Je dobré zažívat příjemná překvapení v dnešním světě, kde probíhají ozbrojené konflikty a „duha nestability“ sahá od afrických atlantických břehů až po hřebeny Hindúkuše. Propuštění dvou českých turistek z dvouletého zajetí po únosu v pákistánském Balúčistánu mezi ně patří. Přiznám se, že jsem byl v jejich případě velkým skeptikem s ohledem na velký růst vlivu radikálních islamistů na Blízkém východě a velmi nestabilní situaci v Pákistánu a Afghánistánu. Skepsi posilovaly i spektakulární popravy několika západních rukojmí Islámským státem.

Skutečné pozadí propuštění Češek se asi přesně nedozvíme, což je pochopitelné, nepochybuji ale, že to byla velmi složitá operace s velkým nasazením naší diplomacie a zpravodajských služeb.
Je dobré vědět, že stát své občany v nouzi nenechá, stejně jako tomu bylo v případě unesených českých novinářů v Iráku před jedenácti lety. Doufejme, že podobný úspěch zaznamenáme i v případě našeho občana nedávno uneseného v Libyi.

Přes aktuální úspěch si ale musíme pokládat i nepříjemné otázky. Nehazardovaly dvě dívky se svou bezpečností, když se samy vypravily přes rizikový Balúčistán? Neměli by se pro příště nad cestami do oblastí postižených bezpečnostní a politickou nestabilitou hodně zamyslet všichni další zájemci? Měla by se brát vážně varování ministerstva zahraničí. V dnešní době i člověk nedotčený zahraniční politikou musí vnímat realitu světa s mnoha krizovými a propojenými ohnisky.

A navíc jiskra nestability dnes může velmi rychle přeskočit z nestabilní oblasti i do dosud relativně klidné země. Příkladem budiž Tunisko, kde nedávno radikální islamisté zabili dvě desítky zahraničních turistů. Chápu cestovní kanceláře, když se snaží dokázat, že to byl svého druhu exces, který by turisty neměl odradit. Jenže stačí jeden pohled na mapu – malé Tunisko leží vedle Libye tonoucí v totálním chaosu vnitropolitického konfliktu mnoha znesvářených ozbrojených formací, včetně bojovníků Islámského státu, kteří zde dokonce mají své výcvikové tábory.

Každý náš turista by tak měl vědět o „krizovém plánu“ pro případ náhlého dramatického zhoršení bezpečnostní situace, ve které nelze vyloučit ani únosy. Máme je? Počítají s tím cestovky i stát? Příště by dramatický příběh nemusel mít šťastný konec.

(Právo, 30.3.)