Finále letošní kampaně k americkým prezidentským volbám je dramatické. Na tapetu se opět dostalo posílání služebních e-mailů ze soukromého počítače Hillary Clintonové v době, kdy zastávala post ministryně zahraničí. Její velký náskok před Donaldem Trumpem se náhle rozplývá.

E-mailová aféra ukazuje i paradoxy v tamní bezpečnostní politice. V době, kdy Spojené státy vydávají stovky miliard dolarů na kyberbezpečnost, sledování sociálních sítí, e-mailové a telefonické komunikace po celém světě, jeden z nejdůležitějších představitelů administrativy používá soukromý email k řízení státu. A nikdo tomu nebyl schopen zamezit. Dá někdo ruku do ohně, že se ještě těsně před volbami neobjeví nějaké další dokumenty na WikiLeaks?

Že aféra nahrává Donaldu Trumpovi, je jasné. Rozhodně ale nenahrává globální reputaci Spojených států, která je již tak nalomena dosavadním průběhem kampaně. Předseda Rady pro zahraniční vztahy a bývalý šéf plánování ministerstva zahraničí Richard Haas napsal, že 96 procent světové populace, která v amerických volbách nevolí, pocítí jejich důsledky stejně citelně jako sami Američané. A co dnes vidí ve Spojených státech zbytek světa?

Místo střetu názorů, postojů a vizí k mnoha problémům, se kterými se svět a Amerika potýkají, byly v popředí osobní útoky a urážky. Denně jsme se dozvídali o všemožných eskapádách Donalda Trumpa a každý se musel ptát, jak je možné, že z lůna republikánů mohl vzejít kandidát bez jakýchkoli politických zkušeností, s pochybným morálním profilem a s nejasnými podnikatelskými aktivitami. Přesto oslovuje nemalou část občanů, kteří pociťují rostoucí sociální nespravedlnost a viní z ní i establishment. Americký ekonom a nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz upozornil, že ačkoli za posledních 60 let vzrostl americký HDP šestkrát, „smetanu růstu“ si užila pouze tenká vrstva nejbohatších Američanů. Že vzpouru nespokojených vede miliardář, je paradox, v Evropě i u nás to ovšem dobře známe…

V každém případě bez ohledu na výsledek voleb bude obraz Spojených států ve světě kampaní poškozen. Velmoc, která má stále ambici ve světě vést, i když se stále více nachází v situaci „první mezi rovnými“, ukázala, že její model vládnutí a voleb je v krizi. Poučování zbytku světa o dobrém vládnutí tak nemusí být napříště bráno vážně. Zvláště v situaci, kdy řadě rozvíjejících se zemí se může zdát přitažlivější čínský model správy státu.

Jedno je již jisté: příští roky budou pro USA i celý Západ hodně komplikované, ať už s Clintonovou, nebo s Trumpem.

(Právo, 4.11.)