Mohou konflikty v blízkosti Evropy a především na Ukrajině přerůst ve „velkou válku“ podobnou té, která končila před sedmdesáti lety?

Prohlubující se vojenské napětí kvůli Ukrajině mezi globálními aktéry, Severoatlantickou aliancí na straně jedné a Ruskem na straně druhé, je nebezpečné. Každý, byť dílčí a nezamýšlený vojenský incident může přerůst v konflikt s nemalými důsledky. Dvě války, ekonomická a informační, již probíhají. Jejich rozsah už připomíná studenou válku.

Ekonomické sankce Západu Rusko oslabují a dále prohlubují zranitelnost jeho nereformované ekonomiky. Experti na Rusko Paul Quinn Judge a profesor Julian Lindley-French nicméně nedávno na jednom semináři s účastí diplomatů v Bruselu provokativně konstatovali, že větší obavy než ze silného Ruska bychom měli mít z Ruska slabého, tj. ze situace po pádu režimu, který nakonec musí nastat. Za problém pro Západ považují absenci „nejčernějších scénářů“.

Zda k tomu vůbec může dojít, musí být věcí hluboké a nepředpojaté analýzy. Zatím se nám naplňuje bohužel nepředpokládaný scénář o ekonomicky zbankrotované Ukrajině a platíme vysokou cenu za špatný strategický odhad vývoje v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii. I z tohoto důvodu je varující americko-německý spor o nepravdivosti údajů amerických generálů týkajících se údajně masivního rozmisťování ruských jednotek na Ukrajině, jak o něm informoval list Der Spiegel.

Mezitím informační válka plodí všudypřítomnou válečnickou hysterii, která již dorazila i k nám. Ředitel Občanského institutu Roman Joch a bývalý zahraničněpolitický poradce premiéra Nečase nedávno napsal, že v „situaci, kdy americký prezident vykazuje všechny symptomy Aspergerova syndromu a západoevropské státníky ovládá strach, je nejvyšší čas, aby střední Evropa – především její hlavní regionální mocnost Polsko – měla svůj vlastní jaderný odstrašující arzenál“.

Bizarní? Jistě. Joch ale možná nechtěně upozornil, že se dostáváme do situace, kdy jaderné zbraně opět zabraňují krajní hrozbě vypuknutí velké války. Světoznámý americký politolog Joseph Nye napsal, že jaderné zbraně dnes poskytují politickým špičkám ekvivalent křišťálové koule, která ukazuje, jak bude jejich svět vypadat po eskalaci konfliktu, což scházelo v roce 1914, kdy vypukla první světová válka. A věřím, že to platí i pro amerického a ruského prezidenta.

Jedno se v dnešní krizi potvrzuje: diplomacie by měla vždy dostat přednost před válkou. Jak ukazuje poslední vývoj, příměří dohodnuté v Minsku z iniciativy německé kancléřky Merkelové, byť stále křehké, se daří dodržovat. Překážkou „velké války“ je tak i německá zkušenost s tím, co přináší. Zůstávám proto optimistou, že k velké válce nemusí dojít.

(Právo, 13.3.)