S Kunderou za vyšší odbyt
Týdeník Respekt dnes (zpravodajství ČT Události již včera) informoval o objevení dokumentu z března roku 1950, podle něhož pozdější spisovatel Milan Kundera jako student udal policii – a nyní dávám na vybranou z titulků novin: odbojáře (LN, HN, Deník) emigranta (MF Dnes), kamaráda (Blesk), známého (Právo).
Nicméně jak z informací Adama Hradílka z Ústavu pro studium totalitních režimů (USTR) o později zatčeném a odsouzeném Miroslavu Dvořáčkovi vyplývá, Dvořáček byl agent chodec pracující pro zpravodajskou organizaci generála Františka Moravce. Kupodivu, všiml si toho v titulku Milan Kundera denounced Western spy to secret police pouze britský deník Times.
Skutečnost, že Dvořáček byl agent, samozřejmě Kunderovo udávání neomlouvá a jsem velice zvědav, jak na toto odhalení Milan Kundera zareaguje. (Teď v podvečer jsem si přečetl ne příliš přesvědčivé telefonické Kunderovo dementi pro ČTK.) Protože si Milana Kundery vážím, přál bych si, aby se k situaci postavil čelem a veřejnosti vše vysvětlil. I když... Čím jsem starší, tím více – i na sobě - poznávám křehkost lidské paměti i její vědomou i neuvědomělou tendenci omlouvat své vlastní omyly. Nehledě na to, že důležitý svědek této události – Miroslav Dlask – je po smrti a kdo ví, zda to všechno nebylo trochu jinak a počátek byl u Dlaska, který v bývalém příteli své později ženy viděl konkurenci.
Protože Milan Kundera je dnes již světoobčan, dá se předpokládat, že česká varianta Grassova loupání cibule se dostane i do zahraničí. Alespoň týdeník Respekt se o to přičinil již tím, že celou story v angličtině nabízí zdarma, zatímco plné znění v češtině je jen pro platící čtenáře.
Všiml jsem si, že tímto senzačním odhalením Respekt rozjel marketingovou kampaň pro získání nových čtenářů. Já osobně jsem dnešní vydání Respektu dostal do schránky (kde vzali mojí adresu?) s nabídkou, abych se na webové stránce objednavka.respekt.cz prostřednictvím poskytnutého unikátního kódu 21999 přihlásil k testovacímu odběru deseti čísel zdarma. V poledne jsem si všiml, jak dvě slečny před právnickou fakultou Respekt rozdávaly.
Jestliže jsem minulý týden kritizoval MF Dnes, že pouze recykluje známé události (odposlechy Václava Havla) a dává jim bulvární nálepku exkluzivity a novosti, pak musím přiznat, že tentokráte se lidé ze Žáčkova ústavu trefili do černého.
Nicméně to, co se v internetových diskusích valí z kalných hlubin českého ducha, je když ne ke zvracení, tak alespoň k pláči – zloba, závist, nenávist, nedostatek tolerance, škodolibost nad pochybení respektované celebrity, jakoby mnozí z těch, kteří na Kunderu hází bláto a nesahají mu ani po kolena, neměli ve svém životě vlastní temné kouty svých vlastních třináctých komnat.
P.S. Komentáře, o kterých si myslím, že stojí za přečtení:
Petr Fischer Spisovatel, který z díla nikdy nezmizí.
Martin M. Šimečka: Majitel klíče - v Respektu online jen po zaplacení.
Nicméně jak z informací Adama Hradílka z Ústavu pro studium totalitních režimů (USTR) o později zatčeném a odsouzeném Miroslavu Dvořáčkovi vyplývá, Dvořáček byl agent chodec pracující pro zpravodajskou organizaci generála Františka Moravce. Kupodivu, všiml si toho v titulku Milan Kundera denounced Western spy to secret police pouze britský deník Times.
Skutečnost, že Dvořáček byl agent, samozřejmě Kunderovo udávání neomlouvá a jsem velice zvědav, jak na toto odhalení Milan Kundera zareaguje. (Teď v podvečer jsem si přečetl ne příliš přesvědčivé telefonické Kunderovo dementi pro ČTK.) Protože si Milana Kundery vážím, přál bych si, aby se k situaci postavil čelem a veřejnosti vše vysvětlil. I když... Čím jsem starší, tím více – i na sobě - poznávám křehkost lidské paměti i její vědomou i neuvědomělou tendenci omlouvat své vlastní omyly. Nehledě na to, že důležitý svědek této události – Miroslav Dlask – je po smrti a kdo ví, zda to všechno nebylo trochu jinak a počátek byl u Dlaska, který v bývalém příteli své později ženy viděl konkurenci.
Protože Milan Kundera je dnes již světoobčan, dá se předpokládat, že česká varianta Grassova loupání cibule se dostane i do zahraničí. Alespoň týdeník Respekt se o to přičinil již tím, že celou story v angličtině nabízí zdarma, zatímco plné znění v češtině je jen pro platící čtenáře.
Všiml jsem si, že tímto senzačním odhalením Respekt rozjel marketingovou kampaň pro získání nových čtenářů. Já osobně jsem dnešní vydání Respektu dostal do schránky (kde vzali mojí adresu?) s nabídkou, abych se na webové stránce objednavka.respekt.cz prostřednictvím poskytnutého unikátního kódu 21999 přihlásil k testovacímu odběru deseti čísel zdarma. V poledne jsem si všiml, jak dvě slečny před právnickou fakultou Respekt rozdávaly.
Jestliže jsem minulý týden kritizoval MF Dnes, že pouze recykluje známé události (odposlechy Václava Havla) a dává jim bulvární nálepku exkluzivity a novosti, pak musím přiznat, že tentokráte se lidé ze Žáčkova ústavu trefili do černého.
Nicméně to, co se v internetových diskusích valí z kalných hlubin českého ducha, je když ne ke zvracení, tak alespoň k pláči – zloba, závist, nenávist, nedostatek tolerance, škodolibost nad pochybení respektované celebrity, jakoby mnozí z těch, kteří na Kunderu hází bláto a nesahají mu ani po kolena, neměli ve svém životě vlastní temné kouty svých vlastních třináctých komnat.
P.S. Komentáře, o kterých si myslím, že stojí za přečtení:
Petr Fischer Spisovatel, který z díla nikdy nezmizí.
Martin M. Šimečka: Majitel klíče - v Respektu online jen po zaplacení.