V dnešním světě už nemůže platit to české „Někomu přece věřit musíme“. Ne, nevěřte nikomu: důvěřujte, ale prověřujte – obzvláště v politice. Slova dnes nemají váhu; jen důkazy, fakta a logika jsou nutné k přežití, ne to „hurá za ním“ (nebo za nimi) ve slepé víře. Stranická politika je v úpadku celosvětově a „oddaná důvěra“ je přesně to, co strany hledají a vyžadují – právě od těch nejvíce zoufalých, zadlužených, neinformovaných, nemyslících a naivních vrstev obyvatelstva.

Vezměte si zločin užití chemických zbraní v Sýrii. Zcela zásadní je odborné a nezvratitelné zjištění, zda šlo o sarin nebo chlór, kdo chemické zbraně použil, jakým způsobem, a hlavně PROČ. Co je skutečným motivem takové odporné akce? Bez důkazů a fakt se nelze podívat do očí rodičům nevinných dětí. Pokud neznáme skutečného autora této akce, potud nelze zabránit její opakování v budoucnosti. Je možné, že nějaké důkazy existují, ale pak je nutné je co nejdříve zveřejnit. Klasifikovat takové důkazy jako „tajné“ je nestydaté a součástí komplicity se zločinem.

Pár dni před raketovým útokem prohlásil ministr zahraničí Tillerson, (Ano, ten Tillerson, který dnes také plně odepsal Ukrajinu.), že Assad není předmětem jejich zájmu a že lid Sýrie si o něm rozhodne sám. Proč by tedy Assad, jen pár dní po té, spáchal morální i politickou sebevraždu, která mu navíc nepřináší a nepřinese NIC? Trump měl vyšetřit, kdo plyn použil a pak toho člověka či skupinu zneškodnit. Byl-li to Assad (pak již tedy spíše pomatený blázen bez pudu sebezáchovy), pak jej urychleně usvědčit a nechat odsoudit mezinárodním tribunálem k smrti.

Ne prostě vypálit pochybné rakety, údajně pod vlivem dcery Ivanky, a tak uchovat status quo v Sýrii na dobu neurčitou. Bombardování bez strategie či plánu, jen na základě osobních, rodinných nebo mediálních emocí, nepomůže nikomu. Pro postižené děti to neudělá nic, pro odstranění chemických zbraní vůbec nic, a pro oslabení Assadova letectva naprosto nic. Stejně tak je pochybné to naivní „trestání“ Severní Koreje bez účasti a spolupráce Číny. Namísto toho získal si Trump pochvalu od pochybných politiků, jako Clinton, Pelosi, McCain, Schumer, atp. To asi jeho pokřikující „rudé kšiltovky“ moc nenadchlo. „Teď už máme, co jsme chtěli“, mohou si zazpívat - po našem.

Trump sám sebe vychválil jako „odborníka na dohody“. Zatím žádné umění negociace dohod neukázal. Základním a prvním předpokladem úspěšné dohody je, aby se s vámi někdo vůbec dohadovat chtěl. Jestli vás nepřátelé ignorují, tak je vám „umění negociace“ k ničemu.

Jedno zajímavé poučení: je poučné sledovat jak jinak schopná a zajímavá media se stanou nudnými a směšnými, když přestanou být v opozici. A jak se media opačných stran náhle stanou vynalézavými, pilnými a zajímavými. Pro media z toho plyne jen jedno: buďte vždy v opozici; podrobujte kritice a udržujte na špičkách i ty politiky, kterým „fandíte“. Není lepší pomoci ani podpory, než být v opozici - i proti těm, na kterých vám osobně záleží. Jinak skončíte jako ten šéf United Airlines. Pro šéfa jakéhokoliv podniku není lepší podpory, než přímá, upřímná a přátelská kritika jeho akcí.

Prioritní, ve věcech zločinu, je vždy motiv (tj. Proč?) – ne jen kdo, jak a kdy. Zločiny jsou páchány, aby strůjce zvýhodnily, ne aby jej likvidovaly. Nesporné důkazy, ne jen skupinové či individuální „přesvědčení“, je to minimum, které si zavražděné děti a jejich rodiče zaslouží: tj. plné a nesmlouvavé potrestání viníka, ne jeho ukrytí v náplavách anonymity. Mohu vědět nebo tušit, kdo je vrah, ale bez jasných a nezpochybnitelných důkazů jej nikdy neusvědčím.

Namísto vytrvalého hledání viníka a zaslouženého trestu, Trump varuje všechny předem svým „posíláním signálů“, zatímco okamžité a odborné vyšetření zločinu odsouvá do neznáma. Namísto spravedlivé odplaty za zavražděné děti, ponechává vše tak, jak bylo, bez naděje na odhalení zločinu a tak i snížení nebezpečí světové války.

Obklopí-li se vůdce nekritickými patolízaly, kteří se bojí mu říci do očí „Takhle ne, tohle má následky, nebo dokonce, tohle je chyba“, pak takový vůdce nemá šanci. Zabředne do bažin vlastního myšlení a poškodí nejen sebe, ale i všechny ty, kteří mu tak bouřlivě a vestoje tleskají. Podívejte se jen jak šéf United Airlines, Oscar Nunoz, obhajoval brutální policejní „přemístění“ legitimního pasažéra (pro jistotu, obrýleného Vietnamce, Dr. Davida Dao), bez ohledu na jeho manželku na palubě; prostě mu rozbili "hubu". Nyní se musí tento Nunoz omlouvat za své nejapné omluvy. To by se nemělo stát žádnému CEO. (Stejně tak se nyní musí omlouvat i Trumpův mluvčí Spicer za své „chytré“ prohlášení, že Hitler nepoužil smrtící plyn ve 2. Světové válce.)

Vše souvisí se vším. Za 50 let v USA jsem nezažil takový „big league“ chaos. Vůdce, obzvláště je-li chabý mluvka, se musí obklopit lidmi lepšími než je on sám. To bývá často velmi jednoduché. Obklopí-li se však nohsledy a patolízaly, pak je musí neustále obměňovat a nahrazovat, nakonec třeba i rodinnými příslušníky. I tak, samozřejmě, musí jeho neschopnost vyplout napovrch, tak jako olej na vodě. Ti nejlepší vás opustí, zůstanete sám, možná se svými rodinnými příslušníky. Ani bombardování vás pak už nezachrání. Obrátí se proti vám i vaše vlastní voličská „základna“, která vás zvolila na základě hloupých slibů a kterou jste tolik zklamal. Trump se však zachoval velmi moudře ohledně Sýrie: konečně mlčel zarytě, a natáčel raději své výzvy pro záchránění místních voleb v Kansasu.

Hodnota člověka se prý pozná podle kvality lidí, kterými se obklopuje. Trump si přivedl své oblíbence: Paul Manafort, Stephen Miller, Sebastian Gorka, Michael Anton, Carter Page, Gary Cohn, Steve Bannon, Reince Priebus, Jeff Sessions, Jared Kushner, Kellyanne Conway, Sean Spicer, Chris Ruddy, Mike Flynn a mnoho dalších. Tito lidé rohodovali a mnozí i dnes rozhodují o osudu světa. Stačí se seznámit s kterýmkoliv z nich …

I přesto: Trump dnes není největším zklamáním a nebezpečím. Americký systém a media si jej dokážou pohlídat. Mnohem horší to bude s těmi rašícími a nadrženými „malými trumpy“ (trumpíky, trumpetami, trumpoidy a takytrumpy) v Evropě, která nemá a nezná přirozenou ochranu silné a prověřené ústavy. Těch, těch malých, trapných atrap-trumpů je třeba se obávat.

Trump nemůže splnit mnohé: nemůže předložit efektivní zdravotní systém (nerozumí tomu), nemůže postavit zeď (nemá na to), nemůže vytvářet pracovní místa (neví jak), nemůže opravit infrastrukturu (není to třeba, stačí běžná údržba), nemůže nadiktovat ekonomický růst (nerozumí ekonomice), nemůže prosadit snížení daní (neví jak, a i vlastní daňové přiznání odmítl zveřejnit), nemůže nikoho ochránit (vlastně ani ne sám sebe), natož spasit svět (bombardováním?). Konec konců, může aspoň svým nohsledům nabídnout radikální nepotismus, věčný golf, sebereklamu svých držav na Floridě, skrývání daňových přiznání, bomby, tweety, slova, sliby, nadávky, urážky a vychloubání - tak dlouho, pokud jim to jen bude vyhovovat.

Váš,
Milan Zelený