Cena prohry, kvóty a bezpečnostní hrozba
Americký generál John Allen prohlásil, že posilování Islámského státu má celosvětový dopad a může ohrozit pokrok lidstva. Podle Allena není Islámský stát jen problém Sýrie a Iráku, ale celého regionu s dopady na celý svět. Přestože přišel v bojích o čtvrtinu území v Iráku, bude trvat celou generaci, než bude poražena jeho ideologie.Vzpomene si dnes ještě někdo na to, že 1. května 2003 ohlásili Američané v Iráku své vítězství? Po dvanácti letech několik desítek tisíc bojovníků IS dokáže čelit nejsilnější vojenské supervelmoci a jejím po zuby vyzbrojeným arabským spojencům. Neznamená dnešní situace jejich faktickou prohru? Islámský stát se dosud nepodařilo ani zadržet, ani rozdrtit. A pokud se hovoří o boji s ideologií na celou generaci, zavání to historickými analogiemi z let studené války.
Ideologická válka může být ovšem dnes mnohem nepřehlednější a zákeřnější, určitě i díky internetu a využívání sociálních sítí. A Islámský stát je zde jako doma, jak ukazuje nábor nových islamistů a islamistek i psychologická manipulace s frustrovanými mladými lidmi. Pokrok lidstva může být ohrožen teroristickými činy. Vždyť jen v chaosem zmítané Sýrii působí okolo 15 tisíc radikálů z více než osmdesáti zemí světa, včetně Evropanů. Vycvičeni na bojové frontě se pak vrátí do svých domovů a jejich schopnost páchat teroristické útoky bude velmi vysoká. Pro Evropu může být varující konstatování amerických vládních expertů o Libyi, že zde stále roste vliv IS, který může využít zdejší neurovnané situace k další infiltraci do Evropy.
Nikdo soudný už přitom nemůže věřit tomu, že se situace v Libyi stabilizuje, zvláště ne před začátkem Ramadánu 17. 6. Zcela jistě i proto, že na tom nemají zájem organizované zločinecké gangy, které vydělávají na pašování lidí ze západní Afriky do Evropy přes Libyi (jednoho běžence stojí tato cesta mezi 750–2000 eury) i na souběžném pašování drog a zbraní pro teroristické skupiny. Dohadovat se dnes v Evropě o kvótách uprchlíků se tak jeví jako zcela irelevantní. Nenastal spíše čas zvážit dvoustupňovou strategii, jak čelit mimořádné bezpečnostní hrozbě?
V první fázi s vojenským obsazením uzlových míst v Libyi, odkud zločinecké gangy pašují lidi do Evropy, a zřízením uprchlických táborů pod správou EU a OSN s podmínkami pro výběr uprchlíků, kteří mají předpoklady k integraci do evropských společností. Francie a Británie by s vedením této operace neměly váhat. Druhá fáze by byla složitější: program odstraňující příčiny masové migrace ze zhroucených zemí v Africe a na Blízkém východě, které se špatným vládnutím i neodpovědnými zásahy ze zahraničí dostaly do zoufalé situace.
Jistě by to bylo drahé a politicky nepopulární. Nicméně jaká může být alternativa? Další milióny lidí čekajících na středozemních březích na přepravu do Evropy a uprchlíci mísící se s turisty na řeckých či italských plážích?
(Právo, 7.6.)
Ideologická válka může být ovšem dnes mnohem nepřehlednější a zákeřnější, určitě i díky internetu a využívání sociálních sítí. A Islámský stát je zde jako doma, jak ukazuje nábor nových islamistů a islamistek i psychologická manipulace s frustrovanými mladými lidmi. Pokrok lidstva může být ohrožen teroristickými činy. Vždyť jen v chaosem zmítané Sýrii působí okolo 15 tisíc radikálů z více než osmdesáti zemí světa, včetně Evropanů. Vycvičeni na bojové frontě se pak vrátí do svých domovů a jejich schopnost páchat teroristické útoky bude velmi vysoká. Pro Evropu může být varující konstatování amerických vládních expertů o Libyi, že zde stále roste vliv IS, který může využít zdejší neurovnané situace k další infiltraci do Evropy.
Nikdo soudný už přitom nemůže věřit tomu, že se situace v Libyi stabilizuje, zvláště ne před začátkem Ramadánu 17. 6. Zcela jistě i proto, že na tom nemají zájem organizované zločinecké gangy, které vydělávají na pašování lidí ze západní Afriky do Evropy přes Libyi (jednoho běžence stojí tato cesta mezi 750–2000 eury) i na souběžném pašování drog a zbraní pro teroristické skupiny. Dohadovat se dnes v Evropě o kvótách uprchlíků se tak jeví jako zcela irelevantní. Nenastal spíše čas zvážit dvoustupňovou strategii, jak čelit mimořádné bezpečnostní hrozbě?
V první fázi s vojenským obsazením uzlových míst v Libyi, odkud zločinecké gangy pašují lidi do Evropy, a zřízením uprchlických táborů pod správou EU a OSN s podmínkami pro výběr uprchlíků, kteří mají předpoklady k integraci do evropských společností. Francie a Británie by s vedením této operace neměly váhat. Druhá fáze by byla složitější: program odstraňující příčiny masové migrace ze zhroucených zemí v Africe a na Blízkém východě, které se špatným vládnutím i neodpovědnými zásahy ze zahraničí dostaly do zoufalé situace.
Jistě by to bylo drahé a politicky nepopulární. Nicméně jaká může být alternativa? Další milióny lidí čekajících na středozemních březích na přepravu do Evropy a uprchlíci mísící se s turisty na řeckých či italských plážích?
(Právo, 7.6.)