Žijeme v době, kdy je stále těžší rozumět světu. Technické, kulturní, sociální, i politické změny stíhají jedna druhou. Čelíme globální (hospodářské) krizi a související krizi důvěry v politiky a politiku vůbec. Stojíme patrně u zrodu něčeho nového, co ještě nemá pevný tvar. Dá se říci, že nejaktuálnější otázkou dneška se znovu stává otázka mravnosti. V soukromém, ale hlavně veřejném životě. Opakuje se situace, která panovala za života našeho prvního prezidenta. Tomáše Garrigua Masaryka, od jehož smrti uplynulo právě dnes sedmdesát pět let.
Část veřejnosti pochybuje o smyslu dvoukomorového parlamentu už od vzniku Senátu v roce 1996. Přitom dlouhodobá statistika ukazuje, že 60% zákonů, které Senát vrací Poslanecké sněmovně s opravami, schválí pak dolní komora v tomto novém znění. A celá polovina předloh, které Senát odmítne úplně, pak při opakovaném projednávání neprojde ani Poslaneckou sněmovnou. Tvrzení o tom, že se dá Senát snadno přehlasovat, je tedy mýtus.