Na stránkách Práva se mezi eurolídry Janem Kellerem (ČSSD), Pavlem Teličkou (ANO) a Pavlem Svobodou (KDU-ČSL) rozvinula debata o připravované transatlantické zóně volného obchodu.I když se neshodují, jaké dopady sjednání zóny přinese pro Evropu, upozorňuje voliče i na její „osobní“ rozměr.Keller zmínil možnost omezení farmářských trhů, které nemusí vyhovovat nadnárodním potravinářským koncernům, Pavel Telička varoval před zaplavením Evropy levnými americkými automobily.

Téma si ale zaslouží i pohled z širší geopolitické perspektivy. Úsilí o transatlantickou zónu volného obchodu je součástí soupeření o globální politický a ekonomický vliv mezi Spojenými státy a Evropou na straně jedné a Čínou na straně druhé.

Americkým i evropským politikům je jasné, že se blíží konec Pax Americana, tedy americké ekonomické a ideologické hegemonie. Přispěla k tomu i ekonomická krize západu, jež eskalovala po pádu banky Lehman Brothers v září 2008. Její dopady se neprojevily jen prudkým ekonomickým poklesem, ale i ztrátou politické autority západu v očích „nezápadních“ aktérů. Tu podtrhly i vojenské neúspěchy v Iráku a v Afghánistánu. Krize na Ukrajině obnažila vojenskou slabost Evropy způsobenou i „krizovými škrty“ ve vojenských rozpočtech. Čína naproti tomu odrazila krizi díky tomu, že stát má pod kontrolou kapitál a banky a je schopen alokovat nemalé prostředky na řešení krizových momentů v ekonomice. Takový model je pro řadu zemí přitažlivý.

Čína může chtít, aby se svět více řídil jejími zájmy a pravidly. Zde musíme brát v potaz, že se má Čína do dvaceti let stát největší světovou ekonomikou.Transatlantická zóna volného obchodu je reakcí na tento vývoj. Jde o to, kdo bude v budoucnu nastavovat pravidla globálního obchodování a standardy v oblasti životního prostředí, zaměstnaneckých práv a ochrany spotřebitelů. Ty jsou nepochybně parketou pro Evropany, kteří je mají nastaveny mnohem lépe než Američané.Není pochyb, že při vyjednávání o zóně právě tady může být nejvíce sporů. Americký právník a diplomat Clayland Boyden Gray např. přirovnal zónu volného obchodu k „ekonomickému“ NATO. Jenže v „současném“ NATO mají Američané naprosto rozhodující slovo a ostatní jsou často v roli statistů.

Podstatné je, že za patnáct let nebude podle ekonomických prognóz ani jedna evropská země patřit mezi nejsilnější světové ekonomiky. Zóna volného obchodu s USA a paralelně s ní pokračování procesu evropské integrace může být jedním z předpokladů, jak zachovat globální vliv Evropy. Evropští politici ale musí dbát o rovnoprávné partnerství s USA. Mělo by to být jedno z důležitých kritérií, koho volit do Evropského parlamentu.
(Právo, 22.4.)