Uprchlická vlna zůstane problémem Evropy i v novém roce. Je užitečné podívat se na pár čísel, která dokumentují její dosavadní rozsah. Podle agentury Frontex přešlo ilegálně hranice EU od ledna do října 1,2 miliónu osob, což je čtyřikrát víc než v roce 2014.

Řecko lze kritizovat za selhání ochrany schengenské hranice, nicméně pokud se přes tamní ostrovy loni přehnala vlna nejméně 820 tisíc uprchlíků, což je skoro dvacetkrát víc než za rok 2014, lze si položit otázku, jestli se takový příliv dá národními silami zvládnout. Pomoc Řecku při ochraně hranice je tak pro EU zcela zásadním úkolem. Souvisí s tím i vyjednávání s Tureckem, nakolik bude schopné, resp. ochotné nelegální migraci bránit.

Uvedené počty nastolují další problém: ví EU, kolik uprchlíků je schopna přijmout a snad i integrovat? Zatím se k ní žádný politik konkrétně nevyjádřil.Bývalý německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich nedávno uvedl, že premiér spolkové země Sasko-Anhaltsko odhadl její přijímací schopnost na dvanáct tisíc uprchlíků. V přepočtu na celé Německo by to bylo 400 tisíc. Počet uprchlíků do Německa ale loni dosáhl 1,1 miliónu. Nedivme se pak vnitroněmeckému sporu mezi Bavorskem a spolkovou německou vládou o zajišťování ochrany státní hranice.

V evropských sporech o přijímání uprchlíků často zaznívá i argument o povinnosti přijímat ty, kteří prchají před válkou. V případě Syřanů, kterých dorazilo do Řecka podle řecké policie asi půl miliónu, to jistě platí, i když je možné uvažovat, zda v případě stabilizace situace v Sýrii nevyzvat uprchlíky k návratu domů, aby pomohli rekonstruovat svou zemi.

Horší to může být u uprchlíků z Afghánistánu, jejichž počet prudce roste – řeckou hranici loni přešlo na 200 tisíc Afghánců. „Hlasují nohama“ o situaci ve své zemi, kde zjevně dochází ke scénáři předpokládanému britským generálem Jamesem Everardem. Ten předpověděl, že po roce 2016 se situace v Afghánistánu zhorší, Kábul a hlavní města provincií sice budou pod kontrolou vlády, ale zbytek země bude kontrolován Tálibánem a milicemi warlordů. Dojde ke vzniku tzv. Yaghestanu neboli země rebelů, bez práva a vlády.

Olej do ohně může přilít i Islámský stát, který expanduje i do Afghánistánu a celé střední Asie. Dají se očekávat jeho střety s Tálibánem, který je na vkus islamistů příliš málo radikální. V roce, v němž uplyne patnáct let od zahájení masivní angažovanosti USA a NATO v zemi, i s naší účastí, je jistě neradostnou perspektivou další zhroucený stát a tím i zdroj dalšího ohniska masové migrace do Evropy. Zabránit takovému vývoji bude při omezených schopnostech afghánské armády a policie mimořádně složité.
A Západu po jeho faktickém stažení ze země tak možná nezbude nic jiného než podobně jako v Sýrii zvolit taktiku menšího zla a podpořit Tálibán v boji s IS. Rusko už dalo najevo ochotu tuto taktiku uplatnit.

Jestli to alespoň sníží počet uprchlíků ze země a perspektivu další humanitární katastrofy, je ale krajně nejisté. Raději se po zkušenostech se Sýrií připravme na nejhorší.

(Právo, 2.1. 2016)