Na nedávné konferenci politiků a miliardářů v Davosu se ukázalo, že nevědí, co se ve světové ekonomice děje a proč. Kromě debat o tisku a pumpování nových peněz do ekonomiky, bez jakékoliv teorie či strategie, kromě podpory gigantického zadlužování státu a spekulativní ekonomiky ve světovém měřítku, kromě bezradnosti mocných – se tam neodehrálo nic nadějného.
Až na pozvaný projev čínského premiéra Li Keqianga, který hovořil o ekonomice zcela jinak, než je dnes běžné v evropském světě.
Když lidé nevědí, co se děje a proč, domáhají se vysvětlení u politiků, bankéřů nebo mediálních pracovníků. Tito však také nevědí a pokrytecky prosťáčkům nabízejí vytrvalost, naději, optimismus, víru nebo vizi. Takové „rady a porady“ nikomu nepomohou - neodpovídají na ty dvě základní otázky. Proto jsou ve světě (s výjimkou KLDR, Kuby a ČR?) lidé v ulicích, fyzicky nebo mentálně, demonstrující proti všemu možnému, podle kontextu své existence. Jelikož nevědí, co se děje a proč, pak je úplně jedno, jakou si zvolí záminku.