Když politik žádá „Dejte mi moc a já prosadím potřebnou změnu“ – a lidé mu tu moc propůjčí – pak je chybná interpretace, že vy, voliči, přijmete moji změnu, a ne že já, prezident, přijmu změnu vaši. Obama nepochopil touhu národa po změně, ale použil staré politické mechanismy k prosazování změny své vlastní. V Americe tohle nemohlo a nebude fungovat.
Všichni čekáme na Obamovu středeční adresu Kongresu. Řekne „Yes, I hear you, yes, I get it“ (Slyším vás a rozumím vám) – anebo bude i nadále řečnit o sobě? Když se politici stáhnou do svého útulného příšeří a nastalé světlo osvětlí národ jako celek, pak můžeme sdílet Obamovo You are not foresaken (Nejste opuštěni) jako i naše vlastní poslání trpce zkoušenému lidu Haiti. Spontánní skandování trpících: USA!USA! je odměnou nejen Obamovi, ale i nám všem. Ale to je Haiti. Jakpak je dnes asi doma? Tam již skandování Obama! Obama! utichlo, pravděpodobně navždy.
Již dvacet let fungujeme bez jakékoliv hospodářské nebo politické vize. Jako stát přežíváme ze dne na den, vracíme se z Evropy a stáváme se bezdomovci v EU. Musí tomu tak být i dalších dvacet let? Máme vlády a politická zastoupení, která si sami, dobrovolně a opětovaně volíme. Každý politik se může chovat pouze tak, jak mu jeho voliči dovolí, jak to od něho očekávají a jak jej za to svými hlasy opakovaně odměňují. Potřebujeme euro i EU velmi urgentně; jinak zůstaneme pouhou bárkou na moři Evropy, se spekulativní měnou a rozháranou legislativou. Nejsme a nebudeme Švýcarsko, vzdali jsme se toho modelu již lehkomyslným rozbitím Československa. Svým vzdorovitým isolacionismem se bráníme vzniku právního státu a vymýcení korupce s pomocí EU. Přitom spoléháme na druhé, neujímáme se iniciativy, nevyužíváme nabízených příležitostí, čekáme, že za nás vše udělají druzí - přežíváme. Namísto chytrosti odměňujeme a i obdivujeme chytračení. Musí to tak být i pro příštích dvacet let? Následující text „2010 slov“ je příspěvkem k hledání vlastní cesty k lepší budoucnosti.