Živí nebo mrtví? Budoucnost nebo minulost?

06. 08. 2018 | 16:21
Přečteno 8740 krát
Když jsou živí, říká se jim „Boots on the ground“ (Půllitry na zemi); když je někdo zabije, tak jsou „heroes“ (hrdinové).


Všichni vojáci, kteří se dobrovolně podřizují přáním politických "vůdcú", živí nebo mrtví, jsou hrdinové. Hrdinové ovšem nejsou ti, kteří o hrdinství stále řeční, páté přes deváté, jen aby ochránili své partajní zájmy "hrdinství". Budou kecat a kecat, trvat na svém, bez ohledu na oběti. "Prodejci Ibalginu". Zažil jsem si toho v Americe tisíckrát, bez žádných výsledků, jiných než pompézních pohřbů. Ani uplakaný "Feldukurát Katz" to nedokáže ospravedlnit.

Proč musí být mladý člověk zastřelen, aby se stal hrdinou? Proč si tak málo vážíme živých vojáků, ale když už jsou mrtví, udělujeme medaile a – obzvláště ti, kteří je na smrt poslali, a vlastně se o ně nestarali, mají náhle plná ústa „hrdinství“ a obdivu? Politici milují lidi mrtvé. Prožijeme si toho v mediích více než dost. Stojí fronty s věnci a svícemi, cpou se na podia s prázdnými řečmi o hrdinství, kapesníky si jemně ťukají na oči; na živé si jen málokdy vzpomenou (kromě voleb)… někdy je na místě spíše omluva a nabídka zodpovědnosti, než medaile. Teroristy nelze podceňovat, zastaralé strategie nestačí. Nelze učit druhé, co sami neumíme. Patová situace je patová situace. A vojáky nelze snižovat jen proto, že se vracejí živí.

Nejvíce oslavují mrtvé hrdiny ti různí jako-Trumpové a evropští „trumpíci“, kteří mladé muže posílají na nepromyšlené, často nesmyslené a politicky motivované akce solidarity úředníků a „činitelů“ po celém světě. Čs. armáda by neměla být součástí "cizinecké legie".

Už jste někdy viděli některého z těch „Trumpů“ na bojištích, která osobně a často rozmarně rozpoutali? Co si myslíte o placené koordinaci USA s Al-kajdou v Jemenu? A co ta solidarita namísto spolupráce! Jaký prohnaný „dobrák“ to asi vymyslel? Solidarita bez spolupráce je přece prázdné gesto politiků, straníků, lidí nezodpovědných a často i neznalých. Nemusím zrovna ty, kteří jsou s mým úsilím „solidární“; osobně dávám přednost spolupracovníkům.

Vždy bychom si měli více vážit svých i našich hrdinů živých – bylo by pak méně i těch hrdinů mrtvých.

****

Během psaní tohoto blogu zemřel herec Ilja Racek. Můj oblíbený, i když ještě živý. Do Vinohradského přišel v r. 1966, spřátelil se s Josefem Bláhou, který ho přivedl na střechu divadla. Tam s námi sedávali ti herci, kteří měli rádi kluky z komparsu (nebylo jich moc), a vyprávěli jsme si o životě. Já byl tehdy ještě ve vojenské uniformě, ale za rok už jsem byl v Americe. Nečekal jsem na rok 1968 – i o tom jsme hovořili: proč nejsou v ČR sovětské vojenské jednotky, když všude kolem už jsou? Je to jen otázka času, říkali jsme si; jen já to ale vzal vážně. Vždy jsem cítil, že je cennější zůstat živým, než být mrtvým.


Česká kultura se po roce 1990 výrazně zaměřuje na minulost, někdy i na minulost již nezvratně vzdálenou. Vidiny a představy budoucnosti, tj. to jediné, co můžeme, alespoň my-ještě-žijící, společně sdílet, jsou až programaticky ignorovány. Fetiš historie a ignorování budoucnosti, tj. žití ze dne na den, nejsou však příliš moudré.

Minulost už prostě byla. Nemůže nám ani napovědět co dělat v dnešním, mladém, rychle se měnícím, digitálním a technologickém světě. Naše opájení se minulosti nesahá jen k předkomunismu a postkomunismu. Vracíme se až k věrozvěstům, náboženským blouznivcům, upáleným, zavražděným, vyhnaným a zlikvidovaným. Snažíme se čerpat sílu ze smrti obětovaných. Čím mrtvější je Čech, tím slavnější, obdivovanější a inspirativnější je. Tím více věnců a stuh, svíček a slz, atp. Nevyvažujeme je ale vidinou, aspirací, touhou – anebo i vírou, v lepší, nebo alespoň naší – budoucnost. Většina našich hrdinů, vzorů, příkladů, inspirací a zdrojů naší hrdosti i pýchy – jsou mrtví.

Je jistě žádoucí znát své vlastní dějiny, učit se z minulosti, obdivovat a učit se z úsilí našich předků. (Sám jsem uveřejnil studii První Čech v Americe; historie zůstává mojí hlavní četbou.) Něco úplně jiného je však fetiš minulosti: protože jsme byli velcí v minulosti, jsme nepochybně „velcí“ i dnes. Není tomu tak.

Problémem historického bádání je neschopnost pochopit kontext doby. Přepisujeme svoji minulost pohledy z kontextu vlastní doby, tj. dle současného vzdělání, hodnot a způsobu myšlení. Přestáváme tak chápat naše slavné předky, od poutních Věrozvěstů, přes cizího Karla IV, našeho Komenského, až po všechny ty vlastní Batě, Křižíky a Čapky, jen tak namátkou. V čem jsme se alespoň přiblížili k jejich vidinám, úsilí, snům a obětem? V čem jsme lepší?

Budoucnost je to jediné co dnes můžeme všichni sdílet. Přítomnost se stává minulostí každou vteřinou. Minulost nelze reálně sdílet s nikým: minulost už byla – je mimo náš kontext, i přes ty věnce, stuhy, proslovy a slzy.

Budoucnost je dar. Važme si svých darů, važme si své budoucnosti – udělejme vše pro to, abychom ji byli hodni, abychom si ji zasloužili. Přestaňme plakat a kvílet nad tím co bylo, a již nikdy nebude. Naučme se hledat, vytvářet a těšit se z toho, co nikdy nebylo – tj. to jediné, co nás může spojit.

Politicky, kulturně, vzdělanostně a rasově rozpolcená společnost už není společností silných, spolupracujících a cílevědomých jedinců, ale bojištěm ztracených, a často i zatracených, skupin, partají, bojůvek, praporčíků a nositelů nesmyslných billboardů, hesel, transparentů, vlaječek a korouhví – bez jakéhokoliv propojení, sdílení, spolupráce a cílevědomosti. Pro Ameriku je to spíše pochopitelné; ale pro jedno malé „město“, v té naší překrásné kotlině, je to hřích.

S fetiší historie přichází i fetiš financí, bank, rozpočtů, dotací a státních „investic“. Dovoluji si uzavřít malou nabídkou nových pravd nové epochy - nikdy předtím nepoznané budoucnosti:

- Máte-li špatný vzdělávací systém, a zvýšíte platy bez radikální změny obsahu (informace nejsou znalosti), pak skončíte jen s dražším, ale stále špatným systémem.
- Investujete-li stále více do „výzkumu a vývoje“ tam, kde svět přímo volá po podnikatelství a inovacích, skončíte se stále dražší společností upadajících inovací a podnikatelských znalostí.
(Nejlepší publikace je urychlená aplikace!)

- Digitalizujete-li drahý, byrokratický systém, skončíte jen s ještě dražším, ale stejně neefektivním, digitálním systémem.
- Dáte-li blbý systém na internet, budete mít blbý systém na internetu.
- Automatizace a robotizace výroby složitých a „špinavých“ automobilů přinese jen více zastaralých, špinících a složitých automobilů. Fór je ve změně obsahu technologie, tj. dnes běžně dostupné vozy bez emisí. (elektro, vodík, atp.)
- Zvýšíte-li platy hlupákům a voleným partajníkům, budete mít stále více hlupáků a volených vlezlistů.
Budou stále trapně omílat jména velikánů, bez jakéhokoliv pochopení.
- Máte-li monokulturní průmysl i zemědělství, není monokulturní myšlení a vzdělávání daleko. "Investovat" do toho státní peníze je potvrzením zmatenosti a dluhodobé bezvýchodnosti.

Každý čtenář si jistě může odvodit celou řadu podobných pravidel. Není to cvičení zcela zbytečné: člověk se mnohému naučí a mnohé si ujasní i sám. Učí tím i druhé.

Váš,
Milan Zelený
Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy