Česká politická soldateska se zřejmě snaží o opětovnou změnu názvu naší země. Dočetl jsem se o tom v New York Times (15. 4. 2016), že Češi zase hledají svojí identitu, nebo alespoň symbol identity. Není to snadné, protože to má ta naše soldateska zcela obráceně: sebelepší název neurčuje obsah a identitu, ale právě naopak – hodnota obsahu a pevnost identity určují hodnotu názvu. Mají tedy zase ten svůj svět naruby, jak by zpívali V+W, kdyby ještě pěti mohli.

⍣⍣⍣⍣⍣

V 90. letech jsem vystupoval proti názvu „Česká republika“ na základě faktu, že každá africká diktatura je dnes „republika“ nebo i „demokratická republika“. Musí-li si národ vkládat zamýšlenou formu politického zřízení do vlastního názvu, pak to asi s jeho „identitou“ a sebevědomím moc dobré nebude. Budiž: sklidil jsem jen posměch a ignorancí mlčení. I sebeblbější název se dá naplnit dobrým obsahem, sebedůvěrou a respektem okolních národů. To, že se to politické soldatesce dodnes nepodařilo, je věc jiná.

Opět tedy zapřahají koně za vůz, opět mění název a ne obsah, opět se zabývají symboly a ne realitou. Jaké to podivné dědictví, tahle priorita symbolů! Víte, Czechoslovakia a „Čechoslováci“ – to nebyly žádné zvláštní názvy, ale naši předkové, jako Masaryk, Baťové, Čapek a jiní, z toho něco udělali, v porovnání s dnešní politickou náplavou.

Takže, proč se nevrátit k názvu Bohemia? Je to z latiny, historicky vznosné a ne přízemně provinční a ponížené, jako to umělé „Czechia“. Bohemia je sice název středověký, ale stále rezonující – což takhle naplnit Bohemii novým obsahem, novým sebevědomím a novou národní identitou? To by bylo něco. Ale je třeba se zbavit toho komunistického „Nechme to koňovi, ten má větší hlavu.“ Ten kůň má sice větší hlavu, stejně jako vepř, ale je to stále jen kůň. Česká identita je naše identita, ne identita politické strany, nebo dokonce trapné koalice. Nenechme to koňovi!

Doma si můžeme klidně říkat třeba „Česko“ – světu je to jedno; ale pro svět buďme Bohemia, jen ne ta směšná a provinční „Czechia“. Je to stejně jen o obsahu: Bohemia by nás měla inspirovat k hledání nové, originální identity sebedůvěry, autonomie, průkopnictví a originality – ne provinční podlézavosti, malosti a politické trapnosti.

Naše okolí stále udržuje tradiční a přirozené názvy: Germania, Austria, Polonia, Russia, Hungaria, Helvetia, atp. Proč ne Germania – Bohemia – Austria? Nejsme jim snad rovni? Jsme snad jen nějaká kolonie „Czechia“?

K otázce Moravy: Bohemia přirozeně vyvolává myšlenku Moravie. Není třeba se již dále štěpit, jako se stalo se Slovenskem. Stačí si uvědomit narůstající sílu regionu. Kdyby se Moravia opravdu držela odkazu bratří Baťů a věnovala se inovacím, podnikatelství, autonomii a soběstačnosti, tj. udělala Brno opět Brnem, a Zlín Zlínem, pak by se vbrzku mohla zařadit mezi přední evropské regiony, jako Bavorsko, Skotsko, Katalánsko nebo Toskánsko, které jsou často úspěšnější než upadající centra dané politické soldatesky. A Bohemia by se stala regionem, stejně jako Moravia. Občané to mají ve svých rukách.

Musíme však být objektivní: ne vše je konstrukcí současného režimu. Už tradičně si Češi vymýšleli své vlastní, často posměšné nebo neznalé, názvy pro okolní svět. Dodnes, jako jediní na světě, říkáme „Německo“ (od „němých“, tedy nemluvících česky), nebo „Rakousko“ (od hradu Ratgoz), atp. Máme toho na svědomí více: Crecy – Kreščák, Dresden – Drážďany, Konstanz - Kostnice, Regensburg – Řezno, a další stovky počeštěných názvů bez jakéhokoliv respektu k původním jménům. Nyní to máme dělat i sami sobě? Proč se stále podřizovat politickým zoufalcům myslícím jan na své strany, jen sami na sebe?

Navíc, každý král John je pro nás Jan, Charles je Karel a Francis je Frantíšek, atp. Přitom Kennedy je stále John a Sinatra Frank. Máme v tom tudíž pěkný „bordel“. (Má oblíbená čecho-zprzněnina je „Liliovník tulipánovitý“, tedy z Liriodendron tulipifera, tedy „lyrio, tj. lyro-listovník s tulipánovitými květy“ - dle tohoto neumělého laika. Ale lilie namísto lyry? A tulipány smatlané s liliemi? Ten praděd, který ty „české“ názvy tak neúnavně vymýšlí, by měl už odejít do penze. Stejně jako ti stále neunavení vymýšleči názvů pro naši zemi.)

Jak se zbavit jazykového potratu Czechia? Prosté. Media, podnikatelé, producenti a vlivné regionální osobnosti,namísto ubohého žehrání, spojí své produkty, služby, tiskoviny a vůbec vše, na co jsou hrdí, s názvem Bohemia, Moravia, Silesia, atp. A je to. Říká se tomu referendum de facto. Politici se už přizpůsobí, jako vždy; zaručeno, i bez jejich záruky.

V důsledku je to vlastně vše velmi prosté: Obsah tvoří hodnotu jména, ne naopak. Samozřejmě, že to jako národ opět jen tak přenecháme „koňovi“. Ale ať už má ten kůň tu hlavu sebevětší, je to stále jen kůň. Náš, námi zvolený sice, ale kůň přece.

Váš,
Milan Zelený