Miloš Balabán

15. 03.

Toxická směs

Miloš Balabán Přečteno 3264 krát

Situace v Evropě nevzbuzuje mnoho optimismu. Přispěly k tomu i výsledky italských parlamentních voleb. Poprvé zvítězily v zakladatelské zemi EU politické síly krajní pravice a nevyzpytatelných populistů s protievropským programem. Dalo se to očekávat? Bohužel dalo, a to i kvůli fenoménu evropské politiky posledních let – nezvládané migrační vlně. Heslo „Itálie na prvním místě“ přilákalo k Lize osmnáct procent voličů, což je o čtrnáct procent víc než před čtyřmi lety.

Jenže k obavám z migrace se nejen v Itálii přidávají i obavy o bezpečnost, strach z ekonomických škrtů, prohlubujících se sociálních nerovností a oslabování jistot střední třídy. Taková toxická směs poznamenává politickou mapu napříč Evropou. Nedivme se tak současnému složitému vývoji v Německu, kde se podařilo až po půl roce od voleb tradičním stranám pravice a levice dát dohromady vládu. Bude ale schopna reagovat na fakt, že se i v této vzorové zemi sociálního tržního hospodářství úroveň nerovnosti ve společnosti dostala na úroveň před sto lety? Deset procent nejbohatších obyvatel vlastní čtyřicet procent národního bohatství, kdežto padesát procent těch chudších pouze sedmnáct procent. Alternativa pro Německo číhá na svoji šanci…

Všude po Evropě vidíme ohniska nespokojenosti, která někde již explodovala, jako v Británii, nebo doutnají jako v Katalánsku. V některých zemích dochází k faktické změně režimu vládnutí. Profesor Oxfordské univerzity Timothy Garton Ash uvedl, že v Maďarsku už fakticky neexistuje liberální demokracie, ale spíše jakýsi hybridní, semiautoritářský režim, Polsko se k tomu blíží. Nenarušuje to podobu EU jako komunity demokracií? Není kacířské se ptát, zda se maďarský či polský scénář nemůže opakovat i u nás. České reálie jsou sice odlišné, nicméně varující je prolamování dřívějších tabu. Místo toho aby byla jedna xenofobní strana považována za politicky vyloučenou lokalitu, vítěz voleb s ní pragmaticky vládne, i když zatím jen v parlamentu.

V každém případě bude ale v celkové evropské kakofonii stále složitější dobírat se na celoevropské úrovni společných stanovisek, neřkuli strategií. Je to zvlášť znepokojující při pohledu na dění v okolí Evropy, na Blízkém východě a v Severní Africe a také při pohledu na politiku našeho spojence za Atlantikem. Vzpomene si dnes někdo ve stínu hrozící obchodní války se Spojenými státy na optimistické vize o transatlantické zóně volného obchodu, která se měla stát „ekonomickým NATO“?

Především v Berlíně a v Paříži budou muset zvažovat, jaký model vládnutí pro Evropu zvolit. Neměla by být prvořadou snaha o eliminaci oné toxické směsi nespokojenosti evropských občanů? Naopak příliš tlačit na pilu „útěkem vpřed“ v podobě prohlubování evropské integrace, tam kde to není nezbytné, se nemusí vyplatit. Evropa v současném velmi nejistém světě tím může být paradoxně méně řiditelná.

(Právo, 14.3.)

01. 03.

Přemety po deseti letech varování

Miloš Balabán Přečteno 3018 krát

Blíží se desáté výročí vypuknutí finanční krize, která výrazně přispěla k oslabení globální autority a vlivu Západu. Co vidíme po deseti letech? Ještě plastičtěji než dřív lze sledovat, že tradiční demokratické politické elity a jejich expertní zázemí nebyly a nejsou schopny pochopit, nakolik se současné modely vládnutí a organizace společenského života již vyčerpaly. Místo podstatných problémů se řeší i pseudoproblémy. Aktuální dění ve třech klíčových západních zemích – v USA, Británii a v Německu to potvrzuje.

Spojené státy místo strategického vládnutí nyní spíše zaměstnává nekončící hledání ruské stopy v amerických volbách. Vedle toho dochází ke stále častějšímu vraždění nevinných občanů, které umožňuje ultraliberální přístup k vlastnictví zbraní. Dosavadní globální lídr postupně rezignující na svoje globální závazky má dost vážných problémů u sebe doma. Na odchodu Británie z EU je finanční ztráta to nejmenší. Mnohem horší je dopad psychologickopolitický: odchází-li pátá nejsilnější světová ekonomika, nepochybně je to rána pro budování projektu silnější a vlivnější Unie. Místo brexitu se ale britská média víc soustředila na pseudoaféru ohledně kontaktů šéfa labouristů Jeremyho Corbyna s agentem StB.

Nejvážnější, a to i pro nás, je situace v Německu. Ještě nedávno se hovořilo o „německém momentu“, tj. o ještě silnějším vlivu Německa na chod a budoucnost EU a spolu s tím i o růstu jeho významu v globální politice. Není ale čas takový pohled korigovat? Co se děje po zářijových parlamentních volbách, kdy byly tradiční strany konfrontovány s růstem krajně pravicového populismu v podobě volebního úspěchu Alternativy pro Německo? Místo reflexe příčin, proč k tomu došlo, což se týká hlavně přístupu k masové migraci, a nalézání cest, jak krajně pravicové síly postupně eliminovat, jsme už šestý měsíc svědky politických tahanic a přemetů, které by se daly označit za projev „politického kolektivního egoismu“. Znechucení voličů roste, podpora kancléřky Merkelové klesá a AfD už je na tom ve volebních průzkumech stejně jako sociální demokraté, kteří od voleb ztratili dalších 4–5 procent.

Změní na tom něco výsledek referenda členů SPD o účasti v koalici s CDU/CSU? Zdánlivě ano, nicméně nevybírá se opět mezi dvěma špatnými řešeními? Pokud bude koalice odmítnuta, je otevřena cesta k předčasným volbám a tím i dalšímu možnému posílení AfD. A pokud bude odsouhlasena, nebude staronová koalice jen administrátorem přežilého politického statu quo, což může být také voda na mlýn AfD?
S odstupem tří let se tak ukazuje, jak se jedno svéhlavé politické rozhodnutí o uprchlících stalo spouštěčem krize politického systému. Přesto se v takové situaci přitápí pod kotlem vyhrožováním o odnětí evropských fondů těm státům, které odmítají povinné přerozdělování migrantů. Neschopnost racionálně vládnout pokračuje.

(Právo, 28.2.)

Archiv článků: březen 2018

Toxická směs

Přemety po deseti letech varování

Blogeři abecedně