Novináři pod palbou a stranické lejnomety
Novináři se opět dostali do křížové palby kritických invektiv, tentokrát z řad ČSSD, která ústy svého předsedy Paroubka napadla MF Dnes a Lidové noviny.
V prvním případě se jednalo o článek Jiří Havel chválil Stalina, teď vede ČSSD do voleb, v případě druhém ČSSD obvinila Renatu Kalenskou z dezinterpretace rozhovoru se středočeským hejtmanem Davidem Rathem, zveřejněným pod titulkem Jak řešil Hitler krizi? Začal zbrojit. Lidovky kontrovaly tím, že část rozhovoru, v němž David Rath zmínil Hitlera, zveřejnila ve zvukovém záznamu na internetu.
Ten záznam je docela ilustrativní pro poznání, jak se rozhovory vedou, a co z jejich obsahu potom spatří světlo světa. Na jedné straně je třeba přiznat, že zvolený titulek jakož i výběr řečeného jsou poněkud disproporční ve vztahu k tomu, o čem se v rozhovoru vedla řeč. Na straně druhé ten rozhovor odhaluje mělkost vědomostí hejtmana Ratha, jehož názory jsou často založené na populárních, často falešných mýtech, neodpovídajících historické pravdě.
Mám na mysli nejen zmínku o Hladové zdi Karla IV. (vyvrácení mýtu viz tento odkaz), ale také naprosto nepravdivý fakt o tom, že Hitler se dostal k moci (vyhrál volby) díky nastartování ekonomiky.
Kdysi kdesi jsem se dočetl, že Hitler se dostal k moci nejen díky své sociální demagogii, ale také díky únavě voličů z neproduktivního parlamentarismu, kteří opakovaně a bezvýsledně chodili k volbám (1928, 1930, v roce 1932 dokonce dvakrát - v červenci a listopadu). Je paradoxní, že jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem v lednu 1933 přišlo po volbách, ve kterých NSDAP tratila. Jenomže to už byla ve hře ulice a aktivity bojůvek SA i jiných stran. Konečného vítězství ve volbách v březnu 1933 dosáhla NSDAP po únorovém požáru Říšského sněmu a po přijetí mimořádných policejních opatření omezujících osobní svobody. Nějaká konjunktura v tom nehrála ještě žádnou roli.
(data o volbách z Digitale Bibliothek Band 49: Das Dritte Reich, S. 103:
31.7.1932: 608 Abgeordnete, davon 230 NSDAP = 13.740.000 Stimmen
6.11.1932: 583 Abgeordnete, davon 196 NSDAP = 11.740.000 Stimmen
5.3.1933: 647 Abgeordnete, davon 288 NSDAP = 17.280.000 Stimmen)
Co se týče kádrování Jiřího Havla, zabystřil jsem. Takové věci, které mají člověka účelově zdiskreditovat, se na člověka vytahují obvykle v okamžiku, když začíná někomu vadit. A já si myslím, že pokud Jiří Havel někomu v zákulisí (u nás ovládaného více ekonomickými než politickými zájmy) začíná vadit, tak je to pro něj docela dobrá vizitka – alespoň z mého pohledu.
P.S. Při rešeršování tohoto sloupku jsem si přečetl sérii tiskových prohlášení na webových stránkách ČSSD a ODS a nemohu než souhlasit s Jiřím Ovčáčkem v deníku Právo, který vzájemnou výměnu názorů nazval „lejnometem.“
V prvním případě se jednalo o článek Jiří Havel chválil Stalina, teď vede ČSSD do voleb, v případě druhém ČSSD obvinila Renatu Kalenskou z dezinterpretace rozhovoru se středočeským hejtmanem Davidem Rathem, zveřejněným pod titulkem Jak řešil Hitler krizi? Začal zbrojit. Lidovky kontrovaly tím, že část rozhovoru, v němž David Rath zmínil Hitlera, zveřejnila ve zvukovém záznamu na internetu.
Ten záznam je docela ilustrativní pro poznání, jak se rozhovory vedou, a co z jejich obsahu potom spatří světlo světa. Na jedné straně je třeba přiznat, že zvolený titulek jakož i výběr řečeného jsou poněkud disproporční ve vztahu k tomu, o čem se v rozhovoru vedla řeč. Na straně druhé ten rozhovor odhaluje mělkost vědomostí hejtmana Ratha, jehož názory jsou často založené na populárních, často falešných mýtech, neodpovídajících historické pravdě.
Mám na mysli nejen zmínku o Hladové zdi Karla IV. (vyvrácení mýtu viz tento odkaz), ale také naprosto nepravdivý fakt o tom, že Hitler se dostal k moci (vyhrál volby) díky nastartování ekonomiky.
Kdysi kdesi jsem se dočetl, že Hitler se dostal k moci nejen díky své sociální demagogii, ale také díky únavě voličů z neproduktivního parlamentarismu, kteří opakovaně a bezvýsledně chodili k volbám (1928, 1930, v roce 1932 dokonce dvakrát - v červenci a listopadu). Je paradoxní, že jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem v lednu 1933 přišlo po volbách, ve kterých NSDAP tratila. Jenomže to už byla ve hře ulice a aktivity bojůvek SA i jiných stran. Konečného vítězství ve volbách v březnu 1933 dosáhla NSDAP po únorovém požáru Říšského sněmu a po přijetí mimořádných policejních opatření omezujících osobní svobody. Nějaká konjunktura v tom nehrála ještě žádnou roli.
(data o volbách z Digitale Bibliothek Band 49: Das Dritte Reich, S. 103:
31.7.1932: 608 Abgeordnete, davon 230 NSDAP = 13.740.000 Stimmen
6.11.1932: 583 Abgeordnete, davon 196 NSDAP = 11.740.000 Stimmen
5.3.1933: 647 Abgeordnete, davon 288 NSDAP = 17.280.000 Stimmen)
Co se týče kádrování Jiřího Havla, zabystřil jsem. Takové věci, které mají člověka účelově zdiskreditovat, se na člověka vytahují obvykle v okamžiku, když začíná někomu vadit. A já si myslím, že pokud Jiří Havel někomu v zákulisí (u nás ovládaného více ekonomickými než politickými zájmy) začíná vadit, tak je to pro něj docela dobrá vizitka – alespoň z mého pohledu.
P.S. Při rešeršování tohoto sloupku jsem si přečetl sérii tiskových prohlášení na webových stránkách ČSSD a ODS a nemohu než souhlasit s Jiřím Ovčáčkem v deníku Právo, který vzájemnou výměnu názorů nazval „lejnometem.“