Demokracie není na prodej. Peníze do politiky nepatří.
Churchillova trpká poznámka o demokracii, po jeho prohraných volbách v r. 1947, je plná pasivity v chápání demokracie jako fixní, jediné formu. Není tomu tak. Ve skutečnosti se demokracie vyvíjí a má více forem než všechny ostatní druhy vlád dohromady. Zatímco celá řada zemí dnes bojuje za (jakoukoliv) demokracii, úplně jiná řada zemí je stavem demokracie zklamána a ještě menší řada se rozhodla demokracii reformovat a její nejhorší vlastnosti odstraňovat.
Tradiční základní pilíře vlády – jakože stát má větší moc než ostatní instituce, autorita státu je občany přijímána dobrovolně, a služby státu nelze efektivně nahradit – to vše ztrácí na samozřejmosti a platnosti v éře znalostní společnosti, internetu, globálních komunikací a touze po autonomii a zodpovědnosti jedince, skupiny i regionu. Převládající forma demokracie je ve vyspělém světě politiky a jejich stranami výrazně deformována: omezováním volebních alternativ a odsouzením většiny občanů do politické pasivity a voličské ignorance. Masivní politické penězovody mají za následek nevyhnutelnou, legalizovanou korupcí. Taková forma demokracie již v autonomních kulturách přežívat nemůže. Rostoucí spektrum občanských hnutí v USA, jako Tea Party, Occupy Wall Street (OWS), Bank Transfer Day (BTD) a také Get Money Out (GMO), je příkladem prvních kroků k zásadní transformaci demokracie a předzvěstí občanských revolt ve většině vyspělých zemí.
Americké volby budou již v r. 2012 stát kolem 6 miliard dolarů – největší to částka dosud vyplýtvaná ve jménu demokracie. Peníze jsou všude, kde být nemají – díky bizarní interpretaci Ústavního soudu, že jakékoliv omezení penězovodů je omezením svobody projevu! Uplácení, podplácení a financování politických stran a jejich „partyzánů“ je jistě projevem něčeho – ale potřebuje tohle „něco“ ústavní ochranu? Velké korporace a odbory dnes mohou anonymně a neomezeně podporovat nebo oponovat kandidáty pomoci tzv. Super PAC (Political Action Committee). V penězích lze utopit všechno na světě, obzvláště zbývající jiskřičky demokracie.
Největším benefaktorem super-kreativního „financování“ je v USA Barack Obama, který jako sedící prezident rozdává peníze daňových poplatníků bankám, podnikům i odborům ve formě stimulů, záchranných balíčků a podpory „ekologického“ podnikání. Vyplácí se mu to: již dnes má Obamova kampaň nejméně 30 milionů přímo z Wall Streetu. Není divu, že se věnuje své vlastní politické kampani a otázky korupce, plýtvání a rostoucí nezaměstnanosti nechává stranou – tj. svádí na druhou stranu, Republikány.
V několika předchozích blozích projektu „Soumrak“ jsme popsali dva pilíře obnovy autentické demokracie:
1. Oslabení (až odstranění) politických stran a návrat k původní demokracii individuálních osobností v lokálně-regionálním prostředí (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php?itemid=12940)
2. Posílení individuální účasti a volby (či referenda) pomoci ústavního dodatku NOTA (none of the above), viz http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milanzeleny.php?itemid=13913.
Dnes popisujeme třetí a neméně důležitý pilíř: odříznutí penězovodů politickým stranám a jejich politikům, omezení až odstranění peněz z politiky.
Odstranit peníze z politiky je poměrně transparentní (i když ne snadná) záležitost: stačí jediný ústavní paragraf, např. následujícího znění:
Za peníze lze dnes koupit demokracii, politické strany i politiky. Peníze mění demokracii na ošklivou atrapu, znetvořenou korupcí bezprecedentních rozměrů. Pouze občané mohou získat ukradenou demokracii zpět. Politické strany samy reformu zkorumpované demokracie nikdy neprovedou, jen ji zatíží zbytečnými slovy a sliby. Občané si tenhle džob musí udělat sami – anebo zůstat v nemilosti peněz a korupce navždy. Chce to ale absolutní většinu, spojenou do rozsáhlé, organizované, vytrvalé a nikdy se nevzdávající akce za prosazení potřebného ústavního dodatku pomocí nástrojů petic, volení nezávislých jedinců namísto stran, volební účasti typu NOTA (proti, ne pro), a soustředěné mediální kampaně za informování a vzdělání veřejnosti v otázkách demokracie.
Podle rozsahu a razance veřejné akce se postupně připojí nezávislí kandidáti a nezávislá media, kteří se budou aktivně zasazovat za obnovu demokracie, odstranění korupce a očistu společnosti. Plýtvání, rozkrádání a zneužívání peněz daňových poplatníků musí skončit. Proti korupci nelze „bojovat“ přemlouváním, výměnou nebo odvoláváním politiků a jejich stran. Nelze spoléhat na mýtus lepších či horších politiků: ti horší jsou zkorumpovaní a bezohledně kradou, ti lepší jsou zkorumpovaní k pasivitě, toleranci, volbě en bloc nebo zavírání očí nad zlem. Stávají se ideologickými nevolníky své vlastní strany. Všechny nově zvolené strany se ukázují být horší než strany předchozí a volba menšího zla zlikvidovala již tak slábnoucí naděje statisíců mladých voličů.
Ani Česko se nevyhnulo kritice své politické scény: Britský The Economist charakterizuje český politický systém jako “zahnívající stranokracii” a české politiky jako arogantní a zkorumpované, opojené mocí. Vládnoucí elita rabuje veřejné zdroje: plných 67 procent z 343 miliard korun vydaných v letech 2006 až 2010 není uvedeno v oficiální databázi zakázek. Není divu, že na žebříčku korupce ČR figuruje někde mezi Saudskou Arábií a Jihoafrickou republikou. (viz např. www.novinky.cz/zahranicni/svet/249498-tydenik-economist-rozebira-ceskou-politiku-je-to-desive-cteni.html)
Demokracie + Peníze = Plutodemokracie + Argentokracie, tj. vláda těch, kteří disponují penězi druhých lidí pod rouškou demokracie. Tudy ovšem cesta nevede (viz např. www.getmoneyout.com). S hnutími GMO a OWS souvisí také BTD: Každou sobotu převádějí američtí střadatelé své úspory z velkých bank do místních a regionálních bank a kreditních spolků (viz http://en.wikipedia.org/wiki/Bank_Transfer_Day). Jen za první BTD, 5. listopadu 2011, bylo převedeno kolem 650 tisíc účtů.
Existují dvě základní skupiny, které spravují peníze druhých lidí: politici a bankéři. Jejich MOP-aliance (Money of Other People), tj. aliance Státu a Wall Streetu dnes představuje kruhové propojení a zpětné vazby vzájemných penězovodů ve většině vyspělých zemí. Tato MOP-aliance je původní příčinou dnešní ekonomické, společenské a morální krize. Oba dva směry finančních toků, od státu do bank a od bank zpět k držitelům státu, probíhají bez souhlasu daňových poplatníků a banovních střadatelů. Tento finanční kolotoč se roztočil nezávisle na demokracii, tržním hospodářství či reálné ekonomice. Představuje dnes svět sám o sobě, autonomní a vzájemně se podporující „jánabráchismus“, tleskající sám sobě ve spřátelených mediích, a společně vyzývající občany k dalšímu zadlužování při omezování životního standardu a vlastní spotřeby (viz také http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php?itemid=13449)
Alianční systém politického a bankovního sektoru je nástroj určený k trvalému přežívání jak politiků tak bankéřů na účet daňových poplatníků. Navíc mu poplatníci skrze poplatná media tleskají – nic lepšího si už nemohou přát. Např. tzv. „záchrana“ předlužených států a bank Evropy je vlastně hlavolam: jak jejich megadluhy převést na prosté poplatníky? Zdánlivě není nic jednoduššího: vytvoří se bilionový fond na „záchranu“ EU. Nikdo nezná pravý zdroj těchto prostředků, ale jsou to mezinárodní finanční instituce a jejich dluhopisy, placené z daní Číňanů, Američanů i Evropanů. Např. Řecku se „odpustí“ 50% dluhu tak, že se zadluží ostatní země. Banky zaznamenají „ztráty“, které jsou doplaceny z megafondu. Výdaje megafondu jsou doplaceny pomocí IMF a Federal Reserve Bank (které nemají jiné peníze než daně poplatníků). Tak nejen Německo, ale hlavně USA (68 miliard dolarů pro MMF) a Čína platí za „odpuštění“ dluhů Řecku a záchranu EU: divné to společenství a divná to měna, které mohou existovat pouze díky bilionovým injekcím politiků z ostatního světa. Pak přijde na řadu Itálie, Portugalsko, Irsko, Španělsko, Francie, atd., v nekončícím řetězu natažených dlaní. Náklady nesou jen a pouze daňoví poplatníci ve formě vyššího zadlužení, vyšších daní a vyšší inflace. Národy chudnou, ale mezinárodní subkultury politiků a bankéřů přežívají v bezprecedentně ziskovém, pojištěném a bezrizikovém stavu. Klíč: přístup k penězům druhých lidí, tj. money of other people (MOP). Důsledek: ochromení kapitalismu a politická deformace svobodných trhů.
Ostatní jedinci a podniky mají přístup k penězům druhých lidí pouze na základě tvorby hodnoty a tržní směny. Jen bankéři a politici nemusí vytvářet hodnoty žádné – proto jsou v této nesvaté alianci. Jediné opodstatnění k takhle privilegovanému přístupu je v demokracii souhlas voličů. Proto je klíčem k řešení celosvětové krize změna a transformace demokracie samotné.
Základní principy autentické demokracie
Tak jako vše ostatní na světě, demokracie se vyvíjí a přizpůsobuje novým realitám 21. století; nelze ustrnout někde ve 20. letech minulého století. Níže uvádíme základní trendy autentické demokracie pro 21. století. Jednotlivě a odděleně již ve vyspělém světě všechny fungují, ale je to právě jejich celek, jejich komplexní a navzájem se posilující funkce, která vede k opravdové demokracii, tak jak byla původně zamýšlena a často i úspěšně praktikována. Později převládly zájmy politiků a jejich stran – dnes největší překážka k řešení ekonomických, společenských a morálních problémů současné krize.
1. Přímá demokracie a jeden člověk-jeden hlas. Strany jsou pouze nákladným a zbytečným mezičlánkem mezi voličem a kandidátem. Dnešní technologie umožňuje přímou volbu a přímou zodpovědnost na všech úrovních. Každý hlas musí platit za jeden: ne více, ale také ne méně. Politické distrikty a „vítěz bere vše“ jsou zastaralé způsoby omezování účasti. Vítězství 51% nebere celý district; zbývajících 49% voličů musí být zastoupeno – jinak nelze mluvit o demokracii. Pouze celkový počet individuálních hlasů definuje přímou demokracii.
2. Nestranické zastoupení. Politické strany nejsou nutné; přinášejí jen ideologii, konflikty, blokové „zvedání rukou“, peníze do politiky a následnou korupci, pasivitu a úplné oslabení individuální zodpovědnosti. Politici musí být volení přímo a jako nestraničtí zástupci přímo zodpovědní svým voličům.
3. Kritická možnost NOTA na všech úrovních. Zvýšení účasti občanů vyžaduje možnost volit „nikoho z výše uvedených“ tj. “None of the above” (NOTA). Tato možnost je kritická pro určení skutečného efektivního „mandátu“ zvoleného zástupce. Nevoliči nejsou pasivní občané, kterým je všechno jedno, ale naopak: jde o lidi, kteří odmítají volit „menší zlo“. Jejich demotivace pak vede k neúčasti na demokratickém procesu a přežívání stran.
4. Peníze do politiky nepatří. Americké volby 2012 budou stát 6 miliard dolarů. Co za to? Předražené pomlouvačné kampaně a reklamy, kde kandidáti napadají charakter jiných kandidátů a slibují nesmysly, zatímco se jejich strany navzájem potírají ve jménu ideologie. Anonymní a neomezené financování politických stran pomocí tzv. Super PAC (political action committee) legalizuje korupci.
5. Omezení volebních mandátů na jedno období. Možnost druhého období již umožňuje efektivní lobbismus, korupční sítě a zázemí politických kmotrů. Politici se musí střídat, pokud možno po čtyřech letech. Musí přijít připraveni a vzdělaní, nemohou být kolem politických penězovodů třeba i přes dvacet let, jako v některých politických kulturách.
Demokracie jistě není totéž co republika. Ale dēmokratía se nikdy neměla dostat do výprodeje za peníze a zastupitelská zodpovědnost se neměla anonymně rozplynout ve stranách a vytratit se z res publica.
Váš,
Milan Zelený
Čínské přísloví