Další eskalace bojů na Ukrajině je pro Západ nepříjemná. Rusko je sice stále více vnímáno jako bezpečnostní hrozba, na druhé straně se NATO nechce nechat zatáhnout do přímého konfliktu s ním.Proto ta slovní ekvilibristika, kdy se místo slova invaze používá vměšování, nebo několikrát opakované prohlášení, že Ukrajina není členem NATO a nevztahuje se na ni článek 5 Severoatlantické smlouvy, garantující společnou obranu v případě napadení.

Přání ukrajinského vedení stát se rychle členem aliance je mimo realitu. Na místě je připomenout šest hlavních kritérií pro členství v NATO: dobré vztahy se sousedy, demokracie, tržní ekonomika, dodržování lidských práv, civilní kontrola armády a minimální interoperabilita. Ukrajina zcela nesplňuje ani jedno.

Ukrajina není jedinou zemí, kde to hoří. Pro Američany je možná větším problémem Irák, velení americké armády označilo ofenzívu džihádistického Islámského státu za největší bezpečnostní hrozbu. Navíc si musí v Bílém domě lámat hlavu, jak postupovat vůči Islámskému státu v Sýrii, kde je prezident Asad stále protivníkem, jenže bojujícím proti stejnému nepříteli. Na Ukrajinu tak Američanům nezbývá čas, více se musí starat Evropa.

Na evropské scéně to ale vypadá zvláštně. Jednota EU vůči politice Ruska je fikcí, což prokázaly sankce, které zatím k řešení konfliktu na Ukrajině nepomohly. A je příznačné, že rozhodování o unijním ministrovi zahraničí probíhalo na pozadí sporu, kdo z kandidátů je více proruský nebo protiruský.

NATO má na svém summitu kvůli Vladimíru Putinovi v agendě to, co by za normálních okolností nebylo průchodné – zvyšování vojenských rozpočtů. Je ovšem jisté, zda k tomu v konfrontaci s ekonomickými problémy evropských zemí dojde? Reálný stav bojeschopnosti NATO přitom popisuje britský generál Richard Shireff, bývalý zástupce vrchního velitele aliančních spojeneckých sil v Evropě: v případě konfliktu s Ruskem by byl skutečný problém vyslat do boje divizi o dvaceti tisících mužích.

Přímý konflikt sice zatím nehrozí, ale ke geopolitickému konfliktu Západu a Ruska již dochází. Dnes už je jen akademickou otázkou, zda jsme se mu mohli vyhnout, pokud by bylo Rusko po zhroucení Sovětského svazu a jeho faktické porážce ve studené válce zahrnuto do společného bezpečnostního systému se Západem, podobně jako Německo a Japonsko po druhé světové válce.

V současné době vše směřuje k návratu reálpolitiky, koncertu velmocí a obnovování zón geopolitického vlivu na východ od nás. EU a NATO to vystaví řadě těžkých dilemat.

(kratší verze článku vyšla v deníku Právo 1.9.)