Potřebujeme nejen vlajku EU na Hradě
Zítřejší vytažení vlajky ČR a Evropské unie na Pražském hradě spojené s podpisem evropského stabilizačního paktu prezidentem Milošem Zemanem má velký symbolický význam.
Jde o gesto rozchodu s protievropskou politikou Zemanova předchůdce. Má to svou hodnotu v době, kdy EU prochází nejkritičtějším obdobím své existence a důvěra české veřejnosti vůči Unii klesá.
Přispěla k tomu i „kyperská krize“. Veřejné mínění ale ovlivňuje i vytrvalá negativistická kampaň, která líčí EU jako byrokratické monstrum, jehož cílem je zlikvidovat demokracii a uzurpovat si absolutní kontrolu nad členskými státy. Ekonomická a politická pozitiva členství v EU jsou ignorována nebo překrucována. Přesto veřejnost neztratila rozum. V prezidentské kampani propadli kandidáti sázející na protiunijní rétoriku Přemysl Sobotka a Jana Bobošíková.
Deset let po referendu o vstupu ČR do Unie ovšem nastal příhodný čas na vážnou celonárodní debatu o naší roli v EU a prioritách, kterých chceme dosáhnout, včetně otázky eura.
Inspirovat se můžeme u našich sousedů na Slovensku a v Polsku. Robert Fico i Donald Tusk bezpochyby vnímají i geopolitický rozměr členství v Unii a jednotné evropské měny, což se u nás často pomíjí. Tento faktor se stává velmi důležitým v době, kdy Evropa musí na globální scéně soupeřit s Čínou a s dalšími rostoucími mocnostmi.
Poslední signál o jejích ambicích byl vyslán minulý týden ze summitu zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika) v jihoafrickém Durbanu. V okamžicích, kdy Evropa řešila otázku, co s Kyprem a debatovalo se o záchranném balíčku 10 miliard euro, bylo v Durbanu rozhodnuto o vytvoření společné rozvojové banky s kapitálem 50 miliard dolarů. Cílem je omezit ekonomický vliv Světové banky dosud kontrolované Západem.
Podle poslední studie Národní zpravodajské rady USA příznačně nazvané „Globální trendy 2030: alternativní světy“ se dá očekávat, že čínský jüan bude spolu s dolarem do 15–20 let sdílet status globální rezervní měny. Již dnes Čína v zádech s největšími devizovými rezervami na světě 1,31 biliónu dolarů uzavírá obchody s Brazílií, Malajsií a Ruskem v jüanech. V květnu 2012 se Čína dohodla s Japonskem na přímé směně svých měn s vynecháním dolaru.
V „dedolarizujícím“ se světě by bylo pro Evropu bez eura zřejmě nemožné udržet ekonomické a politické pozice v globálním světě. Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski to ve svém legendárním berlínském projevu z listopadu 2011 řekl stručně: „Největším ohrožením bezpečnosti a blahobytu Polska by byl krach eurozóny.“ Platí to i pro Česko a není pochyb, že to ví i prezident a prognostik Zeman, který by mohl být iniciátorem a moderátorem zmíněné debaty o naší budoucnosti v Unii.
(Právo, 2.4. 2013)
Jde o gesto rozchodu s protievropskou politikou Zemanova předchůdce. Má to svou hodnotu v době, kdy EU prochází nejkritičtějším obdobím své existence a důvěra české veřejnosti vůči Unii klesá.
Přispěla k tomu i „kyperská krize“. Veřejné mínění ale ovlivňuje i vytrvalá negativistická kampaň, která líčí EU jako byrokratické monstrum, jehož cílem je zlikvidovat demokracii a uzurpovat si absolutní kontrolu nad členskými státy. Ekonomická a politická pozitiva členství v EU jsou ignorována nebo překrucována. Přesto veřejnost neztratila rozum. V prezidentské kampani propadli kandidáti sázející na protiunijní rétoriku Přemysl Sobotka a Jana Bobošíková.
Deset let po referendu o vstupu ČR do Unie ovšem nastal příhodný čas na vážnou celonárodní debatu o naší roli v EU a prioritách, kterých chceme dosáhnout, včetně otázky eura.
Inspirovat se můžeme u našich sousedů na Slovensku a v Polsku. Robert Fico i Donald Tusk bezpochyby vnímají i geopolitický rozměr členství v Unii a jednotné evropské měny, což se u nás často pomíjí. Tento faktor se stává velmi důležitým v době, kdy Evropa musí na globální scéně soupeřit s Čínou a s dalšími rostoucími mocnostmi.
Poslední signál o jejích ambicích byl vyslán minulý týden ze summitu zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika) v jihoafrickém Durbanu. V okamžicích, kdy Evropa řešila otázku, co s Kyprem a debatovalo se o záchranném balíčku 10 miliard euro, bylo v Durbanu rozhodnuto o vytvoření společné rozvojové banky s kapitálem 50 miliard dolarů. Cílem je omezit ekonomický vliv Světové banky dosud kontrolované Západem.
Podle poslední studie Národní zpravodajské rady USA příznačně nazvané „Globální trendy 2030: alternativní světy“ se dá očekávat, že čínský jüan bude spolu s dolarem do 15–20 let sdílet status globální rezervní měny. Již dnes Čína v zádech s největšími devizovými rezervami na světě 1,31 biliónu dolarů uzavírá obchody s Brazílií, Malajsií a Ruskem v jüanech. V květnu 2012 se Čína dohodla s Japonskem na přímé směně svých měn s vynecháním dolaru.
V „dedolarizujícím“ se světě by bylo pro Evropu bez eura zřejmě nemožné udržet ekonomické a politické pozice v globálním světě. Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski to ve svém legendárním berlínském projevu z listopadu 2011 řekl stručně: „Největším ohrožením bezpečnosti a blahobytu Polska by byl krach eurozóny.“ Platí to i pro Česko a není pochyb, že to ví i prezident a prognostik Zeman, který by mohl být iniciátorem a moderátorem zmíněné debaty o naší budoucnosti v Unii.
(Právo, 2.4. 2013)