Migrační vlna na vlastní kůži
Podle slov papeže Františka v Evropském parlamentu nemůžeme zavírat oči nad tím, že se Středozemní moře stává obrovským hřbitovem uprchlíků z nestabilních oblastí okolo Evropy.
Unijní agentura Frontex oznámila, že zde letos zemřely tři tisíce uprchlíků, což je pětkrát víc než v roce 2013. A italské námořnictvo zachránilo dalších 130 tisíc utečenců, kteří pocházejí především z míst ozbrojených konfliktů v tzv. duze nestability od Mali přes Libyi, Sýrii až po Irák. Hlavním nástupním prostorem je nyní v chaosu se zmítající severoafrická Libye.
Počet migrantů lavinovitě roste. Podle Frontexu jich bylo v roce 2014 již 160 tisíc, což je dvojnásobný přírůstek proti roku 2011, prvního roku „arabského jara“, přičemž 80 procent z nich míří do Evropy přes jižní Itálii. Není proto divu, že se podle papeže Františka musí EU k problému postavit čelem a být solidární se zeměmi, kam přistěhovalci nejčastěji míří.Řešení nebude jednoduché: jde o přerozdělování uprchlíků mezi členské země Unie, protože už není únosné, aby břemeno migrace nesly jen některé členské země jako Itálie či Německo, které zvažuje přijetí až 140 tisíc uprchlíků.
I když vláda oznámila, že Česko nemá zájem přijmout pět až deset tisíc syrských uprchlíků, je zřejmé, že dopady konfliktů na Blízkém východě budeme pociťovat na vlastní kůži i my. Migrace z tohoto teritoria zůstane horkým politickým tématem, neboť ve hře může zůstat vzedmutá vlna migrace nelegální. Na přetřes už přišla v diskusích i strategie Spojených států, NATO a EU v Severní Africe a na Blízkém východě. Počínaje americkou invazí do Iráku v roce 2003, která napomohla ke zhroucení Sýrie a Iráku a vzestupu Islámského státu. Padá i otázka, zda se Západu situace nevymkla z rukou, výsledkem čehož je i masívní proud uprchlíků.
Evropským ministerstvům vnitra, zpravodajským službám i policii nezbývá nic jiného než na uprchlickou vlnu reagovat. Není jednoduché v masovém počtu uprchlíků např. identifikovat bojovníky Islámského státu, kteří se mohou mezi migranty infiltrovat. Zatím se do Evropy mohou vracet „jen“ tisíce islamistů se schengenskými pasy s bojovými zkušenostmi ze Sýrie a Iráku.
(Právo, 2.12.)
Unijní agentura Frontex oznámila, že zde letos zemřely tři tisíce uprchlíků, což je pětkrát víc než v roce 2013. A italské námořnictvo zachránilo dalších 130 tisíc utečenců, kteří pocházejí především z míst ozbrojených konfliktů v tzv. duze nestability od Mali přes Libyi, Sýrii až po Irák. Hlavním nástupním prostorem je nyní v chaosu se zmítající severoafrická Libye.
Počet migrantů lavinovitě roste. Podle Frontexu jich bylo v roce 2014 již 160 tisíc, což je dvojnásobný přírůstek proti roku 2011, prvního roku „arabského jara“, přičemž 80 procent z nich míří do Evropy přes jižní Itálii. Není proto divu, že se podle papeže Františka musí EU k problému postavit čelem a být solidární se zeměmi, kam přistěhovalci nejčastěji míří.Řešení nebude jednoduché: jde o přerozdělování uprchlíků mezi členské země Unie, protože už není únosné, aby břemeno migrace nesly jen některé členské země jako Itálie či Německo, které zvažuje přijetí až 140 tisíc uprchlíků.
I když vláda oznámila, že Česko nemá zájem přijmout pět až deset tisíc syrských uprchlíků, je zřejmé, že dopady konfliktů na Blízkém východě budeme pociťovat na vlastní kůži i my. Migrace z tohoto teritoria zůstane horkým politickým tématem, neboť ve hře může zůstat vzedmutá vlna migrace nelegální. Na přetřes už přišla v diskusích i strategie Spojených států, NATO a EU v Severní Africe a na Blízkém východě. Počínaje americkou invazí do Iráku v roce 2003, která napomohla ke zhroucení Sýrie a Iráku a vzestupu Islámského státu. Padá i otázka, zda se Západu situace nevymkla z rukou, výsledkem čehož je i masívní proud uprchlíků.
Evropským ministerstvům vnitra, zpravodajským službám i policii nezbývá nic jiného než na uprchlickou vlnu reagovat. Není jednoduché v masovém počtu uprchlíků např. identifikovat bojovníky Islámského státu, kteří se mohou mezi migranty infiltrovat. Zatím se do Evropy mohou vracet „jen“ tisíce islamistů se schengenskými pasy s bojovými zkušenostmi ze Sýrie a Iráku.
(Právo, 2.12.)