Debata o sankcích proti Rusku za jeho postup vůči Ukrajině je v plném proudu. Včera se na stránkách Práva za tvrdší sankce vyslovil bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer. Dokazoval na řadě čísel, že by sankce mohly více dopadnout na Rusko než na Evropu. Jako finančník ale jistě ví, že Rusko je osmá největší světová ekonomika a jeho finance jsou velmi propojeny se Západem a jeho ekonomikou.

George Friedman z analytického centra Stratfor ve své analýze napsal, že dostat ruskou ekonomiku do kolen bez masívních doprovodných ztrát bude těžké. Ostatně Niedermayer sám přiznává, že finančníci se sankcemi váhají, protože by mohly postihnout Evropu, dostávající se z vleklé krize.

A nepostihly by nakonec sankce kolaterálně i Ukrajinu? Třeba proto, že by se jí nedostávalo peněz, které potřebuje k odvrácení bankrotu, jenž může vést k masovým sociálním protestům. Ty jsou možná mnohem větší hrozbou pro stabilitu země než odtržení Krymu.

Zatím symbolické sankce jsou jen taktickými kroky Západu vůči novému kursu Ruska na mezinárodní scéně. Před summitem NATO letos v září se ale objevují i strategičtější úvahy. Především se to týká posílení kolektivní obrany, jejíž páteří je NATO.

Generální tajemník Rasmussen prohlásil, že žijeme ve zcela jiném světě než před měsícem a že je to pro Alianci budíček. Evropané musí navýšit výdaje na obranu. Ukrajina jim ukázala, že se bez akceschopné vojenské síly neobejdou.

Rasmussen se ale v jednom mýlí. V jiném světě žijeme již mnohem déle. Euroatlantické demokracie, které na počátku století kontrolovaly 75 procent světového bohatství, dnes kontrolují méně než polovinu. A sílící „nezápadní aktéři“ v čele s Čínou začínají převažovat, nehrají podle západních pravidel, sledují vlastní zájmy a vzájemně se i podporují.

Jsem toho názoru, že to byl jeden z důvodů, proč se Rusko odhodlalo postupovat vůči Ukrajině tak razantně a bez ohledu na Západ. Čína ruský postup pozorně sleduje. Třeba i proto, že s Ukrajinou podepsala v červnu 2013 padesátiletý kontrakt na využití až tří miliónů hektarů zemědělské půdy (5 % rozlohy Ukrajiny) v Dněpropetrovské oblasti. Aktuálně je ale pozastavený.

Dění na Ukrajině potvrzuje, že Západ bude nucen reagovat na změněné globální reálie, které s sebou přinášejí i zásadní otázku: kdo bude určovat pravidla, kterými se budeme řídit ve 21. století v ekonomických vztazích, demokracii a legitimitě lidských práv, intervencích, státní suverenitě a mezinárodním pořádku?

Dohoda Západu s nezápadními mocnostmi, včetně Ruska a Číny, bude asi hodně složitá. A může nás čekat i návrat ke studené válce a nutnost budovat uzavřenou „západní pevnost“? Západní politiky čekají nemalá dilemata. Nevyhneme se jim ani u nás.

(Právo, 27.3.)