Signály a vyjádření z Moskvy a Kyjeva od prezidentů Putina a Porošenka dávají tušit, že se hledá východisko z konfliktu na východní Ukrajině. Jsme ale zřejmě stále na začátku složitého vyjednávání. Najít cestu z krize, kde se kříží zájmy a cíle mnoha aktérů nebude jednoduché. Hlavními stranami konfliktu jsou Rusko a Ukrajina, otázkou je jakou roli dnes může hrát Evropská unie. Vzhledem k její silné angažovanosti v ukrajinských událostech od počátku bouřlivého vývoje na Ukrajině v posledním roce to není nepodstatné.

Přispět k odpovědi může analýza role Západu na Ukrajině, kterou tento týden nabídl v prestižním americkém časopisu Foreign Affairs známý americký politolog, autor teorie ofenzivního neorealismu profesor John Mearsheimer v článku „Proč má za ukrajinskou krizi vinu Západ“.

Jádrem článku je konstatování, že snaha vtáhnout Ukrajinu za každou cenu do geopolitické sféry vlivu Západu prostřednictvím rozšíření NATO a EU na úkor Ruska byla velkou chybou. Ukrajinská krize podle Mearsheimera ukazuje, že „realistická politika“ je stále aktuální a ignorovat jí představuje riziko. Američtí a evropští politici nebyli schopni vytvořit z Ukrajiny záštitu Západu na ruských hranicích, pokračovat v plánu „westernizace“ Ukrajiny je slepá ulička.

Zní to kacířsky, jenže tváří v tvář reálné situaci na Ukrajině je třeba si pokládat i nepříjemné otázky. Nerozehrála EU na Ukrajině geopolitickou hru na kterou neměla dost sil? Neměla být v případě Ukrajiny opatrnější? Krach oranžové revoluce měl být varováním. Na Ukrajině byl sice svržen Janukovyčův režim, ale oligarchický systém se nezměnil. A možná to tuší i ukrajinští vojáci na východní Ukrajině, jejichž motivace bojovat za tento systém asi není příliš velká.

U ukrajinských politických elit mohl Západ vzbudit i falešné naděje ohledně členství v EU a NATO. O členství Ukrajiny v NATO se v souvislosti s aliančním summitem hodně mluví, nicméně stačí se podívat na kritéria přijetí ze Studie o rozšíření NATO z roku 1995: dobré vztahy se sousedy, demokracie, tržní ekonomika, dodržování lidských práv, civilní kontrola armády a minimální interoperabilita. Ukrajina zcela nesplňuje ani jedno.

Cena za pokus posunout se za bezpečné hranice rozšiřování EU a NATO na východ může být pro Západ nepříjemná. Dokážu si představit scénář ve kterém ukrajinská vláda čelící nebezpečí totálního ekonomického zhroucení země bude vyjednávat se separatisty jištěnými Moskvou o jejich podmínkách urovnání konfliktu. Dojde k postupné separaci východní Ukrajiny od centra. Mírové rozhovory bude spolu s Ruskem a Ukrajinou garantovat Evropská unie, pro kterou to sice bude politicky hořká pilulka, ale oslazená rozmrazováním sankcí z EU i Ruska a zažehnáním plynové krize. Cenou za „klid na východě“ pak může být masivní ekonomická pomoc z EU oslabené Ukrajině.

A pak nastoupí ta nejtěžší otázka co dál s Ruskem. Třeba ale tak těžká nebude, pokud se stane spojencem Západu proti společnému nepříteli: Islámskému státu v Iráku…