Dočkáme se konce čistek?
Lukáš Jelínek nazval svůj komentář k rozsáhlým výměnám na vysokých manažerských postech Rusnokovou vládou případně – Čistky jako národní sport“ (Právo, 3. 8.).
Poukázal na několik závažných dopadů opakujících se čistek na ministerstvech a ve státních podnicích spojených s příchodem nových vládních garnitur. Zmínil i v roce 2002 parlamentem schválený, ale dodnes neaktivovaný služební zákon upravující kariérní postupy a chod státní správy.
Ztratili jsme víc než jednu dekádu, po kterou se mohla zavádět pravidla pro státní správu tak, aby byla fungujícím tělesem neovlivněným a neovlivnitelným účelovými, nepřehlednými politickými zásahy. To je základem toho, proč státní správa nefunguje tak, jak má.
Problémem jsou především tzv. nekariérní vstupy, kdy dochází k nesystémovému náboru lidí, kteří nepřišli v rámci výběrového řízení a jsou dosazováni na vyšší pozice vlivem veřejnosti nesrozumitelných zákulisních tlaků a přímluv. Obvykle jde o „experty“, jejichž jedinou odbornou devízou je blízkost k politické straně nebo ministrovi, kterého strana do úřadu vyslala. Ti pak ale často způsobují svými neodbornými zásahy další chaos.
K tomu lze přičíst i další neduhy státní správy. Dva jsou asi nejzávažnější: nedostatečné finanční ohodnocení odborníků (a kteří jsou jistě překvapeni výší ročního platu Jany Nagyové 2,2 miliónu) a nesystémové škrty v početních stavech. Ty často vedou k odchodům zkušených nositelů „know-how“ organizace. Vymazává se tak „paměť organizace“, opakující se potíže jsou řešeny skrze opakující se chyby, což logicky vede i k finančním ztrátám.
K neradostnému obrazu státní správy pak můžeme přidat i neradostný obraz vládnutí. Od listopadu 1989 se u nás vystřídalo již třináct vlád, čtrnáctá žádá o důvěru. V některých resortech se již blíží „metě“ dvacátého ministra… Deficit vládnutí se pak řeší buď čistkami, které mají politické pozadí, ale mohou být i oprávněné, když je třeba se zbavit „takyexpertů“, nebo outsourcingem činností, které by normálně fungující státní správa měla bez problémů zvládat. Kam to vede, jsme viděli u minulé vlády.
V aktuální politické konstelaci u nás ale zatím není příliš šancí k tomu, aby se vládnutí vrátilo do normálu a aby skončily i čistky. Stane se to jedním z klíčových témat parlamentních voleb?
Právo, 6.8.
Poukázal na několik závažných dopadů opakujících se čistek na ministerstvech a ve státních podnicích spojených s příchodem nových vládních garnitur. Zmínil i v roce 2002 parlamentem schválený, ale dodnes neaktivovaný služební zákon upravující kariérní postupy a chod státní správy.
Ztratili jsme víc než jednu dekádu, po kterou se mohla zavádět pravidla pro státní správu tak, aby byla fungujícím tělesem neovlivněným a neovlivnitelným účelovými, nepřehlednými politickými zásahy. To je základem toho, proč státní správa nefunguje tak, jak má.
Problémem jsou především tzv. nekariérní vstupy, kdy dochází k nesystémovému náboru lidí, kteří nepřišli v rámci výběrového řízení a jsou dosazováni na vyšší pozice vlivem veřejnosti nesrozumitelných zákulisních tlaků a přímluv. Obvykle jde o „experty“, jejichž jedinou odbornou devízou je blízkost k politické straně nebo ministrovi, kterého strana do úřadu vyslala. Ti pak ale často způsobují svými neodbornými zásahy další chaos.
K tomu lze přičíst i další neduhy státní správy. Dva jsou asi nejzávažnější: nedostatečné finanční ohodnocení odborníků (a kteří jsou jistě překvapeni výší ročního platu Jany Nagyové 2,2 miliónu) a nesystémové škrty v početních stavech. Ty často vedou k odchodům zkušených nositelů „know-how“ organizace. Vymazává se tak „paměť organizace“, opakující se potíže jsou řešeny skrze opakující se chyby, což logicky vede i k finančním ztrátám.
K neradostnému obrazu státní správy pak můžeme přidat i neradostný obraz vládnutí. Od listopadu 1989 se u nás vystřídalo již třináct vlád, čtrnáctá žádá o důvěru. V některých resortech se již blíží „metě“ dvacátého ministra… Deficit vládnutí se pak řeší buď čistkami, které mají politické pozadí, ale mohou být i oprávněné, když je třeba se zbavit „takyexpertů“, nebo outsourcingem činností, které by normálně fungující státní správa měla bez problémů zvládat. Kam to vede, jsme viděli u minulé vlády.
V aktuální politické konstelaci u nás ale zatím není příliš šancí k tomu, aby se vládnutí vrátilo do normálu a aby skončily i čistky. Stane se to jedním z klíčových témat parlamentních voleb?
Právo, 6.8.