Když jsem se jednou před studenty zmínil o tom, že poslední velká novelizace zákona o České televizi z roku 2001 vznikla jako následek známé televizní krize, setkal jsem se s nechápavými pohledy. Slova "televizní krize" jim nic neříkala. Rychle mi to došlo. Samozřejmě, v době demonstrací na podporu stávkujících pracovníků České televize a vánočního vypínání jejích programů většina z nich byla ještě v kočárku a jestliže o televizní krizi něco vědí, tak z vyprávění svých rodičů nebo z médií.

Jak už bývá zvykem, kulatá výročí jsou příležitostí k ohlédnutí. Jedno takové udělal Filip Rožánek na Lupě, kde publikoval zasvěcený přehled situace, v níž před dvaceti lety pracovala Bobovize s podporou Novy (Železného) a Primy.

Na svém blogu Louč jsem TV krizi už několikrát bilancoval, například zde a tady nebo i tady. Proto se nehodlám k uvedenému tématu nějak široce vyjadřovat. .

Těm později narozeným bych však rád doporučil věcný přehled a kritické zhodnocení událostí, které v roce 2002 sepsal do seminární práce Stávka v České televizi tehdejší student žurnalistiky @Vasek_Zeman (před 18ti lety svolil s jejím zveřejněním, doufám, že souhlas platí i dnes).

Televizní krize do dnešního dne rozděluje společnost, jejíž převážná část je ve vleku ne zcela přesných a často manipulujících interpretací z obou stran sporu, aniž by byla ochotna se podrobně seznámit s detaily celé události.

Některé lidi o tom, že všechno vzniklo neplánovaně a chaoticky (ze strany Rady ČT) a také ze strachu před dalšími neumětely ve vedení ČT a před autoritáři ve zpravodajství (ze strany zaměstnanců), do čehož se zamotaly nejrůznější partikulární zájmy a vznešené fráze o svobodě projevu, o tom, že mnozí účastníci na obou stranách možná jednali v dobré víře, ale vše se posunulo někam jinam, tedy že to nebyl žádný puč ODS ani spacáková revoluce, o tom zkrátka některé lidi nepřesvědčíte.

Stále se domnívám, že by ČT by měla překonat některé své výhrady vůči dokumentu Radima Špačka "Bezesné noci", jenž ukazuje také stinné stránky tehdejších událostí, a dokument odvysílat. Třeba bezprostředně po jiném dokumentu o televizní krizi "Chaos", který na rozdíl od Bezesných nocí byl v ČT třikrát vysílán.

Taková vysílání by možná pomohla k tomu, aby se některé věci neopakovaly. Které? Stačí sledovat jednání Rady ČT, jejíž jeden člen Jiří Kratochvíl se před dvaceti let aktivně účastnil rozhodování, které bylo na počátku celé krize.