Premiérovi a předsedovi ODS Petrovi Nečasovi není co závidět. Kandidát ODS utrpěl v prezidentských volbách debakl, pak musel se „skřípěním zubů“ volit ve druhém kole prezidentských voleb předsedu TOP 09 a svého ministra zahraničí, nově zvolený prezident Miloš Zeman označil jeho vládu za nelegitimní a nakonec mu velvyslanec v Německu Rudolf Jindrák odmítl nabídku na ministra obrany.

Premiérovi tak zůstává v ruce černý petr. Musí hledat dál. Zdá se, že loví v Černínském paláci a diplomatických vodách. Mluví se o velvyslancích v Izraeli Tomáši Pojarovi, ve Velké Británii Michaelu Žantovském, v EU Martinu Povejšilovi a prvním náměstkovi na ministerstvu zahraničí Jiřím Schneiderovi. Ani jeden ze jmenovaných není v bezpečnostní a obranné politice outsiderem,ba naopak. Někteří mají o ní díky své profesní minulosti, ať už na ministerstvu zahraničí, v Senátu, či v NATO slušný přehled. Tomáš Pojar byl navíc ve funkci náměstka na „zamini“ v době „boje o americký radar“….

Možná ale právě pro své zkušenosti vědí, že dělat ministra obrany není vůbec jednoduchá záležitost a navíc to může být i rizikové. Do konce volebního období zbývá pouhých 17 měsíců. Než by se na obraně takříkajíc „rozkoukali“, tak už by pomalu museli vyklízet kancelář. A ještě by si museli dávat pozor, aby nedopadli podobně jako Vlasta Parkanová a nepodepsali něco, za co by byli v budoucnu soudně popotahováni.

Takže se nakonec může výběr zúžit na někoho, kdo neodolá „nabídce, která se neodmítá“ a který se „obětuje“ i když toho třeba o obraně až tolik moc neví.A i když by možná bylo logické, aby předseda vlády ukázal na svého spolustraníka Jana Vidíma, předsedu sněmovního výboru pro obranu, tak to nejde, protože předseda TOP 09 a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg již dříve po osmidenním intermezzu Karolíny Peake řekl, že „není přípustné, aby výsledkem celé té frašky bylo, že má ODS jak obranu, tak dopravu.“

Takže fraška s výběrem ministra může pokračovat ještě pár týdnů a čerta starého záleží na tom jestli je zajištěno řízení resortu, který odpovídá i za plnění našich spojeneckých závazků vůči NATO a EU. A už vůbec nikoho nezajímá, že je třeba dotáhnout do konce jednání se Švédskem o pronájmu Gripenů, zajistit, aby vojáci nebyli bez uniforem nebo konečně vyřešit co dělat s nefunkčními transportními letadly CASA. A nikoliv v poslední řadě i trochu strategicky přemýšlet o tom, co se např. děje v Severní Africe a zda se to v budoucnu nějak nedotkne i naší bezpečnosti.

Fraška ale může mít zajímavý závěr. Nového ministra obrany nakonec může jmenovat až nový prezident Miloš Zeman. Nepochybuji o tom, že by si k tomu určitě řekl své….

(Právo,29.1. 2013)