr Chajda se stal ředitelem mediální agentury a producentem.

Před dvaceti lety se PPF téměř vůbec nestarala, jaký Nova produkuje obsah, tehdy šlo hlavně o peníze. Je otázkou, zda dnes, kdy PPF odkoupila celou CME a s ní také televizi Nova, budou v hledáčku majitelů PPF nejen peníze, ale také obsah.

DODATEK 2.4.: Kdo chce něco vědět o počátcích PPF, měl by si přečíst Petr Kellner se snažil být ten nejlepší z nejhorších na a2larm.cz.