Tragedie v Parklandu – počátek konce demokracie i kultury?
V dnešním světě už nestačí svíčky, památníčky, kytičky a kresbičky, jakož i modlení, soustrast, solidarita, zpívání, držení se za ruce a pokřikování, že jsme něčím nebo někdo, čím nebo kým zcela určitě nejsme a nemůžeme být, obzvláště, jsou-li již mrtví. Dnešní svět vyžaduje akci, očistu a vzpamatování se, obzvláště na lokálních a regionálních úrovních – bez štěpících stran a stranických politiků, bez politické korupce; peníze musí sloužit, ne nás ovládat.
Střelecké kosení dětí v Parklandu, tj. 17 zavražděných, automatická AR-15 v rukou středoškoláka, atd. Tak nějak probíhají titulky po celém světě. President Trump, ve své prezidentské adrese, ale vůbec nezmínil, že šlo o použití střelné zbraně, nebo že se střílelo. Zdůraznil jen, že šlo o duševní nemoc a důkaz existence „Zla“ ve společnosti; občanům však nabídl jen modlitby, soustrast a solidaritu; vyzval také Američany, aby se nezdráhali mu navrhnout, co může on udělat, aby zmírnil jejich bolest a utrpení. Tak nějak.
Známá N.R.A. (National Rifle Association), tj. asociace pro dostupnost střelných zbraní obyvatelům USA, podpořila Trumpovu prezidentskou kampaň částkou 21 mil. dolarů. Mezi jeho nejvěrnější voliče patří právě držitelé střelných zbraní. Ale proč automatické pušky a samopaly? Nestačí snad lovecké brokovnice? Tím se dostáváme k hlavnímu problému: tzv. Second Amendment (Druhý Dodatek k ústavě) z r. 1791.
Přesněji, Druhý Dodatek zní: "A well regulated Militia, being necessary to the security of a free State, the right of the people to keep and bear Arms, shall not be infringed." To je vše.
Když jsem se chystal odejít do USA, četl jsem zprávu o Charlesu Whitmanovi (Bývalý ostřelovač z US Marines), který 1. srpna 1966 vynesl své pušky do věže Hlavní budovy na University of Texas v Austinu. Za nějakých 90 minut zastřelil 13 lidí (a jedno nenarozené dítě), zranil 31 dalších osob, z nichž dvě nakonec na následky zemřely. V létě 1967 už jsem byl v USA, na univerzitě v Rochesteru.
První, co mě napadlo, byl právě ten Druhý Dodatek k ústavě. Přečetl jsem si jej, ale přiznám se, že jsem mu nerozuměl. Bylo mi 24 let, život jsem měl před sebou – ne za sebou, jako ti studenti z Parklandu. Angličtina z r. 1791 mi nebyla příliš přístupná, nerozuměl jsem ústavním zákonům, a uzavřel, že po nějakých 200 letech, Američané a jejich ústavní odborníci asi věděli, co to vše znamená a proč je to třeba, jako součást historické ústavy, zachovat a chránit. Neměl jsem žádné výčitky svědomí. Byl jsem exulant z jednoho z nejhorších režimů v historii lidstva.
Dnes, po více než 50 letech strávených v univerzitním prostředí USA, jsem lépe připraven v angličtině, znám něco z historie, a plně sleduji i prožívám šířící se epidemii vraždění na amerických školách. Jsem si jistý, že Parkland nebyl koncem, ale je spíše začátkem nepředstavitelného utrpení amerických rodičů. Myslím také, že mám právo Druhý Dodatek přeložit a pokusit se jej interpretovat; vždyť je to jen jedna věta.
Tedy: "A well regulated Militia, being necessary to the security of a free State, the right of the people to keep and bear Arms, shall not be infringed."
Česky tedy: „Jelikož je dobře regulovaná Milice nutná k bezpečnosti svobodného Státu, právo lidí k držení a nošení Zbraní, nebude porušeno.“ (Jde zde o překlad doslovný, nikoliv politický či interpretační.)
Interpretace přichází až potom: Dodatek je zcela zřejmě o nutnosti „dobře regulované milice“. Účelem je bezpečnost státu. Právo lidí k držení a nošení zbraní tím nebude porušeno (nebo narušeno).
Celý Dodatek byl odsouhlasen v r. 1791, tj. pouhých 8 let po skončení Americké Revoluce (války s Anglií) dne 3.září, 1783. Cílem jistě bylo ochránit mladou republiku před případnými útoky, povstáními nebo záškodnictvím. První obranné milice vznikly již 13.12.1636 v Massachusetts, později uzákoněny podle tzv. „Militia Act“ 8.5.1792, tedy v reakci na tan Druhý Dodatek. Tyto milice byly přejmenovány na dnešní National Guard v r. 1903.
Jak lze to dnešní "vlastnění a nošení" střelných zbraní 21.století individuálními občany interpretovat jako „dobře organizovanou milici?“ Jaký může být důvod k udržování takového Dodatku ještě dnes, obzvláště když National Guard existuje, funguje a je často používána pro rychlé nasazení při nebezpečných nepokojích a povstáních? Existence těchto milicí je tedy ten nástroj, který zajišťuje „právo lidu na držení a nošení zbraní“ – tím, že se občané mohou dobrovolně přihlásit do zákonných National Guards.
Tak to platilo až do r. 1977, kdy frakce v N.R.A. přesvědčila soudy, že druhá část věty Dodatku neguje tu část první. Pak už stačily jen miliardy dolarů, jak pro Republikány, tak pro Demokraty - a bylo „vymalováno.“ Na cenu v lidských životech, penězích a úpadku kultury i kvality života (ovšem ne pro výrobce, prodejce a překupníky zbraní), se raději ani neptejme.
Jsou to tedy peníze, pro politické strany a politické kandidáty, které korumpují společnost a vkládají střelné zbraně do rukou mentálně nestabilních lidí. A jsou to právě ty zbraně, které také v rukou mladých lidí vytvářejí zárodky budoucí mentální nestability. Peníze do politiky nepatří, tak jako střelné zbraně ne do rukou mladých občanů: následkem je úpadek demokracie, nástup diktátorů a populistů, „Trumpů“ i atrapných trumpíků - dnes už téměř všude ve světě.
Váš,
Milan Zelený
Střelecké kosení dětí v Parklandu, tj. 17 zavražděných, automatická AR-15 v rukou středoškoláka, atd. Tak nějak probíhají titulky po celém světě. President Trump, ve své prezidentské adrese, ale vůbec nezmínil, že šlo o použití střelné zbraně, nebo že se střílelo. Zdůraznil jen, že šlo o duševní nemoc a důkaz existence „Zla“ ve společnosti; občanům však nabídl jen modlitby, soustrast a solidaritu; vyzval také Američany, aby se nezdráhali mu navrhnout, co může on udělat, aby zmírnil jejich bolest a utrpení. Tak nějak.
Známá N.R.A. (National Rifle Association), tj. asociace pro dostupnost střelných zbraní obyvatelům USA, podpořila Trumpovu prezidentskou kampaň částkou 21 mil. dolarů. Mezi jeho nejvěrnější voliče patří právě držitelé střelných zbraní. Ale proč automatické pušky a samopaly? Nestačí snad lovecké brokovnice? Tím se dostáváme k hlavnímu problému: tzv. Second Amendment (Druhý Dodatek k ústavě) z r. 1791.
Přesněji, Druhý Dodatek zní: "A well regulated Militia, being necessary to the security of a free State, the right of the people to keep and bear Arms, shall not be infringed." To je vše.
Když jsem se chystal odejít do USA, četl jsem zprávu o Charlesu Whitmanovi (Bývalý ostřelovač z US Marines), který 1. srpna 1966 vynesl své pušky do věže Hlavní budovy na University of Texas v Austinu. Za nějakých 90 minut zastřelil 13 lidí (a jedno nenarozené dítě), zranil 31 dalších osob, z nichž dvě nakonec na následky zemřely. V létě 1967 už jsem byl v USA, na univerzitě v Rochesteru.
První, co mě napadlo, byl právě ten Druhý Dodatek k ústavě. Přečetl jsem si jej, ale přiznám se, že jsem mu nerozuměl. Bylo mi 24 let, život jsem měl před sebou – ne za sebou, jako ti studenti z Parklandu. Angličtina z r. 1791 mi nebyla příliš přístupná, nerozuměl jsem ústavním zákonům, a uzavřel, že po nějakých 200 letech, Američané a jejich ústavní odborníci asi věděli, co to vše znamená a proč je to třeba, jako součást historické ústavy, zachovat a chránit. Neměl jsem žádné výčitky svědomí. Byl jsem exulant z jednoho z nejhorších režimů v historii lidstva.
Dnes, po více než 50 letech strávených v univerzitním prostředí USA, jsem lépe připraven v angličtině, znám něco z historie, a plně sleduji i prožívám šířící se epidemii vraždění na amerických školách. Jsem si jistý, že Parkland nebyl koncem, ale je spíše začátkem nepředstavitelného utrpení amerických rodičů. Myslím také, že mám právo Druhý Dodatek přeložit a pokusit se jej interpretovat; vždyť je to jen jedna věta.
Tedy: "A well regulated Militia, being necessary to the security of a free State, the right of the people to keep and bear Arms, shall not be infringed."
Česky tedy: „Jelikož je dobře regulovaná Milice nutná k bezpečnosti svobodného Státu, právo lidí k držení a nošení Zbraní, nebude porušeno.“ (Jde zde o překlad doslovný, nikoliv politický či interpretační.)
Interpretace přichází až potom: Dodatek je zcela zřejmě o nutnosti „dobře regulované milice“. Účelem je bezpečnost státu. Právo lidí k držení a nošení zbraní tím nebude porušeno (nebo narušeno).
Celý Dodatek byl odsouhlasen v r. 1791, tj. pouhých 8 let po skončení Americké Revoluce (války s Anglií) dne 3.září, 1783. Cílem jistě bylo ochránit mladou republiku před případnými útoky, povstáními nebo záškodnictvím. První obranné milice vznikly již 13.12.1636 v Massachusetts, později uzákoněny podle tzv. „Militia Act“ 8.5.1792, tedy v reakci na tan Druhý Dodatek. Tyto milice byly přejmenovány na dnešní National Guard v r. 1903.
Jak lze to dnešní "vlastnění a nošení" střelných zbraní 21.století individuálními občany interpretovat jako „dobře organizovanou milici?“ Jaký může být důvod k udržování takového Dodatku ještě dnes, obzvláště když National Guard existuje, funguje a je často používána pro rychlé nasazení při nebezpečných nepokojích a povstáních? Existence těchto milicí je tedy ten nástroj, který zajišťuje „právo lidu na držení a nošení zbraní“ – tím, že se občané mohou dobrovolně přihlásit do zákonných National Guards.
Tak to platilo až do r. 1977, kdy frakce v N.R.A. přesvědčila soudy, že druhá část věty Dodatku neguje tu část první. Pak už stačily jen miliardy dolarů, jak pro Republikány, tak pro Demokraty - a bylo „vymalováno.“ Na cenu v lidských životech, penězích a úpadku kultury i kvality života (ovšem ne pro výrobce, prodejce a překupníky zbraní), se raději ani neptejme.
Jsou to tedy peníze, pro politické strany a politické kandidáty, které korumpují společnost a vkládají střelné zbraně do rukou mentálně nestabilních lidí. A jsou to právě ty zbraně, které také v rukou mladých lidí vytvářejí zárodky budoucí mentální nestability. Peníze do politiky nepatří, tak jako střelné zbraně ne do rukou mladých občanů: následkem je úpadek demokracie, nástup diktátorů a populistů, „Trumpů“ i atrapných trumpíků - dnes už téměř všude ve světě.
Váš,
Milan Zelený
Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co ikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví
Čínské přísloví