O kvótách se na summitu EU nejednalo. Platí tedy to, o čem rozhodlo jednání unijních ministrů vnitra. Teď bude zajímavé sledovat, jak konkrétně si Unie přerozdělování uprchlíků představuje, když většina chce do zaslíbeného Německa, kam byli jednou veřejně pozváni.

Princip solidárního rozdělení asi nepochopí, zvlášť když budou nuceni jít k nám, do Polska nebo do Pobaltí. Nevyloučil bych projevy nespokojenosti, které jsme viděli na nádraží v Budapešti nebo na maďarsko-srbském hraničním přechodu. Přidělené kvóty mohou být ještě předmětem živých politických a veřejných debat. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se znovu objevila otázka, zda by si uprchlíky neměly vzít především Británie s Francií, které svojí nepromyšlenou intervencí v Libyi otevřely jednu z Pandořiných skříněk migrace.A dojít může i na Spojené státy s jejich nepovedeným angažmá na Blízkém východě. Uvědomuje si to i Angela Merkelová, jež je již vyzvala k větší angažovanosti při přijímání uprchlíků.

Pět minut po dvanácté si nicméně unijní lídři uvědomili, že rozdělovat uprchlíky, aniž by byla utěsněna schengenská hranice, je podobné jako snažit se udržet vodu v děravém hrnci.Ukázalo se, že Schengen i se svými nejmodernějšími technologiemi identifikace příchozích přes hranici byl konstruován pouze pro dobré počasí a první zatěžkávací zkoušku pod náporem uprchlíků nezvládl. Bohužel i v kombinaci s některými nezodpovědnými prohlášeními politiků, kteří pozvali uprchlíky k sobě domů, aniž by tam bylo dost místa. Peskování Maďarska za stavbu plotu na schengenské hranici proto nebylo namístě.

Reparát bude složitý a drahý. Dalším plotům se zřejmě nevyhneme, bude se muset detailněji promyslet i fyzická ochrana hranice. Rozumím volání po nasazování armád unijních států. Zřejmě si to ale vyžádá změny v legislativě na unijní i národní úrovni i při výcviku. Své si k tomu jistě řekne i NATO. Myšlenka vzniku Evropské pohraniční stráže ale pravděpodobně už není pouhé science fiction.

Ještě komplikovanější než ostraha Schengenu bude zvládnutí identifikace statisíců uprchlíků, kteří jsou již uvnitř Unie. Vždyť přesně nevíme, kdo se do ní dostal. Podle Evropské komise umožnila odebrání otisků svých prstů jen třetina migrantů, kteří vstoupili v prvním pololetí do Řecka, tedy 55 tisíc ze 160 tisíc, v Itálii pak jen třicet tisíc z 92 tisíc. Je to těžký oříšek pro vlády, lokální správu, policii a zpravodajské služby.Pokud nebudeme vědět, koho máme doma, může to vést i ke špatným koncům. Pár případů, kdy se ukázalo, že medializované uprchlické příběhy jsou ve skutečnosti jiné, jsou jen vrškem ledovce.

Klíčové nyní v celé krizi je, a summit to též zdůraznil, pokusit se o řešení konfliktu v Sýrii a Iráku. Dost možná nazrává čas k masivní, mezinárodně koordinované vojenské a humanitární operaci pod záštitou Rady bezpečnosti OSN s účastí jejích členů, která by zahrnula nejen likvidaci Islámského státu, normalizaci situace v Sýrii, ale i masivní pomoc syrským uprchlíkům v jordánských, libanonských a tureckých táborech v gesci EU.

Komplikované a drahé? Určitě, jenomže v Bruselu musí vidět, že k hranicím EU míří další statisíce uprchlíků. Valné shromáždění OSN je vhodnou příležitostí, kde by se o tom mohlo mluvit. V každém případě se manévrovací prostor v uprchlickém „minovém poli“ pro EU stále více zužuje.

(Právo, 25.9.)