S přihlédnutím k tomu, že světem otřásá finanční krize a v Praze se v hospodách vraždí kamarádi politiků, se námět mého blogu může zdát druhořadým. Týká se zpracování tématu, který se včera MF Dnes rozhodla umístit do čela první stránky s titulkem: Nová fakta, jak StB špehovala Havla.

Jako superzpráva se zde čtenářům sděluje, že dramatik Václav Havel byl v 60. letech odposloucháván StB, a to tak, že se mu provrtali z půdy do stropu, v němž umístili mikrofon. Ten, kdo si pamatuje tuto vzdálenou dobu, nedozvěděl se – až na technické a časové detaily – nic převratně nového. O odposlouchávání Václava Havla se vědělo přinejmenším od ledna 1969, kdy se toto téma dostalo i na stránky tehdy ještě ne zcela zcenzurovaného českého tisku. Očekával bych, že redaktor tuto skutečnost v článku připomene, případně přidá popis toho, jak se tehdejší dramatik, pozdější prezident, přetahoval s estébáky o mikrofon, což jsem si mohl přečíst na začátku roku 1969 v týdeníku Reportér. Nestalo se tak.

Svoje opomenutí se dnes Jiří Šťastný pokusil napravit tím, že o oné události, která se v lednu odehrála v Havlově bytě na nábřeží, informoval veřejnost prostřednictvím autorsky interpretovaného telefonického rozhovoru s bývalým prezidentem („S estébákem jsme se přetahovali o drát“). Jak si dnes Šťastný postěžoval v Zápisníku reportéra, měl smůlu, prezident se mu do mobilu ozval právě ve chvíli, když byl Šťastný na ulici a nemohl si zapnout redakční záznamník.

Pokud se reportéru Šťastnému nepodařilo přetlumočit rozhovor s Havlem slovo od slova, myslím, že se snad žádná velká tragedie nestala. Spíše mně vadí tvrzení ze včerejší první strany. Pod hlavním titulkem „Nová fakta, jak StB špehovala Havla“ v upoutávkách MF Dnes uvedla:

Jak to dělali: Důstojníci StB odposlouchávali Havlův byt dírkou ve stropě, kam umístili miniaturní mikrofon.
Proč se na to přišlo teď: Historici roztřídili obří archiv technické správy komunistické tajné bezpečnosti.

O tom, jak to dělali, se ví už čtyři desetiletí, tedy žádná nová fakta. Kromě toho se na to nepřišlo náhle až teprve teď. Kdyby reportérovi šlo o něco víc, než o propagaci Žáčkova ústavu, mohl na to přijít už dříve.

Aby bylo jasno, nemám vůbec nic proti tomu, že Ústav pro studium totalitních režimů dělá pořádek v archivech a dává je k dispozici veřejnosti. Může to být užitečná věc. Jenom mi trochu vadí, když se těchto dokumentů zmocňují lidé, kteří z nich dělají laciné a nafouklé senzace.

P.S. Jen tak na okraj – bude mezi zveřejněnými protokoly technické správy také záznam toho, jak Václav Havel 21. ledna 1969 odposlouchávání objevil, a jak se mu podařilo ukořistit vnitrácký mikrofon? Nebo takový dokument v archivech chybí, protože si estébáci tu ostudu nechali jen pro sebe? Ale jak se pak mohu spolehnout na to, že archivy StB jsou věrným svědkem a pravdivým odrazem reality let dávno minulých?