Soumrak stranické demokracie: Konec ideologie a přímá volba

Stranická demokracie se přežívá. Politické strany ztrácejí své opodstatnění v době všeobecné informovanosti, internetu a globálních komunikací. Strany samy dnes a denně dokazují svoji neschopnost, zastaralost a nevhodnost nejen v ČR, ale i ve většině měnícího se světa. V USA se dnes v mediích i v ulicích vášnivě debatuje vhodnost systému politických stran pro 21. století.
Uvažte jako příklad ten stranický slepenec a nesourodou sebranku krajánků, taškářů, kmocháčků a barvitých postaviček, která dnes „vládne“ v Česku. Neodbornost, nafoukanost, vyjadřovací deficity, komunikační neschopnost a bezostyšné příživnictví charakterizují patetickou skupinku, kterou nemí nikdo rád, které se mnozí smějí, a někteří nad ní pláčí.
Jediným světlým bodem zbývá osoba současného prezidenta, který vlastním úsilím a pílí, bez jakékoliv pomoci své strany, pronikl do světových medií v míře historicky nepoznané a rozšířil tak jméno Česka a lásku Čechů k "propiskám" do globálního povědomí. Straníci již nabízejí soudržnost a rektoři čestné doktoráty – každý hledá tu svoji špetku odlesku po právu zasloužené internetové slávy.
Problém je, že politické strany někdo opakovaně a tvrdohlavě volí. Menšina zatvrzelých „voličů“ dodnes volí strany namísto nezávislých odborníků a osobností. Namísto stran nám pak vyrůstají veřejné sekty. Volit menší zlo je posledním hřebem do rakve demokracie - menší zlo již prostým aktem volby nutně přerůstá ve zlo velké.

Více »