Pět minut po dvanácté
Pražský summit visegrádské čtyřky s účastí Makedonie a Bulharska nakonec nevyústil v konkretizaci plánu B, tedy vytvoření kontrolní hradby na hranicích Makedonie a Bulharska s Řeckem, která by alespoň částečně mohla pomoci eliminovat selhání Řecka při kontrole vnější hranice EU, resp. schengenského prostoru.
Zasáhlo Německo, které jakékoliv snahy o alternativní Schengen považuje za nepřijatelné. Jistě lze souhlasit s německým velvyslancem Arndtem Freytagem von Loringhovenem, který v pondělním Právu napsal, že by „bylo krátkozraké věřit, že (uprchlická) krize takových rozměrů by mohla být vypnuta jakoby stisknutím tlačítka pomocí plotu nebo nějakého jiného magického opatření“.
Stejně krátkozraké je ale nepoučit se z krize a nereagovat na fakta a trendy svědčící o mimořádně kritické situaci, které je nutno čelit mimořádnými opatřeními. Zvlášť je-li v sázce bezpečnost EU a možná i osud celého integračního procesu.
A fakta jsou jasná: Řecko do stanovené lhůty tří měsíců bude jen těžko schopno za současných podmínek ochranu hranic zajistit a Turecko uprchlickou vlnu regulovat spíš nehodlá.Člověk může být zmaten i ze situace v Německu. Šéf bavorské vlády a CSU Horst Seehofer značně přitvrdil a na adresu kancléřky Merkelové prohlásil, že „nepanuje v tuto chvíli právo a pořádek. Vládne pouze bezpráví“.
A do tohoto stavu se mají realizovat řízené kontingenty uprchlíků z Turecka do Evropy, kteří by byli rozdělováni podle kvót do členských zemí? Vždyť je to v naprostém rozporu s podstatou úplné volnosti pohybu osob po území EU.Přerozdělení může fungovat jen tam, kde jsou plně funkční státní hranice, nikoli prostor volného pohybu. A EU, resp. Schengen plně funkční státní hranici prostě nyní nemá.
Její vytvoření by tudíž mělo být prvořadým cílem lídrů evropských zemí. Mobilizací evropských vojenských, policejních a humanitárních kapacit, které by mohly být nasazeny tam, kde je hranice nejvíce ohrožena, mj. i organizovaným zločinem, tedy aktuálně v Řecku.
Možná i za cenu toho, že souhlas s nutným omezením jeho suverenity bude kompenzován smazáním části jeho obrovského dluhu. Německo by zde mohlo jít příkladem.
Summit EU se ve čtvrtek schází již pět minut po dvanácté…
(Právo, 17.2)
Zasáhlo Německo, které jakékoliv snahy o alternativní Schengen považuje za nepřijatelné. Jistě lze souhlasit s německým velvyslancem Arndtem Freytagem von Loringhovenem, který v pondělním Právu napsal, že by „bylo krátkozraké věřit, že (uprchlická) krize takových rozměrů by mohla být vypnuta jakoby stisknutím tlačítka pomocí plotu nebo nějakého jiného magického opatření“.
Stejně krátkozraké je ale nepoučit se z krize a nereagovat na fakta a trendy svědčící o mimořádně kritické situaci, které je nutno čelit mimořádnými opatřeními. Zvlášť je-li v sázce bezpečnost EU a možná i osud celého integračního procesu.
A fakta jsou jasná: Řecko do stanovené lhůty tří měsíců bude jen těžko schopno za současných podmínek ochranu hranic zajistit a Turecko uprchlickou vlnu regulovat spíš nehodlá.Člověk může být zmaten i ze situace v Německu. Šéf bavorské vlády a CSU Horst Seehofer značně přitvrdil a na adresu kancléřky Merkelové prohlásil, že „nepanuje v tuto chvíli právo a pořádek. Vládne pouze bezpráví“.
A do tohoto stavu se mají realizovat řízené kontingenty uprchlíků z Turecka do Evropy, kteří by byli rozdělováni podle kvót do členských zemí? Vždyť je to v naprostém rozporu s podstatou úplné volnosti pohybu osob po území EU.Přerozdělení může fungovat jen tam, kde jsou plně funkční státní hranice, nikoli prostor volného pohybu. A EU, resp. Schengen plně funkční státní hranici prostě nyní nemá.
Její vytvoření by tudíž mělo být prvořadým cílem lídrů evropských zemí. Mobilizací evropských vojenských, policejních a humanitárních kapacit, které by mohly být nasazeny tam, kde je hranice nejvíce ohrožena, mj. i organizovaným zločinem, tedy aktuálně v Řecku.
Možná i za cenu toho, že souhlas s nutným omezením jeho suverenity bude kompenzován smazáním části jeho obrovského dluhu. Německo by zde mohlo jít příkladem.
Summit EU se ve čtvrtek schází již pět minut po dvanácté…
(Právo, 17.2)