V Sýrii zavládlo křehké příměří, a tím se objevila i naděje na zmírnění uprchlické vlny do Evropy. Po pěti letech zničující války se nedá očekávat víc. Maximem může být i to, že se dostane do stadia tzv. zamrzlého konfliktu, kde ale hromadně neumírají lidé, nevede se bojová činnost a nedochází k ničení měst a vesnic.

Evropě by nemělo uniknout, že pozitivní posun v Sýrii je výsledkem americko-ruské dohody na nejvyšší úrovni. Je to jakési déja vu z let studené války, kdy ostré konflikty hrozící přerůst v globální nebo širší regionální konfrontaci řešily dvě supervelmoci – tehdejší Sovětský svaz a USA.

Dnes se tak samozřejmě děje ve zcela jiné geopolitické konstelaci, přesto se ale opět ukázalo, jak multipolární svět stále ještě závisí na domluvě vojensky nejsilnějších aktérů. I když, otevřeně řečeno, si ji Rusko fakticky vynutilo.

Chybou Západu je, že nebyl schopen přijít s politickým řešením dříve i bez Ruska. Doplácí na to především Evropa v podobě uprchlické vlny. Mimořádně ji vyčerpává politicky i ekonomicky a staví ji též do závislosti na Turecku, které ale v mnoha ohledech sleduje zcela jiné geopolitické zájmy než Evropa. Přehnanou ochotu nelze od Turecka očekávat.

Evropa tahá za kratší konec provazu a právě v této chvíli má pevná schengenská hranice v Řecku nebo v případě nutnosti na hranicích Bulharska a Makedonie klíčový význam. Pokud se hranice neudrží a uprchlíci nekontrolovaně opět zaplní tzv. balkánskou cestu do Německa, může to mít negativní dominový efekt na celý Balkán s jeho animozitami po rozpadu Jugoslávie a zdejší občanské válce.

Stačí dva příklady. V Makedonii trvá silné napětí mezi Makedonci a minoritní albánskou menšinou, které před patnácti lety málem přerostlo v občanskou válku.
Permanentní ekonomická krize s poklesem HDP od roku 2008 a šedesátiprocentní nezaměstnaností mladých lidí v politicky nefunkční Bosně a Hercegovině je ideálním pařeništěm pro etnické či sociální nepokoje.

Tenze na západním Balkánu ve spojení s uprchlickou vlnou tak představují velmi výbušnou směs. Ve hře je proto nyní mnohem víc, než si dokážeme představit.

(Právo, 5.3)