Rakouský kancléř Christian Kern vyzval Unii, aby ukončila přístupová jednání s Tureckem vzhledem k obřím čistkám, které v zemi probíhají po pokusu o převrat. Možnost vstupu Turecka do EU označil za diplomatickou fikci a rakouský ministr obrany Doskozil to ještě vygradoval slovy, že Turecko je na nejlepší cestě k prezidentské diktatuře – a takový stát nemá v EU co pohledávat.

Ne že by neměli rakouští politikové kus pravdy. Nicméně je třeba si přiznat, že plány na přijetí Turecka do EU byly diplomatickou fikcí již v roce 2005, kdy začaly s Ankarou vstupní rozhovory. A nyní má nakonec Unie vhodnou záminku, jak z jednání úplně vycouvat.

Zatím se ale hraje diplomatický poker. Vzájemná ekonomická a bezpečnostní závislost EU a Turecka je brzdou rozchodu. Třeba takového, jaký, byť i dočasně, zasáhl vztahy Moskva–Ankara po sestřelení ruské stíhačky loni v listopadu.

Přes fasádu silných slov na adresu Turecka od evropských politiků se nakonec v praxi nic neděje. Žádné úvahy o sankcích, embargu a politických rezolucích odsuzujících porušování lidských práv, čehož jsme v případě jiných zemí svědky. Prostě dvojí metr v praxi, i když právě před ním varoval v pátečním Právu předseda lidovců a vicepremiér Pavel Bělobrádek slovy, že když velké státy odhodily zásady, aby chránily své zájmy, nakonec ztratily obojí.

Unie je ale nyní tak trochu v pasti. Rozchod s Tureckem by potopil dohodu o zadržování uprchlíků s fatálními bezpečnostními dopady. Lze přitom chápat Řeky, kteří volají po plánu B, protože pokud nebude, může se z jejich země stát obří uprchlický tábor připomínající ostrov Nauru, kam Austrálie deportuje běžence. Takový scénář by byl pro Unii politicky zničující.

Znepokojivé zprávy ovšem přicházejí i ze středu Evropy. V německém Kolíně nad Rýnem se sešla čtyřicetitisícová demonstrace svolaná Unií evropsko-tureckých demokratů, jež je považována za lobbistickou organizaci Erdoganovy strany AKP. Kromě manifestačního modlení se tam skandovalo Allahu akbar a Turecko nade všecko. Znepokojivé je i to, že se z Turecka do Německa přenáší konflikt mezi příznivci prezidenta Erdogana a klerika Gülena. Bezpečnostní složky se v této souvis losti obávají i zvýšené aktivity turecké tajné služby v Německu proti Erdoganovým odpůrcům.

Takže k problémům s pátou kolonou islamistů v Evropě může přibýt ještě další bolehlav přímo od spojence v NATO. Nehrozí, že Turecko chce dát nakonec Evropě mat?

(Právo,8.8.)