I v bruselské centrále NATO si museli všimnout politické přestřelky mezi vicepremiéry Andrejem Babišem a Pavlem Bělobrádkem ohledně vyjádření ministra financí, že by se měly uzavřít hranice EU a nechat je střežit vojáky NATO. Bělobrádek si myslí, „že tento názor není kompetentní, je populistický a není racionální“. Babiš kontroval slovy, že není populista, ale pragmatik. „Jsou lidi na kecání a jsou lidi na řešení problémů. Na rozdíl od pana Bělobrádka všechno nekomentuji a méně žvaním. Je třeba rychlá akce, svolání summitů EU a NATO. Já ale nejsem premiér, ani šéf NATO, ani Evropské komise. Ale aspoň navrhuji konkrétní řešení.“

Je ale na místě být opatrný. NATO jako politicko-vojenská organizace má omezené možnosti jak uprchlické vlně čelit, což by Babišovi mohl vysvětlit jeho ministr obrany Martin Stropnický. Český velvyslanec při NATO Jiří Šedivý poznamenal, že migrační vlna není vojenský útok, nýbrž humanitární problém. Přesto některé země Aliance již své vojáky nasadily nebo to zvažují. Italské námořnictvo zasahuje ve Středozemním moři, Bulharsko počítá s armádou při ochraně hranic, chystá se k tomu Maďarsko, kde dokonce resuscitují pohraniční stráž. I v Česku se kalkuluje, kolik vojáků vyslat na hranice.

NATO musí brát v potaz změněnou vojensko-strategickou situaci na východě Evropy a současně nemůže ztrácet ze zřetele konflikty na Blízkém východě. Ve vztahu k oběma konfliktním zónám ale v NATO asi úplná jednota nepanuje.Stačí si přečíst slova šéfa Vojenského výboru NATO generála Petra Pavla z počátku srpna: „Rovnou říkám: pro NATO je v tuto chvíli islámský terorismus mnohem urgentnější hrozbou než Rusko. Třebaže z hlediska vojenských, a tedy i destruktivních schopností má Rusko, které disponuje ohromným arzenálem jaderných a konvenčních zbraní, jen málo konkurentů. A říkám to nehledě na nevyzpytatelné chování Ruska na Ukrajině, kvůli němuž musíme být připraveni na všechny možné alternativy.“

Rusko je podle Pavla předvídatelnější než Islámský stát. „Rusko z hlediska urgentnosti proto nepředstavuje v současné době zásadní hrozbu. Neexistuje jediný dokumentovaný záměr, že by Rusko chtělo Alianci přímo vojensky ohrozit. Zatímco u islámského extremismu jsme svědky konkrétních projevů nepřátelství téměř dennodeně.“ Nejsem si vůbec jist, zda takový závěr bude v NATO konsensuální, především Polsko s ním určitě může mít velký problém. Přesto stojí za to na Pavlův závěr reagovat. Riziko přímého vojenského útoku Islámského státu s jeho kapacitami na NATO asi nehrozí. Velvyslanec Šedivý k tomu poznamenal, že „osa konfliktu není namířená proti Západu, táhne se uvnitř islámské komunity a je to především náboženská válka“.

K tomu lze dodat, že Turecko, disponující druhou početně nejsilnější armádou Aliance, vede válku proti Kurdům, kteří bojují proti Islámskému státu. A tento chaotický stav, který fakticky posvětilo NATO, může přidat pod kotel uprchlické vlně ze Sýrie a Iráku. V nepřehledné situaci, která v NATO panuje, určitě nikdo svolávat alianční summit, po němž volá Andrej Babiš, nebude, protože by to nemuselo skončit dobře. Takže NATO, alespoň pro tuto chvíli, raději nechme v uprchlické krizi stranou.

(Právo, 29.8)